Dokumentární série o Davidu Beckhamovi je mašina na peníze
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
LŽIVÉ OBVINĚNÍ
Polský anglicky psaný vlivový web Visegrad Insight spojený s polskou levicově a progresivisticky orientovanou nadací Res Publica Henryka Krzeczkowskiego bez důk ...
Velký divácký zájem v posledních dvou třech týdnech vzbuzuje dokumentární seriál Netflixu, jednoduše nazvaný podle hlavního hrdiny Beckham. Ve čtyřech zhruba hodinových dílech tento počin amerického herce a režiséra Fishera Stevense, kterého si starší diváci mohou pamatovat z filmů jako Číslo 5 žije nebo Hrdina proti své vůli, sleduje postupně fotbalovou kariéru anglického záložníka Davida Beckhama.
Nejprve to, jak se dostal nahoru a jak se seznámil se svou neméně slavnou manželkou Victorií, členkou někdejší dívčí kapely Spice Girls. Následně to, jak se k němu macešsky zachoval národ po kiksu na mistrovství světa a jak mu tíž fanoušci zase odpustili, když se svým Manchesterem United vyhrál Ligu mistrů a když posléze jako kapitán anglické fotbalové reprezentace zemi dovedl na další mistrovství světa. Ve třetím díle vidíme hráčovu roztržku s trenérem domovského týmu Alexem Fergusonem a odchod do španělského Realu Madrid. V posledním díle se nakonec ještě odbude hráčova kariéra v americkém týmu L. A. Galaxy. Mezi tím vším se samozřejmě proplétají osudy plejerova vztahu s partnerkou a zkazky o budování rodiny.
U portrétu sportovní hvězdy nejde o překvapivý syžet, naopak o žánrově standardní střídání mluvících hlav a prostřihů ze záznamů fotbalových mačů i bulváru: chvíli vzpomíná hlavní hvězda, chvíli členové její rodiny, pak slavní spoluhráči, dílčími pointami je vypíchnutí mimořádných kariérních okamžiků, jejichž propojování vytváří málem osudové vyprávění o tom, kterak jedinec sám svede hýbat celými společnostmi.
Režisér Stevens ovšem standardizovaný formát podává mimořádně podmanivě – například dovedně pracuje s dramatickou hudbou tam, kde vlastně není co dramatického vyprávět, takže zesiluje divákovy emoce, které by jinak zůstaly vůči obrazu samotnému lhostejné. Patří se podotknout, že David Beckham jistěže byl vynikající fotbalista, který uměl vyčarovat krásné góly, uměl nádherně přihrávat, zejména z rohu, mimořádně mu šly volné kopy a jeho pravačka byla pověstná. Ale zároveň, bez ohledu na to, že se na desítky zápasů stal reprezentačním kapitánem, to nebyla nejvyšší jakostní fotbalová třída: mnohokrát na hřišti působil ztracený a nevěděl, co si počít. Jinými slovy kvalit těch, s nimiž hrál v Realu, jako byli Ronaldo, Figo, Zidane nebo Carlos, nedosahoval. Zato se na rozdíl od nich uměl nejlépe prodat – ostatně je to popis éry přelomu tisíciletí, kdy se z hráčů stávaly skutečné mašiny na reklamní peníze.
Proto je taky celé vyprávění vystavěno jako příběh chlapce z dělnické rodiny, který ke štěstí díky svému talentu a píli přišel. Přitom hned prvním záběrem je dáno najevo, že přes veškerou svou slávu je to stále obyčejný kluk, nadšený včelař, který nejraději ze všeho stáčí med z úlů na své zahradě. Jinde tato módní ikona vykládá, jak na venkově chodí do přírody zásadně v teplákách, třebaže tentokrát si je nevzala, nu a nakonec se svěřuje, že každou sobotu celý den griluje, připravuje pochutiny pro rodinu a ničím jiným se nebaví. Obyčejný chlap, který toho od života moc nechce, ale který má v šoubyznyse nebývalé štěstí na manželku, jež – ač neméně slavná – mu věrně stojí po boku a rozumí mu jako nikdo jiný. Spolu čelí tlaku a zájmu médií, jemuž se ustavičně diví: když ve třetím díle Victoria vzpomíná na stěhování do Ameriky a sděluje, že je při tom sledoval vrtulník, táže se: „Vážně je na nás něco zajímavého?“ Působí to zdánlivě všedně, ale je to další způsob prodeje domácího štěstí, je to naučená šarže, stejně jako u jejího manžela.
Aby nedošlo k mýlce: nemyslím svá slova ani jako závist, ani jako výsměch – manželé Beckhamovi našli klíč, jak zaujmout obecenstvo a vydělat hodně peněz, a ve svém podnikání pokračují. Nic proti tomu, jen je dobře si to pojmenovat. Stejně jako je namístě vnímat, že bohatství nemají zadarmo: bulvár je krutý, vleze kamkoli (nebo před dvaceti lety tomu tak bylo), vymýšlí si, lže, snadné na nervy to asi není. Vždyť se i v sérii přiznává, že Beckham měl psychické potíže, které rozháněl tak, že jezdil hodiny a hodiny autem, jelikož v devadesátých letech ještě nebylo samozřejmostí navštěvovat psychology.
Nejsou to jediné okamžiky, kdy se film jeví tak, že se autorům podařilo sdělit o zobrazovaných něco podstatného. Další se děje v pozadí, ne tak očividně (ale těžko mít režiséra za naivu, kterému by takové momenty náhodou proklouzly mezi prsty): třeba situace, kdy David po jedné z vyhrocených bitev na hřišti po Victorii žádá, aby mu potvrdila, že měl dobrý účes a na hřišti mu to v něm slušelo. Ta scéna je vylíčena jako telefonát v pozadí, jako sdělení mimochodem, ale dokonale zpochybňuje neustálou Beckhamovu frázi, že fotbal je pro něj vším a na prvním místě.
Ve filmu jsou jako refrén často zobrazovány tiskařské rotačky, produkující noviny s dalšími články rozebírajícími život Beckhamových – jsou to kulisy éry, která zmizela, éry před sociálními sítěmi, kdy slavní neměli svůj obraz v rukou tak, jak jej mají nyní. Taky je znát, že v Anglii má fotbal určitě větší grády než u nás: když se na Beckhama svalí vina za vyřazení Anglie v osmifinále mistrovství světa, protože si hráč nechal udělit červenou kartu, hněv fanoušků je konzistentní a tvrdý, u nás nevídaný. Takový Petr Gabriel, jenž na Euru 2000 chybnou rozehrávkou s českým brankářem, potrestanou francouzským gólem, zavinil vyloučení našeho týmu ze šampionátu, by s Beckhamem asi neměnil. Protože kritizován náš hráč sice byl, ale v porovnání s anglickým rozčilením bylo to české beránčí.
Každopádně o fotbal v sérii Netflixu sice jde, ale na druhém místě – protože tím stěžejním jsou peníze. Celý film je totiž zase především reklama. Jak se dozvíme v závěru, obyčejný chlapík Beckham si ve fotbalovém důchodu pořídil v Miami fotbalový tým a snaží se zaujmout Spojené státy pro sport, kterému tento bohatý, lidnatý a komerčnímu způsobu života oddaný stát jako jeden z mála na světě bůhvíproč nepropadl. Bekcham se věhlas fotbalu v Americe několik let pokoušel zvýšit jako hráč, nyní to zkouší coby majitel a producent, když do svého týmu angažoval od nové sezony největší fotbalovou hvězdu světa – Lionela Messiho. Záběry Argentince vbíhajícího na floridský stadion série končí, účel plní prostředky a peníze vyrábějí další peníze. I to je v pořádku, ale i to je dobře adekvátně pojmenovat.