Papež bude po více než sto letech pohřben mimo Vatikán. Brzy musí začít volební proces

Papež František nedávno schválil plány, jak zjednodušit a zkrátit papežský pohřeb, který je tradičně složitou záležitostí. Předchozí pontifikové byli pohřbíváni ve třech rakvích z cypřiše, olova a dubu. František se rozhodl pro jednoduchou dřevěnou rakev vyloženou zinkem. Volba nové hlavy katolické církve pak musí začít do 20 dnů od papežova úmrtí.

Zrušil také tradici ukládání papežova těla na vyvýšenou plošinu, známou jako katafalk, ve svatopetrské bazilice, aby si ji mohla prohlédnout veřejnost. Místo toho budou smuteční hosté vyzváni, aby mu vzdali úctu, zatímco jeho tělo zůstane uvnitř rakve s odejmutým víkem.

František bude také prvním papežem po více než sto letech, který bude pohřben mimo Vatikán. Jeho tělo uloží do římské baziliky Santa Maria Maggiore, jedné ze čtyř hlavních papežských bazilik v Římě.

Nyní bude také nutné přistoupit k volbě nové hlavy katolické církve, přičemž volební proces musí začít mezi 15. a 20. dnem po papežově úmrtí nebo odstoupení. Papež je volen doživotně a volí ho v tajné volbě kardinálské kolegium v takzvaném konkláve. Konkláve (z latinského cum clave - uzamčen na klíč) je shromáždění 120 kardinálů, kteří ještě nedovršili 80 let. Samotná volba se koná v Sixtinské kapli.

Kardinálové zvolí novým papežem jednoho ze svých řad; teoreticky sice mohou zvolit jakéhokoli pokřtěného muže, ale činí tak málokdy: posledním papežem nekardinálského "původu" se stal Urban VI. v roce 1378.

Aktuální normy pro volbu papež vydal Jan Pavel II. v apoštolské konstituci Universi Dominici gregis z 22. února 1996. Pokud podle tohoto nařízení byly tři série skrutinií (33 - 34 hlasování) bezvýsledné, pak postačila pro zvolení prostá většina hlasů. K uplatnění tohoto pravidla nikdy nedošlo, v červnu 2007 ho nástupce Jana Pavla II. Benedikt XVI. změnil - podle nového pravidla se v dalších hlasováních automaticky hlasuje o dvou nejúspěšnějších kardinálech posledního skrutinia třetí série a je třeba získat dvoutřetinovou většinu hlasů kardinálů přítomných na konkláve.

Všichni účastníci konkláve jsou vázáni mlčenlivostí pod trestem exkomunikace (vyloučení z církve), volba se koná tajnou formou, kardinálové a personál nesmějí opustit konkláve, ani se stýkat s veřejností a mít spojení se světem. Kardinál nesmí volit sám sebe.

Volební lístky dříve pálily v kamnech a podle úspěchu se k nim přidala buď suchá sláma (bílý kouř) nebo při neúspěšné volbě mokrá (černý kouř). V roce 1962 nařídil Jan XXIII. archivaci lístků a místo nich používat chemikálie. Jakmile je nový papež zvolen, bílý kouř, který se vyvalí z komína, oznámí světu, že nový papež byl úspěšně vybrán. Nového papeže také oznámí "pro jistotu" i zvuk zvonů baziliky svatého Petra.

Zvolenému je položena otázka, jestli papežství přijímá, a pokud dotyčný souhlasí, následuje druhý dotaz: "Jaké jméno si zvolíte?" Poté nově zvolený papež odchází do sakristie, kde obdrží bílý papežský oděv a poté se vrací mezi kardinály a ti mu po jednom přísahají. Na balkon u baziliky svatého Petra vystoupí nejprve první z kardinálů-jáhnů, který k lidu pronese slavné "Habemus Papam dominum cardinalem ... qui sibi nomen imposuit..." (Máme papeže, pana kardinála..., který si zvolil jméno...). Potom již nový papež z téhož balkonu udělí první požehnání Urbi et Orbi.

Dříve byli nástupci voleni římským lidem, poté římským klérem a lidem a nakonec jen kněžími a kardinály. První konkláve se konalo po smrti papeže Řehoře IX. v říjnu 1241. Nejdelší volbou v dějinách papežství vůbec byl 1. září 1271 zvolen papež Řehoř X. - trvala 33 měsíců. Nejkratší byla volba papeže Julia II. 31. října 1503, která trvala jen několik hodin. Od začátku 20. století netrvala volba nového papeže nikdy déle než čtyři dny. Joseph Ratzinger, který přijal jméno Benedikt XVI., byl zvolen po dvoudenním rokování. Rovněž volba papeže Františka trvala dva dny a pět volebních kol.