Paříž odpadky zavalená

KOMENTÁŘ

Paříž odpadky zavalená
Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic. Foto: Lukáš Novosad
5
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

K čemu je dobrý hokej

EDITORIAL

Finálový zápas mistrovství světa v hokeji připoutal k obrazovkám 3,74 milionu diváků, zaplnil hospody a řadu veřejných míst. Po dlouhé době se nějaká událost ...

00:01

V médiích se již týdny objevují fotografie a videa z Paříže zabarikádované haldami odpadků, které nikdo nevyváží, protože popeláři sveřepě demonstrují proti důchodové reformě, která je má do důchodu poslat o dva roky později, než v kolika letech chodí teď – půjdou v devětapadesáti namísto současných sedmapadesáti. Ty fotky i ta videa vypadají odpudivě, bulvárně, někdy pitoreskně, rozhodně nepochopitelně (výspa svobodného světa, která dala jedinci volnost, že by si ani netoužila uklidit?). Přesto žádné obrázky nedokážou zprostředkovat surreálnost reality, jakou zažijete na místě (je to stejné jako s fotkami eiffelovky: žádná nevyjádří to, co vidíte u nohou nejslavnější světové věže: jak odporná masa železa to je a jak sebestředně se tyčí nad svým okolím, kam vůbec nezapadá).

 

Ale k těm haldám smetí: probojovat se na Montmartru k metru znamená – alespoň v těchto dnech, kdy mám příležitost osobně Paříž nasávat – jít v postranních, tenkých uličkách přilepen k domům a ramenem se o ně otírat a ustavičně si špinit bundu. Montmartre je čtvrť turisticky sice vyhlášená, ale reálně je to cosi jako pražské Vinohrady: běžně tu žijí místní, turistů je tu dost, ale v březnu ještě snesitelné množství. Nu a ti místní ze svých bytů vynášejí odpadky den za dnem a v černých pytlích je vrší na hromady před svými domy, ty hory bordelu rostou a mezi nimi a domy již zůstává průchod pro jediného chodce – proto když se potkají lidé jdoucí v protisměru, musí ten napravo zastavit v odpadcích, které mu sahají po kolena, a takto ztracen, takto rozmělněn, čekat, až se šňůra protijdoucích přežene. Ovšem tím to patrně nekončí, nebudou-li odpadky vbrzku odklizeny, zřejmě není daleko okamžik, kdy pohyb po ulicích bude znemožněn úplně, protože rostoucí valy se překotí buď do silnic uprostřed, takže se tamtudy nebude dát projet, anebo ještě blíž k domům, takže se nebude dát projít, ba ani vyjít z domu – pravděpodobně se odpadky budou vyhazovat rovnou z oken (i když kdo by jaké tvořil, když si ani nenakoupí).

Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic.
Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic. Foto: Lukáš Novosad

Procházíte-li takovou ulicí, opticky jsou nastřádané haldy mnohde zvětšovány v řadách zaparkovanými mopedy, které navršený odpad na některých místech již skoro dokonale zakryl, a tak malé motorky působí dojmem, že už nikdy nikam nepojedou, jelikož jsou zde odstaveny k sešrotování. Cesta po zasypané ulici je též voňavé putování, neboť ve vzduchu se misí odér hnijícího jídla s lahodnými vůněmi jídla právě připravovaného ve všech těch maličkých a roztomilých hospůdkách nalepených na nároží ulic. Není výjimkou, že poutník v těchto místech zahlédne místního, kterak si pochutnává na pivu a dobrém jídle a na jeho záda přitom dotírá černý pytel, jejž některý ze strávníkových sousedů (a možná že strávník sám) včera vynesl ze své kuchyně na odiv všem. Ale strávníkovi to nevadí a dál pojídá a pochutnává si na svém obědě či na své večeři.

Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic.
Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic. Foto: Lukáš Novosad

Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic. Zrána se bezdomovci na úpatí odpadkových velehor pomalu probouzejí a chystají piknik na snídani před svým roztaženým stanem (tenhle model přebývání pod širým nebem k nám ještě nedorazil), babička v přízemí vykloněná z okna klidně hledí přes haraburdí černých pytlů na cvrkot ulice, myši se s ní loučí a mizí kdesi v podzemí, hodovat budou zase až v noci, krásná slečna bere si z vyhozených krámů bedýnku od ovoce, do níž si v přilehlém supermarketu naskládá nákup. Místní s neřádem se sžili, nervózní je jenom přespolní a táže se: A až se všechno to smetí bude odvážet, jak se to stane? Jak to bude probíhat? Vždyť popelářské auto se sem ani nevejde. Budou snad popeláři pobíhat s lopatami, sbírat jedenu hromádku za druhou a poponášet je? Jaký to kontrast s partou dělníků, která zrovna rozbíjí vozovku a chystá se něco opravovat v jejím podloží – přičemž rozšmelcovaný asfalt jeden z nich pečlivě lopatou skládá do připraveného pytle, aby nedělal kolem sebe nepořádek…

Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic.
Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic. Foto: Lukáš Novosad

Aby nedošlo k mýlce: není to tak všude, některé ulice jsou zasypané jen napůl, některé jsou úplně čisté a bez jediného smítka, a to i v téže čtvrti, a to třeba jen za nejbližší křižovatkou. Chybí tomu vlastně jediné – aby ten dnešní obskurní stav ulic Montmartu a dalších čtvrtí zaznamenali malíři a abychom se na jejich díla my, přesněji naši potomci, za sto dvě stě let mohli chodit dívat do významných pařížských galerií.

Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic.
Lidé si zvykli, odpadky se staly dalšími samozřejmými dispozicemi ulic. Foto: Lukáš Novosad

 

×

Podobné články