Gottwald byl větší zločinec než Heydrich, obhajuje Mašíny Topolánek
SALON O MAŠÍNECH
Další vlna diskusí o bratrech Mašínech, nejvýraznějších představitelích ozbrojeného odporu během třetího odboje, se zvedla po premiéře filmu Bratři a také v souvislosti s úvahami, zda nový prezident vyznamená odbojovou dvojici (žije již jen Josef, Ctirad zemřel v roce 2011): ocenění obdržela nakonec jen sestra Zdena. V sérii různých debat je ta naše snad poněkud jiná zvláštní sestavou účastníků a také otevřeností, s jakou se o věci vyjadřují a o ní přemýšlejí.
V Salonu Echa se setkali: Krystyna Krauze, polská dokumentaristka a účastnice polského odboje, Mirek Topolánek, bývalý český premiér, spisovatel a novinář Ondřej Vaculík, filmový dokumentarista Martin Vadas, spisovatel a autor románu o Pravomilu Raichlovi, hrdinovi dvou odbojů, Petr Stančík. Debatu vedl Jiří Peňás.
Kompletní audio a videoverzi salonu najdete ZDE.
Představte si prosím, že je rok 1951, vám je něco kolem dvaceti a znáte se s bratry Mašíny. Přidali byste se k nim?
Topolánek: Podle mě je u Mašínů hodně důležité, co bych nazval rodinná genetická zátěž touhy po svobodě. Nevím, jestli bych tím disponoval já, oni to každopádně měli. Byli tak vychováni. Kdybych tedy to měl a k tomu tu odvahu, tak bych se, doufám, přidal. Protože po čem může mladý člověk víc toužit než po svobodě? A protože já jsem povahou dobrodruh, tak bych se, doufám, přidal a bojoval bych za svobodu, tím spíš, že těch lidí zase tak moc nebylo. Většina se podvolila.
Zkrácenou videoverzi salonu najdete ZDE.
Vaculík: Já v dnešní době často přemýšlím, do jaké míry bych byl schopen být hrdina. A nemusíme být v roce 1951. Dovedeme si představit, co hrozného se může v budoucnosti dít a jaké postoje budeme muset zaujmout. A já nevím, možná už jsem srab, možná že mi i chybí ta linie, o které mluví pan Topolánek, že bych to třeba už nedokázal.
Krauze: Já jsem něco podobného zažila v Polsku. Byla jsem ve Skautu, v Polsku jim říkáme harceři, a velmi aktivně jsem se účastnila demonstrací za výjimečného stavu, i kameny jsem házela na příslušníky ZOMO. Takže je pravděpodobné, že kdyby se nějací Mašíni objevili, že bych se k nim přidala. V takových dvaadvaceti určitě. Pak ovšem řekl Jacek Kuroń (polský disident, v letech 1989–1990 a 1992–1993 ministr – pozn. red.) důležitou větu: Nezapalujte komunistické výbory, zakládejte vlastní! Tak jsem se začala angažovat v pacifistickém hnutí Svoboda a mír.
Celý text si můžete přečíst a již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.
Nezhoršoval tento individuální a do krajnosti vedený boj poměry a neposiloval režim?
Opravdu si myslíte, že Gottwald byl větší zločinec než Heydrich?
Na obrazu Mašínů jako vrahů má základní podíl jiný film: a sice mašínovský díl Majora Zemana, v němž Josef Vinklář se sadistickým výrazem podřezává spoutaného strážmistra. To vytvořilo obrovskou emociální nálož, se kterou se těžko pohne…
Vraťme se ještě k nedůvěře „občanské opozice“, tedy Charty, vůči činnosti, jakou prováděli Mašínové…