Kdopak by se Trumpa bál?

Finální výsledky amerických prezidentských voleb nakonec ukazují, že Donald Trump vyhrál přesvědčivě a drtivě. Proti volbám před čtyřmi lety posílil ve všech socioekonomických skupinách, nečekaně vyhrál ve všech sedmi přelétavých státech, tzv. swing states, a navzdory očekávání získal 312 volitelů proti 226 své soupeřky Kamaly Harrisové. Legitimita jeho mandátu je nezpochybnitelná a jednoznačná. Donald Trump se navíc může opírat o silnou republikánskou většinu v Senátu a s velkou pravděpodobností v celém americkém Kongresu. Nic mu nebude bránit v záměrech, o kterých mluvil v předvolební kampani. Ovšem které to budou?

Odpůrci Donalda Trumpa, kteří tvoří široké spektrum názorových proudů na levici, progresivistického středu, značnou část elit a mainstreamových médií, ho vykreslovali jako děsivého démona. Není proto divu, že takového obrazu se bojí. Toho by se lekl snad každý. Donald Trump samozřejmě dodal pár ingrediencí, s jejichž pomocí bylo možné obraz děsivého démona vytvořit. Koneckonců každá silná a schopná osobnost má výrazné dobré a špatné vlastnosti. Neiritují jen průměrní lidé, což je logické ze samé podstaty nevzrušivé průměrnosti.

Američané volili racionálně, rozhodoval neutěšený stav americké ekonomiky projevující se na tamní poměry vysokou inflací, obavy z nelegální migrace a také odpor k sociálnímu inženýrství vyvěrající z ideologie progresivismu. Neslyšeli na infantilní strašení, že Trump je nový Hitler, který zavede v Americe fašistický, mizogynní režim. Nenechali se ošálit falešně vznešenou rétorikou a neztratili rozum.

Pro nás je podstatné, že s identickými problémy se potýká i Evropa – včetně těch identitárních. Největší potíž s Evropou ale je, že není a nikdy nebude žádnou státní entitou. Dvacet sedm samostatných států podlehlo bláhové víře a vzdaly se části svých práv, ale i suverenity. Očekávaný ekonomický a společenský rozvoj, vytvoření prosperujícího funkčního superstátu nepřišlo. Přišel úpadek a s ním jako příčina se etablovalo nové byrokratické mocenské centrum v Bruselu, které na prvním místě hledí na své zájmy: to je udržení a rozšíření vlastní moci. Evropské státy stále víc dusí regulacemi, utopistickými vizemi zhmotněnými v Green Dealu a jako hlavní nástroj k udržení disciplíny používá korupci ve formě dotací.

Bruselské byrokratické mocenské centrum je největší překážkou pro restart ekonomiky evropských států a nebude vůbec snadné se ho zbavit, jedny volby na to stačit nebudou. S novou americkou administrativou přijde na tlak, nejen ekonomický, ale i jiný přístup k řešení války na Ukrajině. Jenže klíčové země EU mají rozličné politické a společenské zájmy a nebudou schopny odpovídajícím způsobem jako celek reagovat.

Není náhoda, že nastupující Trumpův tým chystá ještě před inaugurací setkání s rebelující evropskou frakcí Patriotů, kterou zakládal maďarský premiér a evropský spojenec nově zvoleného prezidenta Viktor Orbán. Podobně dobře rozehranou partii má i italská premiérka Giorgia Meloniová, jejíž strana je frakcí Evropských konzervativců a reformistů. Rozhodovat nebudou ideologie, ale stejně jako v Americe ekonomická prosperita. Evropa si, pokud vyslyší pud sebezáchovy, projde blátivou a úmornou cestou.