Hvězdná hodina Echa. Jak před deseti lety vzniklo nové médium

DESET LET ECHA

Hvězdná hodina Echa. Jak před deseti lety vzniklo nové médium
Redakce Echa v čele s Daliborem Balšínkem v nových prostorách na pražském Zlíchově, kam se přestěhovala loni v létě. Foto: Michal Čížek
7
Domov
Kamila Klausová
Sdílet:

Praha, Malá Strana, neděle 16. března 2014, kolem osmé večer. Čas zrození: nevíme přesně. Vůbec to nevypadalo na nějakou hvězdnou hodinu lidstva, řečeno se Stefanem Zweigem. Ještěže máme pár fotek Jana Zatorského. Podle nich skládáme dohromady, kdo byl s námi tehdy „v garáži“, když vzniklo Echo.

„Zítra asi něco koupím.“ Tento tweet Andreje Babiše z 24. června 2013 sváděl k závěrům, že šéf ANO si konečně plácl s vydavatelstvím Ringier. O Babišově ambici pořídit si pro nástup do politiky média se spekulovalo dlouho. Vždycky ale o Blesku. Skutečnost se vyjevila o dva dny později. Dvacátého šestého června přišel těsně po čtvrté odpolední zaměstnancům Mafry, která vydávala Lidové noviny a Mladou frontu DNES, mail od předsedy představenstva Johannese Werleho. Oznamoval, že Mafra byla právě prodána Agrofertu Andreje Babiše. „Byl to šok. Andrej Babiš se svými kolegy z úseku červeného masa v Agrofertu se pár dní nato dostavil do redakce. Bylo jasné, že je konec jedné éry a začíná nová.“ Tak popisuje Lenka Zlámalová na jiném místě v tomto speciálu zlomový okamžik, který před deseti lety předznamenal překotný vývoj. Několik lidí v čele s šéfredaktorem Daliborem Balšínkem z Lidových novin odešlo a založili Echo.

„Vždycky je zapotřebí, aby povstal génius“

Slovo „garáž“ v úvodu odkazuje na činorodou explozi, která vzniká v malých poměrech a s vysokým nasazením zakladatelů. To platilo navzdory tomu, že redakce Echa „garážovala“ v nádherném malostranském domě rodiny Fragnerových s proslavenou lékárnou U Černého orla a s výhledy do Nerudovy ulice a na chrám sv. Mikuláše. Někteří z Echa prošli už devadesátkovými Lidovými novinami. Tehdy sídlily na Národní třídě. A mohli tedy pocítit, co znamená bydlet na dobré adrese. Malá Strana nám všem ale vzala dech.

Daliboru Balšínkovi se podařilo pronajmout volný šestipokojový byt v prvním patře na poštovní adrese Malostranské náměstí 14. Před námi tam sídlila firma Botas. Přesně v místě, kde vznikla editorna Echo24.cz, v minulosti ordinoval malostranský praktik Jiří Kučera. To vše člověk zjistil, až když se stal Malostraňákem. Sněmovna a Senát za rohem a vláda, co by kamenem dohodil.

Redakce Echa sídlila od svého počátku v březnu 2014 nad lékárnou U Černého orla na pražské Malé Straně.
Redakce Echa sídlila od svého počátku v březnu 2014 nad lékárnou U Černého orla na pražské Malé Straně. Foto: Jan Zatorsky

Zweig v předmluvě své knihy píše, že předpokladem hvězdné hodiny je povstání génia. Kdo je tímto hybatelem v případě Echa, je nad slunce jasné. „Měli jsme skutečného lídra, bez nějž se nikdy nic hodnotného nepodaří. Apple byl dílem Steva Jobse, Echo Dalibora Balšínka,“ uznává Lenka Zlámalová. A uznáváme to všichni.

„Vznešené, nezapomenutelné chvíle jsou řídké“

Teď už zase zpátky k okamžiku zrození Echa. Sestava onoho březnového nedělního večera před deseti lety byla úsporná. Lidé z redakce, tehdy nepočetné, někdo někoho pozval, pár lidí šlo kolem.

Všichni se sešli v ne příliš útulné místnosti s okny do dvora, kde se jindy odehrávaly porady. Chyběli jen ti, kteří v editorně do poslední chvíle horečnatě plnili do systému cosi, aby po spuštění na webu nebyla prázdná políčka. To v tu chvíli totiž hrozilo. Dalibor Balšínek pak energicky a trochu slavnostně máchl rukou a ajťáci nějakým svým trikem spustili Echo24.cz do provozu. Poslali jsme o této velké mediální události zprávu do ČTK.

Šéfredaktor Dalibor Balšínek 16. března 2014 spouští web Echo24.
Šéfredaktor Dalibor Balšínek 16. března 2014 spouští web Echo24. Foto: Jan Zatorsky

„Už to máme na webu?“ zazněla poprvé Daliborova otázka. Od té doby pronásleduje editory nepřetržitě celých deset let. „Už to tam máme?“

Na počitadle návštěv bylo v onen nedělní večerní okamžik několik desítek lidí. Asi rodinní příslušníci, pár uvědomělých přátel či jiné zbloudilé duše surfařů nočním internetem. Nepodařilo se nám nachystat žádnou „pecku“, jak se říká zprávě s citačním potenciálem, kterou přebírají ostatní. Nikdo o nás nevěděl a nikdo nás nevítal, zdálo se mi.

„Každá skutečná událost potřebuje vývoj“

Toto celé mimořádné číslo je naplněné ohlédnutími autorů a čtenářů Echa za uplynulou dekádou a definováním toho, co je Echo. Spuštění webu byl jen začátek. V létě 2014 redakce zahájila vydávání digitálního týdeníku, v listopadu pak i jeho tištěné verze. V druhém roce existence Echa se k Janu Dražanovi, Martinu Weissovi, Lence Zlámalové, Ondřeji Štindlovi, Danielu Kaiserovi, Lukáši Novosadovi, Janu Kálalovi, Filipu Nachtmannovi nebo Petru Holubovi připojil Jiří Peňás. Později redakce pod dohledem editora Jaromíra Slomka a jazykové redaktorky Lucie Bradáčové začala vydávat knihy. Jirkovi Peňásovi už vyšlo pět dílů jeho Výprav, přičemž první dva jsou rozebrané.

Šéfeditorem Echo24.cz se posléze stal Miloslav Janík. Ten ve svém příspěvku sepsal výčet lidí, kteří prošli webem a naší studentskou akademií. Dohledal přes šedesátku jmen. Bez studentů by totiž web nemohl fungovat v takové šíři. Jako první z jejich řad vystoupal mezi komentátory Ondřej Šmigol. Ale výrazně mu sekundují další: Markéta Malá, Záviš Dobiašovský, Jan Hrdlička, Jakub Fujáček a Jan Křovák, kteří stále častěji píší do týdeníku.

Obrovským přínosem pro Echo je příchod Terezy Matějčkové, Pavla Trauba a fotografa Michala Čížka. Naposledy se radujeme z přestupu Bohumila Pečinky. A také z úspěšného rozjezdu našich podcastů. A v neposlední řadě z těch povzbudivých řádek, které někdy zaznívají od našich čtenářů a předplatitelů. Velice děkujeme všem třem desítkám osobností, které odpověděly na naši anketní otázku: K čemu je dobré Echo?

Za redakci to ve svém futurologickém příspěvku vyjádřil Ondřej Šmigol. „Echo vzniklo před deseti lety, jelikož parta novinářů nechtěla, aby jim jistý oligarcha říkal, jak mají psát. Při zahájení provozu vyšel editorial, ve kterém se mimo jiné psalo: ‚Role médií pro fungování státu s demokratickým zřízením je nenahraditelná. Zajišťuje svobodu projevu, kritické posuzování jednání politiků, státních institucí a plní důležitou kontrolní funkci.‘ To stále platí. Ať už Echo bude existovat dalších deset, dvacet, padesát, sto, či dvě stě let, dokud se bude držet svých zásad otevřené diskuse, boje proti cenzuře, obrany rozumné tradice, tak zůstane Echo Echem.“

Foto: Speciál 10 let Echa

Tento text vychází ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo, které bude na stáncích ve čtvrtek 21. března (od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu). Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Drastická pokuta pro Maďarsko a my

KOMENTÁŘ

Maďarsko dostalo pokutu za to, že komplikuje utečencům ze zemí mimo EU podávání žádostí o azyl. Pokutu 200 milionů eur, tedy pět miliard korun, vyměřil teď ...

00:07