Jak Island změnil svět

Nemám rád turistické bedekry. Najdete v nich sice spoustu informací, ale většinou jsou to jen nesmysly nebo něco, co různí dodavatelé a překupníci potřebují, aby o nich člověk věděl. Občas bývá legrace s překlady, které bývají vyráběny narychlo a bez znalosti věci, takže se člověk může jen zasmát. Když třeba z Almeidy Garretta, portugalského Havlíčka Borovského udělají blíže nedefinovanou Almeidu Garrettovou... Nebo když čtete názory zřejmě už unaveného cesťáka z Lonely Planet, který mluví o zajímavém a příjemném kostelíku v městečku Blönduós na severu Islandu jako o „neobyčejně ošklivém kostele“ a městečko nazve „nudným“.

Nemám rád bedekry taky proto, že je mi dost jedno, jak je vysoká která hora a co se kde dostane ke koupi. Hlavně mi vadí, že ty podstatné věci pro poznání té které země v nich prostě nejsou. Co ale mám rád, jsou chytré knihy bystrých pozorovatelů, třeba i cestovatelů… I když cestovatelem je dnes nazýván snad už každý, kdo se jede někam podívat bez doprovodu cestovní kanceláře. Bystrý pozorovatel vlastně ani nemusí jezdit nikam daleko, nejde o počet kilometrů. Před časem mi jeden Čech na Islandu řekl: „Já jsem tu loni byl! Najezdil jsem osm tisíc kilometrů!“ –⁠ „A zastavil jste se taky?“ uklouzlo mi.

O Islandu teď vyšla ve vydavatelství Argo kniha napsaná jedním obzvláště bystrým pozorovatelem. Není to žádný bedekr, nese název Jak Island změnil svět s podtitulem Velká historie malého ostrova a napsal ji islandský reportér americké tiskové agentury Associated Press Egill Bjarnarson jako svůj literární debut. Je to průřez islandskou historií, napsaný s patřičnou hrdostí a sebevědomím. Najdete v ní do značné hloubky zpracovaná všechna možná témata, která souvisejí s tímto malým, ale vůbec ne nenápadným národem. Jak to, že díky Islanďanům znají dnes obyvatelé severských zemí svou historii? Kdo vlastně objevil Ameriku? A měla na její objevení největší vliv žena? Je pravda, že islandská sopka Laki přispěla ke vzniku Velké francouzské revoluce? Jak je vůbec možné, že malý národ přežil všechny katastrofy, které ho postihly, včetně dánské nadvlády? Jeden chytrý Dán prý radil, aby si Islanďané škrábali mech ze skal, když mají hlad. Proč Island udělil politický azyl Bobbymu Fischerovi, geniálnímu šachistovi, který v roce 1972 v Reykjavíku zvítězil v utkání století nad Rusem Borisem Spasským? Proč se ve vile Höfdi, kde prý straší duch utopeného muže, nedohodli Reagan a Gorbačov na zrušení všech jaderných zbraní? Proč řekl Neil Armstrong po návratu z kosmické mise Appola 11 větu, „po Islandu už mě Měsíc moc nepřekvapil“?

A co by asi dělal Richard Wagner bez informací ze středověkých islandských rukopisů...?
Sedím, listuji, čtu si s velkou radostí tuhle chytrou knížku a říkám si, jestli bychom i my Češi mohli vydat publikaci s názvem Jak Česko změnilo svět, ale od tohoto masochistického nápadu upouštím a vracím se zase na sever. Egil Bjarnarson do svého díla zdaleka nezahrnul všechno, co je na Islanďanech úctyhodné. Nenapsal také, co je na nich neúctyhodné. Zmiňuje sice, jak zjistil, že je vzdálený příbuzný zpěvačky Björk, ale neměl už odvahu přidat, že Björk je jedna z těch osobností, které změnily světovou populární hudbu.
Než se rozhodnete přidat se ke třem milionům turistů, kteří ročně na Island přilétají, rozhodně zahoďte bedekry. Ty úspěšně nahradí váš mobil. Nezapomeňte si ale místo toho přečíst tuhle nádhernou a inspirativní publikaci.