Babišova „revoluce“ bez paměti

Výměna vládní garnitury, kterou přinesly volby do sněmovny, je stoupenci dnešní koalice i opozice často vnímaná jako něco víc než jen obvyklá fáze kontinuálního demokratického cyklu. Je popisovaná jako diskontinuita, přelom, revoluce – ať už v dobrém, nebo špatném. Aby takovéto vnímání bylo možné udržet, je ale potřeba na ledacos zapomenout. A pokud chceme současné dění v Česku a zčásti i vůbec na Západě vnímat jako „revoluční“, je právě to zapomnění a zapomínání pro tu probíhající revoluci charakteristické. Ne jako nepodstatný doprovodný jev či vedlejší příznak, ale jako cosi od ní neoddělitelného, integrálního. Snad přímo její základ.

Andrej Babiš začátkem prosince zveřejnil způsob, jímž měl vyřešit svůj střet zájmů. Nadšeně na to reagoval předseda koaličních Motoristů Petr Macinka: „Člověk, který umí učinit takto těžké osobní rozhodnutí, bude nepochybně premiér, na jakého Česká republika čekala mnoho let.“ Střet zájmů ponechám stranou. Jako symptomatický mi ale přijde ten obraz mnohaletého čekání: evokuje představu Česka jako země, jež dlouho, předlouho čekala, až se dočkala, a konečně má v čele premiéra nového typu – Andreje Babiše. Ten obraz je samozřejmě neslučitelný s nudnými historickými fakty. Andrej Babiš už přece premiérem byl a není to tak dávno, skončil v úřadě před čtyřmi roky, současná vláda je jeho třetí, ještě předtím byl vicepremiérem.

Jistě by se dalo namítnout, že přikládám neúměrnou váhu vyjádření politika malé strany, za nímž klidně mohla být ledabylost formulace, nepromyšlenost narychlo poskytnutého sdělení. Třeba byla. Zapadá ale do širší snahy prezentovat Babiše jako představitele čehosi nového, nového „Babiše 2.0“, který přece nemá vůbec nic společného s tím starým Babišem.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od pátku je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.