Stát začne po čtyřech letech rok v rozpočtovém provizoriu. Co to znamená pro ekonomiku?

Česká republika stejně jako před čtyřmi lety, kdy vládu přebíral Petr Fiala (ODS), začne hospodařit pod novým kabinetem Andreje Babiše (ANO) v rozpočtovém provizoriu. To zjednodušeně znamená, že stát může každý měsíc trvání provizoria utratit jednu dvanáctinu loňského rozpočtu. Podle expertů krátkodobě žádné problémy nehrozí, při delším trvání už může jít o problém například pro investice.

Jedním z klíčových témat předávání moci mezi Fialovým kabinetem a vládou Andreje Babiše byl návrh rozpočtu na rok 2026. Bývalá vláda totiž svůj návrh v souladu se zákonem poslala do sněmovny 30. září, tedy pár dní před volbami. Následovala anabáze s tím, že zda po volbách Fiala a spol. svůj návrh sněmovně znovu pošlou, bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) si kladl podmínky, že se musí dodržet výjimka na obranné výdaje a také na dostavbu Dukovan.

V navrhovaném rozpočtu navíc chyběly desítky miliard na dopravu a podle nové ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) i na mandatorní výdaje z gesce ministerstva práce a sociálních věcí či na zemědělství. Sněmovna tak v listopadu vrátila bývalé vládě rozpočet k přepracování. Představitelé nové opozice naopak kritizovali Babiše, který dlouhodobě tvrdil, že má připravený svůj návrh rozpočtu, který je okamžitě připraven předložit, nicméně i tak se současná koalice rozhodla rozpočet vrátit, což vedlo právě k rozpočtovému provizoriu.

Schillerová v půlce prosince při přebírání resortu uvedla, že by vláda v ideálním případě měla návrh rozpočtu poslat do sněmovny ve druhé polovině ledna. Následovat bude jednání dolní komory, dá se očekávat ostrá kritika nové opozice. Rozpočtové provizorium i s ohledem na zákonné lhůty bude nejméně ještě v únoru přetrvávat.

V rozpočtovém provizoriu se může každý měsíc utratit dvanáctina rozpočtu z roku předchozího. Hlavní ekonom XTB Pavel Peterka Echu řekl, že to ale není tak, že by každé ministerstvo a kapitola dostala jednu dvanáctinu toho, co dostala loni za celý rok. „To by nevycházelo například při zákonné valorizaci důchodu, jiných dávek, splátek závazků, které mohou růst kvůli vyššímu zadlužení v předchozím roce a tak dále,“ uvedl Peterka s tím, že peníze se tak mohou ve velmi omezené míře rozřazovat dle potřeby a platných zákonů. Prioritu dostávají mandatorní výdaje, smluvní závazky a splátky státního dluhu. Pokud tyto výdaje rostou, tak se přesouvají peníze z nemandatorních výdajů.

„Zde právě narážíme na ten často skloňovaný problém. Do nemandatorních výdajů často patří investiční výdaje. Ty jsou zpravidla omezovány ve prospěch mandatorních výdajů, jako jsou například starobní penze, aby nebyl porušen zákonný limit měsíčních výdajů na úrovni maximálně 1/12 posledního schváleného rozpočtu, tedy rozpočtu pro rok 2025,“ poukázal Peterka s tím, že do celé situace pak ještě vstupuje to, že jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, nejsou stejné v každém měsíci. Typicky třeba u investičních projektů je na začátku vynaloženo více prostředků než pak v průběhu dalšího financování. Limit jedné dvanáctiny proto omezuje manévrovací prostor.

Podle hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka dopad rozpočtového provizoria záleží na úhlu pohledu, neboť ve skutečnosti jde o velmi umravňující nástroj, právě proto, že umožňuje celému rozpočtu utratit pouze jednu dvanáctinu výdajů schválených v předchozím roce. „Na druhou stranu ovšem výrazně omezuje manévrovací prostor vlády, protože de facto omezuje nemandatorní výdaje,“ řekl.

Pro ekonomiku krátké období rozpočtového provizoria, například jeden dva měsíce, nemusí podle být Dufka viditelný problém. „Pokud by ovšem provizorium trvalo výrazně déle, tak už nejspíš dojde ke škrtání investic a dalších zbytných výdajů. Jsou výdaje, které v čase narůstají (penze) a nelze je pominout. Takže jejich nárůst musí vykrýt pokles v nemandatorních výdajích,“ uvedl Dufek.

Podobně se vyjádřil také Pavel Peterka. „Krátké provizorium do čtvrt roku není pro ekonomiku zásadním problémem. Ano, lze očekávat jisté problémy s mírným negativním dopadem na růst. Tyto dopady ale bývají zpravidla vyrovnány po konci provizoria, které přichází se schválením nového rozpočtu, který vládě umožní dodat potřebné finanční prostředky. Jisté negativní náklady provizoria půjde jistě naměřit. Bude to ale v řádu, kterého si běžní občané ani nevšimnou. Koneckonců nás nečeká první provizorium. Málokdo si vzpomene na ta dvě předchozí. Nestalo se totiž nic zásadního, aby se to vrylo do paměti široké veřejnosti,“ řekl Echu Peterka.

Problémem by podle něj bylo, kdyby provizorium trvalo dlouhé měsíce až roky. V takové situaci se nachází či nacházela řada států na jihu Evropy. „Státní rozpočet se svojí příjmovou a výdajovou částí je základním nástrojem vládnutí. Dlouhodobé omezení manévrovacího prostoru v zásadě brání vládě prosazovat své priority, což se negativně projeví na ekonomické i společenské rovině. Nemluvě o tom, že trhy nevidí problémy s rozpočtem rády, což vede k poklesu ochoty takovým státům půjčovat. To se běžně projevuje v tlaku na růst výnosů státních dluhopisů dané země, což prodražuje každý další dluh a refinancování už dluhů v minulosti nasekaných. ,“ dodal Peterka.