Polsko se hlásí o vůdcovství EU
KOMENTÁŘ
Polsko se přihlásilo k vedení Evropy. Předevčírem polský premiér Mateusz Morawiecki pronesl státnický projev na půdě univerzity v Heidelbergu. Symbolicky tím navázal na tradiční evropský duumvirát Francie a Německa. Emmanuel Macron měl zásadní proslov v roce 2017 na pařížské Sorbonně. Olaf Scholz loni v Praze na Karlově univerzitě. Oba mluvili převážně o budoucnosti Evropy, což v jejich podání znamená především více EU. Taktéž Morawiecki mluvil hlavně o budoucím uspořádání evropského kontinentu. Postavil se tak na roveň francouzskému prezidentovi a německému kancléři. A dal jasně najevo, že polská vize Evropy se liší od té francouzsko-německé.
Je paradoxem evropských vztahů, že Češi patří mezi největší euroskeptiky, i když v Bruselu Česko není považováno za potížistu, a Poláci jsou EU nadšenci, i když je Brusel každou chvíli peskuje. Nejsou ale žádnými eurofederalisty. To je v podstatě hlavní sdělení Morawieckého, silná Evropa může být založená pouze na spolupráci suverénních států.
Po lehce necitlivém úvodu, kdy Němcům připomněl druhou světovou válku a fakt, že Polsku nezaplatili reparace, se pustil právě do obhajoby národní suverenity, což nejdříve vypíchl v kontextu války na Ukrajině. „Boj Ukrajinců za právo na národní sebeurčení je dalším hrdinským projevem obrany národního státu a svobody,“ prohlásil Morawiecki. Dnešní Rusko je podle něj antitezí této myšlenky. „Evropa je dnes svědkem zločinů páchaných ve jménu protinárodní ideologie. To je to, co motivuje Putina: touha odstranit všechny odlišnosti, zničit všechny národní identity a přetavit je ve velké ruské impérium,“ řekl.
Pokud Evropa má být silná, musí zůstat rozmanitým společenstvím národních států, tvrdí Morawiecki. „Měli bychom také chránit naše duchovní dědictví, které se skládá z desítek různých kulturních a jazykových tradic. Síla Evropy v průběhu staletí spočívala v její rozmanitosti. Sdílíme společné hodnoty, ale každý národ má svou vlastní identitu.“ Varoval před přílišnou federalizací vedoucí k centralizaci a případně až bruselské byrokratické tyranii. „Přezkoumejme oblasti spadající pod pravomoc Bruselu a vedeni principem subsidiarity obnovme lepší rovnováhu. Snižme počet oblastí spadajících pod pravomoc EU. Unie pak bude i s 35 zeměmi snáze ovladatelná a demokratičtější,“ prohlásil polský premiér.
Kromě hlavního sdělení se v projevu nachází několik dílčích, neméně zajímavých. Jednak Morawiecki otevřeně mluví o tom, že současná Evropa stojí na dědictví antických Řeků, Římanů a křesťanství. Je těžké si představit, že takto by mluvil politik více na západ, kde se očekává neustálé připomínání multikulturality a současná společnost je prezentovaná jako harmonický mix kultur z celého světa. Vypíchnout roli antiky a křesťanství se rovná koketování s pravicovým extremismem. (Nedávná studie britské vlády na boj proti krajní pravici tvrdí, že k extrémním názorům může vést sledování dokumentárního seriálu BBC z roku 1969 Civilizace nebo čtení Shakespeara.)
Zadruhé Morawiecki nenechává nikoho na pochybách, že by polská podpora Ukrajině slábla. „Politika ,uzavírání dohod‘ s Ruskem zkrachovala,“ řekl. „Ukrajinci dnes bojují nejen za svou vlastní svobodu. Od 24. února 2022 denně bojují také za svobodu celé Evropy. Na tom, jak se tato válka vyvine, závisí i naše budoucnost. Porážka Ukrajiny by byla porážkou Západu,“ domnívá se předseda polské vlády.
Nakonec si myslí, že Evropa si musí zachovat transatlantické vazby a silné NATO. Evidentně nesdílí Macronovy představy o nutnosti zavést evropskou armádu a o „mozkové smrti“ Severoatlantické aliance.
Polsko je momentálně jednou ze tří nejdůležitějších zemí EU. Velkou roli v tom hraje samozřejmě válka na Ukrajině, kde se ujalo formování evropské politiky. Morawieckého proslov hlavně ukazuje, že současná polská vláda má pozitivní program pro EU, který ale stojí v protikladu k myšlenkám Paříže a Berlína. EU má být organizací spolupracujících suverénních států, ne neustále směřovat k větší integraci, až v ní národní státy zaniknou. Má se hrdě hlásit ke svým historickým kořenům. Má těsně spolupracovat s USA a být jim rovnocenným partnerem, ne snít o tom, že bude jakousi protiváhou. Musí rozpoznat v Rusku existenciální hrozbu, ne potenciálního obchodního partnera. Ruská invaze na Ukrajinu dokázala, že v posledním bodě měli Poláci pravdu. Třeba se časem ukáže, že mají i v těch dalších.
