Austrálie: rasa v ústavě nevítána

KOMENTÁŘ

Austrálie: rasa v ústavě nevítána
Iniciativa byla zcela vzorně „woke“. Nasedala na skutečnou historickou křivdu, neboť australští domorodci byli kdysi evropskými kolonisty loveni jako zvířata, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Být součástí anglosféry znamená být neustále vystaven intelektuální módě ze Spojených států amerických, zejména pak z Kalifornie, kde akademické kotle bublají nejintenzivněji.

Jedna taková vlna, tentokrát v podobě speciálního zacházení s lidmi na základě jejich rasové příslušnosti, dorazila do Austrálie v podobě navrhovaného dodatku ústavy. Na jeho základě by vznikl speciální orgán australských domorodců, zvaný „Voice“ („Hlas“), který by nějakým vágním způsobem radil australské vládě ve věcech týkajících se právě domorodců.

 

Iniciativa byla zcela vzorně „woke“. Nasedala na skutečnou historickou křivdu, neboť australští domorodci byli kdysi evropskými kolonisty loveni jako zvířata. (Na Tasmánii nepřežili vůbec.) Zároveň ale chtěla tuto křivdu s mnohageneračním zpožděním napravovat tím, že znovu zavede explicitní rasová kritéria do australských zákonů; součástí standardní „woke“ ideologie je totiž extrémní skepse vůči pojmu rovnosti před zákonem, kdy se na „barvoslepé“ zákony hledí jako jen na další pokračování rasismu jinými prostředky. Požadovaným řešením je naopak zavádět rasová kritéria všude možně.

Navrhovaný orgán a jeho pravomoci byly pojaty extrémně vágně, ve smyslu „je to jen symbolické, ale zároveň velmi důležité, věřte nám, my s tím už budeme umět zacházet“. Vlastně se člověku hned vybaví „naše“ Istanbulská úmluva, kde jde sice o gender, a ne o rasu, ale která je nám předkládána s velmi podobným koktejlem zdůvodnění: má být symbolická, zároveň strašlivě důležitá, ale přitom nikdo není schopen ukázat žádné konkrétní výhody, které z ní pošly, a to ani v zemích, kde už nějakou dobu platí.

České obyvatelstvo bohužel nebude o Istanbulské úmluvě moci hlasovat, její schválení či odmítnutí se „uvaří“ tam nahoře. Australané však dostali možnost o rasovém ústavním dodatku hlasovat a zřetelně jej odmítli. Zavádět se tedy nebude.

Mezi několika málo volebními okrsky v zemi, kde „yes“ získalo nadpoloviční množství hlasů, byly disproporčně zastoupeny velmi bohaté čtvrti v největších australských městech – přesně ta místa, kde se koncentrují voliči, kteří už mají všechny materiální potřeby vyřešené a v rámci svého blahobytu si potřebují dokázat, že jsou dobří lidé. (V těchto čtvrtích obvykle na australského domorodce nenarazíte ani v roli metaře, natož jako na místního občana.) Naproti tomu v převážně imigrantských čtvrtích velkoměst, kde žije směsice přistěhovalců z celého zbytku světa, ale většinou z Asie, návrh totálně propadl. S asijskou kulturou tvrdé práce a úcty ke vzdělání se speciální práva přidělovaná na základě toho, kdo byl váš dědeček, nesnášejí.

Pravidlo, že je-li nějaká iniciativa nesmírně populární mezi všemi správnými, šlechetnými obyvateli sociálních sítí, pak skoro určitě neprojde všelidovým hlasováním, se tak zase jednou potvrdilo. Možná bychom se tím měli inspirovat a posílit přímou demokracii i zde. Vůči pokusům o budování utopie na vachrlatých základech podivných ideologií by mohla představovat účinnou stopku.

×

Podobné články