Soumrak čtenářství

Orwell se obával těch, kdo by chtěli zakazovat knihy. Huxley se obával, že zakazovat knihy nebude třeba, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Neil Postman, Ubavit se k smrti: Veřejná komunikace ve věku zábavy

Byla to jedna z nejrevolučnějších změn v dějinách lidstva - a přitom jedna z nejklidnějších a nejtišších. V polovině 18. století začalo mnoho obyčejných lidí číst. Po několik prvních staletí po vynálezu knihtisku zůstávalo čtení výsadou elit. Začátkem 18.století se ale s rozmachem vzdělávání a levných knih čtenářství začalo rapidně šířit i do středních a dokonce i do nižších tříd. Najednou četlo všude; četli muži, ženy, děti, bohatí i chudí. Doboví autoři to označovali za čtenářskou epidemii či šílenství.

Tato transformace je známa jako „čtenářská revoluce”. Docházelo k nebývalé demokratizaci informací a transferu vědomostí, které teď byly k dispozici obyčejným lidem. Jen v Británii vyšlo v prvním desetiletí 18. století pouhých 6 000 knižních titulů, v poslední dekádě téhož století pak více než 56 000. Podle historika Simona Schamy „byla úroveň gramotnosti ve Francii v 18. století mnohem vyšší než ve Spojených státech na konci 20.století.” Zatímco lidé dříve četli (častokrát opakovaně) dvě až tři knihy, vedla čtenářská revoluce k novému „extenzivnímu” druhu čtenářství. Lidé četli všechno - noviny, časopisy, historické a filozofické traktáty, díla vědecká, teologická i beletristická.

A tisk změnil i způsob lidského uvažování. Svět tisku je uspořádaný, logický a racionální. Knihy přinášejí argumenty, teze, rozvíjejí ideje. Není náhodou, že byl rozvoj kultury tisku v osmnáctém století spojený s rostoucím významem racionality, odporu vůči pověrčivosti a rychlým rozvojem vědy. Rozvoj čtenářství přinesl dobu osvícenectví, vznik lidských práv, zrod demokracie a průmyslové revoluce.

Základním kamenem feudální Evropy byla neznalost. Obrovské nerovnosti aristokratického řádu se dařilo částečně udržovat proto, že obyvatelstvo nemělo možnost zjistit rozsah korupce, zneužívání moci a neefektivnosti svých vlád. Feudální řád se zdá být zásadně neslučitelný s gramotností. Historik Orlando Figes došel k závěru, že anglická, francouzská i ruská revoluce se odehrály ve společnostech, v nichž gramotnost dosahovala téměř padesáti procent.

Kontrarevoluce

Po třech stoletích od doby, kdy čtenářství přineslo novou éru lidského poznání, knihy umírají. Ani ty nejpesimističtější odhady kritiků doby displejové nebyly schopné odhadnout rozsah dnešní krize. V Americe pokleslo za posledních 20 let čtení pro radost o 40 %. Ve Spojeném království přes třetinu dospělých přiznalo, že přestali číst. Podle zprávy OECD z roku 2024 upadá úroveň čtenářské gramotnosti ve všech vyspělých zemích (s výjimkou Finska a Dánska). Příčinou tohoto úpadku je smartphone, který se ve vyspělých zemích rozšířil po roce 2010.

Tato technologie je zcela přelomová. Zatímco předešlé zdroje zábavy jako kino či televize své publikum zabavily na omezenou dobu, žádá si smartphone celý náš život. Mobily jsou navrženy tak, aby byly vysoce návykové a dokázaly své uživatele udržovat v závislosti na bezcenných notifikacích, stupidních krátkých videích a negativních emocích spojených se sociálními sítěmi.

Běžný uživatel dnes tráví zíráním do displeje sedm hodin a generace Z dokonce devět hodin. Byla-li čtenářská revoluce největším transferem vědomostí k obyčejným lidem, je pak displejová revoluce největší krádeží těchto vědomostí.

V čele této krize jsou univerzity. Ty dnes učí první kohorty studentů, kteří už vyrostli čistě na krátkých videích, počítačových hrách, návykových algoritmech a dnes už i na AI – jednoduše se smartphony v ruce. Všudypřítomný mobilní internet zničil schopnost těchto studentů soustředit se a zredukoval jejich slovní zásobu – bohaté vědomosti ukryté v knihách jsou jim tak nedostupné. Podle studie provedené mezi studenty anglické literatury na amerických univerzitách nedokážou studenti porozumět prvnímu odstavci knihy Ponurý dům Charlese Dickense, knihy kdysi běžně čtené dětmi. (George Orwell uveřejnil v roce 1940 výstupy ze studie o čtenářských návycích dětí, která zjistila, že čtou děti dobrovolně díla Charlese Dickense, Daniela Defoea, Roberta Louise Stevensona, G. K. Chestertona a Shakespeara. Tyto děti, jak poznamenal, byly „ve věku 12–15 let a patřily k nejchudší vrstvě společnosti“.)

Autoři jako Shakespeare či Jane Austenová, jejichž tvorba po staletí tvarovala naši kulturní přináležitost, je dnes pro novou generaci čtenářů nedostupná. Řada studentů trpí funkční negramotností. Předávání vědomostí – ta nejstarší a nejzákladnější funkce univerzit – se nám hroutí před očima. Vracíme se do doby předčtenářské, kdy se lidé ve středověku na ulici orientovali pomocí vývěsních štítů a dalších obrázků.

Pád intelektu

Propad čtenářství doprovází pokles různých projevů kognitivních schopností. Čtení je spojeno s řadou kognitivních benefitů, jako je nárůst paměťových ukazatelů i schopnosti soustředění, empatie, analytického myšlení, či zkvalitnění verbálního projevu - a koneckonců i odložený kognitivní útlum ve starším věku.

Po nástupu smartphonů zhruba od poloviny desátých let 21.století začala skóre PISA – nejznámějšího mezinárodního měření studentských schopností – setrvale klesat. Tehdy si taky studenti začali stěžovat na to, že mají problém přemýšlet, učit se a soustředit. Tyto kognitivní problémy se přirozeně neomezují jen na školy a univerzity. Podobný pokles lze sledovat ve všech věkových skupinách.

Asi nejpozoruhodněji se tento pokles projevuje v případě IQ, veličiny, která v průběhu 20.století setrvale rostla (tzv. Flynnův efekt) - ale nyní se zdá, že klesá. Klasická díla světové literatury se po století předávala, protože zachovávala „to nejlepší, co bylo řečeno a napsáno”, protože obohacovala sdílený prožitek tím, že nás dokázala přenést do mysli jiných lidí, do jiných časů a jiných míst. Díla nebeletristická – vědecká, historická, filozofická, cestopisná – nás do hloubky seznamovala s podivuhodným a komplexním světem, který obýváme. Smartphony nás o tyto výdobytky připravují.

Není náhodou, že je epidemie úzkosti, depresí a bezvýchodnosti pohlcující mladé lidi v 21.století často spojována s izolací a negativními projevy sociálního porovnávání, které nám přinesly smartphony, společně s kulturou fragmentarizace a simplifikace, která je v takovém rozporu s lidskou potřebou zvědavosti narativu, hluboké pozornosti a uměleckého naplnění.

Toto rozmělňování kultury, kritického myšlení a inteligence představuje tragickou ztrátu lidského potenciálu a rozkvětu. Některých druhů komplexního a logického myšlení nelze dosáhnout bez čtení a psaní. Je téměř nemožné detailně a logicky argumentovat ve spontánní řeči; představme si, jak by někdo slovem interpretoval Kantovu 900stránkovou Kritiku čistého rozumu. K napsání tohoto díla musel Kant své myšlenky zapsat, proškrtat, přemýšlet o nich, zpřesňovat je a mnoho let je přepisovat tak, aby dosáhl logického a přesvědčivého celku. K pochopení knihy je nutné ji mít před sebou, abychom se mohli vracet k pasážím, které nám nejsou jasné, pochopit logická spojení a přemýšlet o textu, dokud si ho zcela neosvojíme. Tento druh pokročilého myšlení je neoddělitelně spjatý se čtením a psaním.

Profesor klasických studií Eric Havelock dospěl k závěru, že to byl právě zrod gramotnosti ve starověkém Řecku, který předznamenal vznik filozofie. Jakmile byli lidé schopni své myšlenky zaznamenat písmem, aby je mohli zkoumat, vznikl zcela nový revoluční způsob analytického a abstraktního myšlení, který posléze formoval celou naši civilizaci. Znamenal kognitivní osvobození lidského druhu.

Nejen filozofie, ale celá intelektuální infrastruktura moderní civilizace závisí na komplexním myšlení, které je neoddělitelné od čtení a psaní: seriózní historické spisy, vědecké teorie, či nestranné politické debaty vedené v knihách a časopisech. Tyto formy pokročilého myšlení tvoří intelektuální základ modernity. Jeví-li se nám svět v současné době jeví jako nestabilní, je to proto, že se tento základ pod našima nohama rozpadá.

Asi jste si všimli, že je svět displejů mnohem bouřlivější než svět tisku: emotivnější, agresivnější, chaotičtější. Zatímco psaní ochlazuje a racionalizuje myšlení, má TikTokový příspěvek k dispozici nespočet způsobů, jak logické argumenty obejít. Aby si své publikum podmanilo, může křičet, plakat, hrát emotivní hudbu, nebo prezentovat otřesné obrázky. Takové způsoby sice nejsou racionální, ale lidé nejsou dokonale racionální bytosti a mají sklon se jimi nechat přesvědčit. Ostatně orální společnosti, které písmo nepoužívají, na návštěvníky z gramotných společností často působí jako výrazně mystické, emotivní a v projevu a myšlení antagonistické.

Se soumrakem knih jako bychom se i my vraceli k těmto „orálním“ myšlenkovým návykům. Naše diskuse vyvolávají paniku, nenávist a tribalismus. Daří se nevědeckému myšlení. Propagátoři iracionality a konspiračních teorií nacházejí na internetu široké a důvěřivé publikum. Na papíře by jejich argumenty vypadaly absurdně; přicházejí ale z displeje, a jsou tak pro mnoho lidí přesvědčivé.

Je možné, aby nejvyspělejší civilizace v historii planety, která se ocitla v zajetí emocionálních a iracionálních stylů myšlení, stále řídila kulturu i politiku pomocí intelektuálního aparátu předčtenářské společnosti?

Konec kreativity – a demokracie?

Pro to, aby mohla společnost těžit z kultury tisku, nemusí být každý občan knihomol. Pokud však existuje jeden návyk společný vůdcům, vynálezcům, vědcům a umělcům, kteří utvářeli naši civilizaci, je to právě čtení. Nadprůměrní čtenáři jsou i nadprůměrně zastoupeni téměř ve všech oblastech lidského snažení. Vynález knihtisku urychlil řadu kulturních revolucí, které formovaly moderní svět – renesanci, reformaci a vědeckou revoluci. Na univerzitách éry renesance tak přístup ke knihám umožnil nadaným studentům překračovat akademické vědomosti jejich učitelů – a pouštět se do neprobádaných vod vědy i tvůrčí invence.

A naopak soudobí studenti, kteří číst nedokážou, závisejí na autoritě svých pedagogů a jsou méně schopni se rozvíjet, inovovat a zpochybňovat dogmata. Tito studenti jsou jen jedním z příznaků stagnující kultury éry displejů, která se vyznačuje jednoduchostí, repetitivností a povrchností. Písně všech žánrů jsou stále kratší, jednodušší a repetitivnější a filmy se redukují na donekonečna opakované franšízové vzorce. Studie naznačují, že počet převratných a transformativních vynálezů klesá. Na vědecký výzkum se dnes vynakládá více peněz než kdykoli v historii, ale tempo pokroku sotva drží krok s minulostí. Simplifikují se dokonce i samotné knihy; průměrný počet slov ve větě v knihách na žebříčku bestsellerů New York Times poklesl za posledních zhruba sto let přibližně o třetinu. Tato stále triviálnější kultura je však největší pohromou pro politiku.

Je přirozené, že krátká videa a posty na sociálních sítích upřednostňují silné emoce, ignoranci a nepodložená tvrzení; není třeba sáhodlouze argumentovat a dokonce není třeba argumentovat vůbec. V postgramotném světě se tak otvírá větší prostor populismu.

Velké technologické společnosti se rády prezentují jako subjekty, které investují do šíření znalostí a zvídavosti. Ve skutečnosti však musí podporovat omezenost, aby přežily. Technologičtí oligarchové mají na neznalosti obyvatelstva stejný zájem jako dříve ti feudální autokraté. Ale tam, kde kdysi evropští monarchové museli cenzurovat nebezpečně kritický materiál, zajišťují velké technologické společnosti naši nevědomost mnohem účinněji tím, že naši kulturu zaplavují vztekem, rozptýlením a irelevantními informacemi.

Revoluce mobilních displejů ovlivní naši politiku stejně zásadně jako revoluce čtení v osmnáctém století. Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovaných iracionálními apely a náchylných k davovému myšlení. Svět po tisku začíná nepříjemně připomínat svět před tiskem.

Moc, bohatství a znalosti se soustřeďují na vrcholu společnosti, a polarizovaná a neinformovaná veřejnost tak nemá možnost pochopit, analyzovat, kritizovat nebo změnit to, co se děje. Stejně jako příchod knihtisku zasadil smrtelnou ránu upadajícímu světu feudalismu, ničí displeje svět liberální demokracie. Vzhledem k tomu, jak technologické společnosti snižují gramotnost a pracovní místa střední třídy, vstupujeme možná do druhé feudální éry. Anebo do politické éry, kterou si ani nedovedeme představit. Každopádně nebude svět, který jsme kdysi znali, stejný jako dřív.

Pokud jste ale dočetli až sem, znamená to, že ta změna možná ještě chvíli potrvá.

Text vychází z článku Jamese Marriotta z 25.9.2025 na platformě Substack na adrese https://jmarriott.substack.com/p/the-dawn-of-the-post-literate-society-aa1. Upraveno, kráceno, doplněno. Grafy i odkazy na zdroje jsou obsaženy v článku samotném.