Tvářili jsme se jako jediní svatí ve vykřičeném domě a zůstali jako kůl v plotě, říká Hřibův vyzyvatel Witosz

Místostarosta jednoho z nejlidnatějších obvodů Ostravy, konkrétně Moravská Ostrava a Přívoz, David Witosz dnes v Prachaticích vyzve v klání o místo šéfa České pirátské strany pražského exprimátora a nově poslance Zdeňka Hřiba. Byť je Witosz, který je rovněž zastupitel Ostravy jakožto města a někdejším radním, outsiderem volby, mluví v rozhovoru pro Echo otevřeně o tom, co by bylo ve straně potřeba zreformovat a jak se poučit z posledních 4 let. Mimo jiné říká, že Piráti se nemohou tvářit jako jediní svatí.

Vy jste se utkal se Zdeňkem Hřibem už na podzim roku 2024 poté, co skončil v čele partaje Ivan Bartoš. Nakonec jste ale z volby odstoupil a podpořil exsenátora Lukáš Wagenknechta, který ovšem ve finálním duelu s Hřibem prohrál. Nyní jste jediný Hřibův protikandidát. Pokud byste prohrál, budete chtít být místopředsedou strany?

Co se případně pozice místopředsedy týče, určitě bych měl také zájem. Jsou před námi komunální volby v tomto roce a byť to třeba může znít pro někoho zvláštně, každé to místní sdružení je jiné. Za posledních tři čtvrtě roku jsem projel mnoho krajů a i přesto, že jsme jeden subjekt, Piráti, tak každé má jiné klima, jiné možnosti, různé lidi, kteří mají různé úrovně schopností. Prosazuji, že bychom se měli mnohem více mezi sebou setkávat a předávat si zkušenosti. Na těch místních sdruženích potřebujeme mít vzdělaný management, protože někde se vymýšlí kolo, byť jinde už na to přišli. Když se nepotkáváme, když není to předávání zkušeností, tak pak se každý snaží – a je to pochopitelné – jenom přežít, z čehož vzniká velký nevyužitý potenciál. Z případné místopředsednické pozice bych velice rád byl jakýmsi katalyzátorem toho, aby se předsedové místních sdružení každoročně sešli a předali si nějakou dobrou praxi.

Vy jste nedávno kritizoval mimo jiné to, že šéfka poslanců Olga Richterová, nynější místopředsedkyně strany, která chce funkci obhajovat, osekala se skupinou lidí okolo sebe peníze právě pro kraje. Proč to udělala?

Vsadili jsme vše na jednu kartu, což byly říjnové sněmovní volby. Investovali jsme do nich velkou částku, zhruba 80 milionů korun, přičemž i když to vyšlo a Piráti se dostali do Poslanecké sněmovny, tak to nevyšlo finančně tak, jak si někteří představovali. To znamená, že jsme šli, dá se říci, do mínusu a od toho momentu centrála hledá peníze vůbec na provoz a tak dále. To znamená, že se začala koukat i po penězích krajů, přičemž začala měnit prostě způsob rozdělení těch peněz k nim.

Pokud máme jako strana růst na všech úrovních, tak nemůžeme sázet všechno jenom na sněmovnu a potom na tom být další roky biti, co se komunální a krajské kampaně týče. Přiznejme si, že dělat krajskou kampaň v krajích, jejichž součástí jsou Sudety, je mnohem více náročné než třeba v Praze, kdy se jenom – promiňte to zjednodušení – postavíte před stanici metra a oslovíte mnohem více lidí než v těch malých obcích. Dochází trošku k nepochopení toho, že nám ty prostředky zkrátka chybí a v důsledku toho se začínáme lehce tvářit čistě jen jako pražská strana.

Pokud nepočítáme do budoucna s dalšími volbami a vždy to je jen sázka na ty aktuální, která buď vyjde, nebo ne, tak to podle mě není zodpovědné hospodaření. Nechci teď říkat, že si někdo chce něco uzurpovat, ale centralizace moci kolem Olgy Richterové je ve straně citelná, stejně tak jako okolo jejího bratra Mikuláše Ferjenčíka, který na to, že v posledních případech opakovaně nezískal žádný mandát od voličů, tak má dost velký vliv na to, kam partaj směřuje. Takže ano, je zde nějaká nespokojenost.

Jak vnímáte to, jak v Poslanecké sněmovně dopadli po říjnových volbách Piráti? Tedy že kolem nich byl vytvořen jakýsi koridor a nezískali vedení žádného výboru, ani místopředsedu dolní parlamentní komory.

Zase v té záležitosti prostře převážil ten pražský pohled. Piráti nikde jinde v republice 20 % či zhruba takový nějaký podíl na hlasech nezískávají. To znamená, že ve zbytku republiky nemůžeme k některým věcem přistupovat silově, což si právě v Praze třeba Zdeněk Hřib dovolit mohl. Proto jsem vždycky říkal, že my v regionech jsme rádi za těch 10 %, protože náš způsob práce s koaličními kolegy je pak jiný než silový.

Nelze zde nevzpomenout ten moment, kdy premiér Fiala odvolal Ivana Bartoše z vlády. Po třech letech spolupráce Piráti udělali tiskovku, kde naše partnery označíme vlastně za mafiány, tak se nemůžeme divit, že Andreji Babišovi jenom ulehčujeme práci. Hrát si na to, že jsme svatí, jediní neposkvrnění uvnitř vykřičeného domu, tak to nám rozhodně nepomáhá k tomu, aby s námi někdo jednal.

Každá strana má problémy, některá více, některé méně. My rozhodně taky máme své problémy. Rozhodně si nemyslím, že bychom byli svatí, ale ten náš přístup nás prostě dostává do pozice, kde jsme. Když to teďko řeknu jakešovským stylem, tak jako ten kůl v plotě. Do této pozice se tlačíme sami a pak se nemůžeme divit, že naši bývalí kolegové, kterými jsou subjekty z bývalé koalice Spolu a hnutí STAN, se nás moc nezastávají nebo za nás nechtějí bojovat. Ta zmíněná tisková konference za mě byla dost velký přešlap, který doznívá až do dnešních dnů.

Vy máte v Ostravě na městě širokou koalici, jejíž součástí jsou jak Piráti, tak třeba ANO, ale i Starostové a Spolu, primátor Jan Dohnal je konkrétně člen ODS. Je to přenositelná zkušenost na celostátní úroveň?

To je právě ono. V českém volebním systému nikdy získáme tolik procent, abychom mohli vládnout sami, což znamená, že vždycky budeme muset mít nějakého partnera. Žijeme v demokracii a naši spoluobčané nám daly tyto strany jako partnery, takže musíme prostě pracovat s tím, co máme. Pochopitelně každý můžeme mít jiné vize, ale volič rozdal karty a my jako politici to musíme přijmout a umět s tím pracovat. Nechci říct, že se zcela zakopávají válečné sekery, subjekty se stále musí kontrolovat navzájem. Ale mnohem více je to – a to pramení i z té komunální úrovně – o tom konstruktivním přístupu, tedy že jde zejména o výsledky pro občany. My můžeme v některých věcech vést spory, můžeme se i hádat, ale to základní, proč tam jsme, je, abychom doručovali reálné výsledky, které budou mít pozitivní efekt na život obyvatel.