O koalici s ANO nepřemýšlím, ODS je mi pořád bližší. Martin Kuba pro Echo

Necelé dva měsíce před kongresem ODS oznámil její nejúspěšnější krajský politik, jihočeský hejtman Martin Kuba, že ze strany odchází. Začátkem příštího roku hodlá představit název, program a tváře nového hnutí, do něhož zatím směřují tři desítky krajských a čtrnáct českobudějovických zastupitelů zvolených za ODS. V rozhovoru pro Echo ale Kuba už teď odkrývá i jeden ze středobodů své celostátní taktiky.

Chce zvednout téma národní hrdosti, které podle něho „strany pravostředového spektra přiřkly skupině, již označují dezoláti“ – a je načase to změnit. Prozrazuje, že název hnutí vybírá z pěti variant, které si nechá marketingově otestovat, jednou z nich je „Super Česko“. Mluví ale také o vznikající vládě Andreje Babiše nebo o tom, proč nevěří v dlouhou budoucnost Motoristů sobě.

V ODS už vám dali přezdívku „Babiš 2.0“. Jak vám to zní?

Jako klasická strategie lidí, kteří nevědí, co by mi vyčítali, tak říkají tohle. Udělal jsem rozhodnutí, které ve mně dlouho zrálo. Zjistil jsem, že už v ODS nejsem rád. Dlouho jsem se snažil s kolegy diskutovat o tom, že bychom měli dělat politiku jinak. Korektně jsem počkal, až bude po volbách, abych té straně ani koalici Spolu neublížil. Teď je před kongresem, a tak je korektní říct, že kandidovat na předsedu nebudu. Ten odchod je slušný, a jestli ho někteří chtějí balit do nějakých negativ, tak nevím, co na to říct.

Kdy jste se rozhodl, že z ODS odejdete?

Dozrávalo to poslední rok po krajských volbách. Viděl jsem, jakého jsme dosáhli úspěchu na jihu Čech, zatímco v řadě míst to dopadlo přesně tak, jak jsem čekal – byť mi jak Petr Fiala, tak Martin Kupka říkali, jak to dopadne dobře. Bylo zřejmé, že každý čteme volební průzkumy jinak, každý jinak vnímáme, jestli a proč nám lidé důvěřují. Takže to nebyl jeden okamžik, ale přirozený vývoj.

Byla ve hře varianta, že byste přece jen vydržel do kongresu a kandidoval na předsedu ODS?

Myslím, že ta varianta byla čím dál méně pravděpodobná. Jak tu stranu znám, tak si uvědomuji, jak je komplikovaná, jak jsou ty struktury v ní postavené. Navíc po sněmovních volbách se stalo to, co jsem trochu čekal – že v poslaneckém klubu zasednou lidé, kteří byli spjatí se současným vedením. Jsou to kamarádi mentálně nastavení na koalici Spolu, takže kdyby do toho přišel předseda s jinou představou, mělo by to nulovou naději na úspěch.

Proč jste zatím nepředstavil název vašeho hnutí a program?

Protože jsem to ani nechtěl. Musel jsem nejdřív přece oznámit, že někde končím. O hnutí jsem mluvil proto, že by se mě moji kolegové hned ptali: Co budeme dělat dál? Jak to bude fungovat? Ale nebylo mojí ambicí přijít a představit název, program i členy. Dejte nám čas, my to připravíme a na začátku roku všechno představíme.

Když jsem viděl 11. listopadu videoupoutávku na váš podcast nazvaný Super Česko, tak bylo zřejmé, že už jste na tom nějakou práci odvedl. Bude se hnutí jmenovat stejně jako zmíněný podcast?

Je pravda, že na název toho podcastu se mě teď ptá hodně lidí. Jasno o názvu hnutí ale zatím nemám. Na druhou stranu hnutí určitě bude usilovat o to, abychom v „Super Česku“ žili. Hrdost na Česko je atribut, který strany pravostředového spektra přiřkly skupině, již označují dezoláti. Trochu ji zesměšňují a bagatelizují, přitom hrdost na to, že žijeme v České republice, má spousta z nás.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.