AD Děti hloupnou. Umí číst, počítat a myslet hůř než předchozí generace

NÁZORY ČTENÁŘŮ: Se zájmem, jsem si přečetla komentář Lenky Zlámalové týkající se výsledků posledního testování PISA (Děti hloupnou). Na základě vlastní zkušenosti si dovoluji okomentovat část týkající se výborných, stále vzrůstajících výsledků dětí ze Singapuru, Korey a Japonska.

Žiji s rodinou v Šanghaji, děti navštěvují mezinárodní školu, v níž naprostou většinu studentů tvoří čínské a korejské děti. Záhy jsme zjistili, že zejména korejské děti navštěvují soukromé hodiny matematiky, a to takové úrovně, že nepřipadá v úvahu jednu lekci vynechat – student by byl na další hodině ztracen. Matematika je pro korejské i čínské rodiče priorita.

Z tabulky v textu komentáře je zjevné, že studenti v Singapuru, Japonsku a Koreji vynikají v matematice, zároveň však vedle excelentních výsledků bije do očí výrazně nižší skóre ve čtení (porozumění čtenému, práce s textem). Tyto výsledky korespondují s výsledky testování, jež provádí pravidelně naše škola. Jde o testování studentů na začátku a konci školního roku, tzv. MAP testing (Measures of Academic Progress). Hodnocení na začátku školního roku ukazuje aktuální úroveň znalostí a dovedností studenta a očekávaný posun, který je následně ověřován dalším testem na konci školního roku. K dispozici je i údaj o průměrné dosažené úrovní v rámci ročníku, v našem případě cca 100 studentů. Když moje starší dcera testy procházela poprvé, po roce stráveném na běžné české ZŠ v době covidového šílenství, její výsledky z matematiky byly i tak jen těsně pod ročníkovým průměrem, v testu z angličtiny však dosáhla nadprůměrného výsledku.

Když si mladší dcera postěžovala, že nestíhá vypočítat příklady tak rychle jako její spolužáci, zeptala jsem se, odkud jsou – zjistila jsem, že ve skupině na své matematické úrovni je jediným neasijským dítětem. Vysvětlení bylo snadné – porovnávej se s někým, kdo učení věnuje stejně času jako ty, s ostatními Evropany, Američany atd., jinak porovnáváš neporovnatelné.

Nepoměřujme se s Japonskem či Koreou, nehledejme inspiraci v prostředí ubíjejícím fantazii a preferujícím dril. Zjistěme nejdřív, co se za jejich výsledky skrývá, jaká cesta k nim vede.

A myslím, že tu nejde o ochotu trávit nad matematikou či jinými předměty více času. Moje děti se celoročně připravují na rozdílové zkoušky z českého jazyka, dějepisu a zeměpisu, které na konci školního roku skládají na své české základní škole. Stejně jako spousta jiných českých dětí žijících v zahraničí jsou i ty moje schopné zvládat ve volném čase učivo, kterému se jejich vrstevníci v Čechách věnují denně. Dějepis a zeměpis procházíme doslova za pochodu – na výletech a procházkách, při sledování filmů – v kontextu s historií Číny, Británie atd. Na český jazyk dojde při psaní zpráv prarodičům a kamarádům v Čechách, vzkazů či nákupních seznamů… Učme děti v kontextu – s ostatními předměty, s okolním světem a děním kolem nich. Zvládnou toho víc, než si myslíme, jde jen o to, jakou cestu poznání jim ukážeme. Děti rozhodně nehloupnou, jen dospělí se možná ztratili v množství vzdělávacích metod...

Se srdečným pozdravem ze Šanghaje,

Kristina Vojtíšková