Vyplácí se Orbánovi vzdor?

KOMENTÁŘ

Vyplácí se Orbánovi vzdor?
Teprve se uvidí, co – a jestli něco trvalého – se teď podařilo vyjednat Orbánovi, ale nevypadá to, že by skepsí k válečnické vřavě jeho postavení nějak utrpělo, píše Daniel Kaiser. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Ve čtvrtek se na mimořádném summitu EU v Bruselu podařilo nalodit ve prospěch Ukrajiny Viktora Orbána. Na rozdíl od řádného summitu loni v prosinci tentokrát Maďar souhlasil s 50 miliardami eur na pomoc Ukrajině, která by jinak jako stát patrně zkolabovala. Nejsou to peníze na vojenské účely, o těch se bude jednat nadto, ale peníze určené k tomu, aby ukrajinský stát bezprostředně nezkolaboval ve svých základních funkcích.

Maďaři vysvětlují, či spíše domácímu publiku prodávají, svůj souhlas několika vymoženostmi. Budapešť získala formální příslib, že řízení vedené proti ní Evropskou komisí kvůli takzvanému porušování zásad právního státu bude „férové a objektivní“. Je to příslib od politiků, kteří nemají velké skrupule a asi by neměli problém je porušit, ale je to implicitní přiznání, že proces s Maďarskem dosud neprobíhal férově a objektivně, že je ohromně zpolitizovaný.

 

Vzdorujícího Orbána, píše server Politico, opečovávali v posledních měsících jeho protějšky z Itálie a Francie. Giorgia Meloniová má s Orbánem od začátku dobrý vztah, spojuje je především odhodlání zastavit ilegální masové přistěhovalectví do EU. Meloniová je ovšem velmi proukrajinská. Orbán se tu pravděpodobně musel rozhodovat mezi dvěma svými prioritami.

Emmanuel Macron, opět podle Politica, nedávno při státní návštěvě v Paříži svého maďarského hosta přívětivě vyzval, ať mu navrhne, v jakých oblastech stará Evropa může „Východoevropany“, tedy nás, kdo jsme do EU vstoupili před pouhými dvaceti lety, integrovat. Čeští příznivci „Evropy“ vždycky argumentují, že právě naší konsenzuálností, rozuměj předposlušností, si zajistíme místo u pomyslného stolu, kde nám budou naslouchat. Ale s Orbánem před summitem vládci Francie, Itálie, Německa, Evropské komise zasedali a jednali jako šílení. Teprve se uvidí, co – a jestli něco trvalého – se teď podařilo vyjednat Orbánovi, ale nevypadá to, že by skepsí k válečnické vřavě a otázkami, čeho chce Unie ohledně Ruska na Ukrajině reálně dosáhnout, jeho postavení nějak utrpělo.

V politice samozřejmě je i rovina nevládní. Tady Orbánova strana Fidesz za disentní názory platí, i když nijak zvlášť. Poté, co byl Fidesz vytlačen z lidovecké frakce EPP, je v Evropském parlamentu bezprizorní. Loni mu dokonce hrozilo, že bude vyloučen – to už kvůli Ukrajině – i z Evropské demokratické unie, což je skupina pravicových a středopravicových stran v Evropě, nikoliv pouze v EU. To by pro Fidesz bylo jakési definitivní ponížení, takže v tu chvíli v Evropském parlamentu začal sondoval vstup do frakce Evropských reformistů a konzervativců (ECR). V něm byli proti přijetí Maďarů Bratři Itálie zmíněné Meloniové – a česká ODS. Naši Maďarům sdělili, že dokud trvá nesoulad ohledně Ukrajiny, o přijetí se jednat nebude. Naopak Poláci i přes naprostý nesouhlas s Maďary v otázce války na východě nezapomněli, že je pořád leccos spojuje. Mateusz Morawiecki, před dvěma lety spolucestující Petra Fialy na solidární cestě vlakem do Kyjeva, chce Fideszu cestu do ECR otevřít, teď v době pohrůžek unijního establishmentu poškozením maďarské ekonomiky víc než předtím. Jsou to úvahy vedoucí až za horizont této války, jakkoliv zatím její konec není vidět. Ale třeba o ní někdo ví víc než my.

×

Podobné články