Puč v Kremlu. Před 60 lety převzal moc muž, který pak napadl Československo

Nikita Chruščov byl prvním a na dlouho jediným sovětským komunistickým vůdcem, který nezemřel ve funkci. Jeho straničtí oponenti jej před 60 lety, 14. října 1964, na plenárním zasedání ÚV KSSS zbavili vedoucích stranických funkcí. Do křesla prvního tajemníka komunistické strany usedl Leonid Brežněv. Muž, který v srpnu 1968 vpadl do Československa a který "proslul" hrudí posetou metály a vášnivými polibky se stranickými soudruhy.

Prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu byl Chruščov zcela nečekaně zvolen 7. září 1953. Když v březnu téhož roku zemřel sovětský vůdce Josif Stalin, nepokládal nikdo usměvavého muže se širokým obličejem rolníka za vážného kandidáta na nejvyšší stranickou funkci ve státě. Většinou svých rivalů podceňovaný politik však obratnými manévry postupně vyřadil všechny své protivníky ze hry.

Byl to Chruščov, kdo na 20. sjezdu KSSS v únoru 1956 přednesl projev, který odhalil Stalinovy zločiny a zahájil tak "dobu tání" a některých pozitivních reforem, jejichž největším přínosem bylo propuštění statisíců politických vězňů a mírné zlepšení bytové situace v zemi.

Ikonickým se stalo Chruščovovo vystoupení v OSN v říjnu 1960, kdy začal tlouct do řečnického pultíku vlastní botou. V září 1959 Chruščov jako první nejvyšší představitel SSSR navštívil USA. Hojně zmiňovaným počinem Chruščova v souvislosti s krizí kolem Ukrajiny také bylo to, že v roce 1954 připojil v rámci SSSR k Ukrajině Krym, který ale Rusko v březnu 2014 anektovalo. A v únoru 2022 napadlo Ukrajinu.

Za jeho vlády také rozdrtily sovětské tanky povstání v Maďarsku a v roce 1962 sovětský pokus instalovat rakety na Kubě přivedl svět na pokraj jaderné války.

Na jeho pádu se podle historiků podepsaly neúspěchy v zemědělství, způsobené částečně jeho experimenty. Hlavním motivem "pučistů" v čele s Brežněvem ale byla skutečnost, že Chruščov zahájil reformu stranického aparátu, což ohrožovalo pozice mnoha nejvyšších funkcionářů. Po sesazení z funkce strávil zbytek života na venkovské chatě u Moskvy. Zemřel 11. září 1971, bylo mu 77 let.

Brežněv stál pak v čele SSSR 18 let. Nikdo jiný s výjimkou Josifa Stalina nebyl tak dlouho sovětským vůdcem. Málokterý státník se ale také stal terčem posměchu jako on. Hruď pokrytá vyznamenáními, vášnivé polibky se spřízněnými soudruhy a husté obočí, tak se také vzpomíná na tohoto muže. K jeho éře patří i takzvaná Brežněvova doktrína, která přisuzovala Moskvě právo zasahovat v jiných státech východního bloku při "obraně socialismu". Výsledkem byl vpád Sovětů v roce 1968 do Československa a v roce 1979 do Afghánistánu.

Brežněv zemřel v listopadu 1982 ve věku nedožitých 76 let a pokračovateli jeho éry se stali Jurij Andropov a Konstantin Černěnko, kteří záhy zemřeli. V roce 1985 byl do čela KSSS zvolen Michail Gorbačov, který zahájil v zemi revoluční změny. Ty vedly k rozpadu sovětského impéria.