Je to již více než týden, co ukrajinská armáda neočekávaně zaútočila přes hranice a vnikla do Ruska, kde obsadila více než 1000 km2 Kurské oblasti.
Foto: Ozbrojené síly Ukrajiny
1
Tento rozhovor se odehrál v Londýně ještě před vraždami v Southportu 29. července. Vlna násilných protestů, již vyprovokovaly, pozornost upřená na původ vraha, ...
Je to již více než týden, co ukrajinská armáda neočekávaně zaútočila přes hranice a vnikla do Ruska, kde obsadila více než 1000 km2 Kurské oblasti. Naprosto zaskočení Rusové se zatím nezmohli na nějakou koherentní odpověď. Překvapeni jsou ale i západní pozorovatelé, podle nichž celá operace nemá jasný vojenský cíl. Jak ovšem prohlásil vojenský teoretik Carl von Clausewitz: „Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.“ V případě ukrajinského kurského dobrodružství jde především o politické cíle.
Vojenské by se také našly, hlavně snaha odlákat ruské jednotky z jiné části fronty; ale politické převažují. V první řadě jde o přípravu na mírová vyjednávání. O těch se mluví stále více a z tábora Donalda Trumpa přicházejí i první obrysy, jak by měla vypadat.
V první fázi by Trumpova administrativa dala Putinovi najevo, že pokud nepřistoupí na příměří, ona začne masivně pomáhat Ukrajině, nad rámec veškerých dosavadních dodávek. Druhá fáze je zmražení konfliktu na nynějších frontových liniích. Okupovaná část Ukrajiny by však nebyla uznána za součást Ruska. Pokud by se jednání vedla v těchto obrysech, okupované ruské území představuje pro Kyjev eso v rukávě, které může využít k získání lepších podmínek. Zprávy, že se Ukrajinci zakopávají na pozicích, tomu nasvědčují.
Putin naopak prohlásil, že žádné mírové rozhovory nepřipadají v úvahu, dokud jsou Ukrajinci na ruském území. Možná konečně pochopí, jak se cítí v Kyjevě.
Mimochodem, o plánu Kamaly Harrisové ohledně Ukrajiny či jakékoliv jiné mezinárodní krize nevíme vůbec nic. Vzhledem k tomu, že zhruba za tři měsíce může být zvolena nejmocnější ženou světa, je to docela skandální.
Druhým důvodem pro vpád do Ruska je morálka. Tu nelze podceňovat, demoralizovaná armáda podléhá rozkladu a spěje k porážce. Ukrajinci jsou za poslední rok v defenzivě, a i když ruské územní zisky nejsou nijak závratné, jsou neustávající. Zprávy o otevření nové fronty v Rusku byly nejdříve přivítány se vztekem, Kyjev kvůli tomu stáhl jednotky z těžce zkoušených úseků bojové linie. Úspěšné tažení ale pozvedlo náladu v ukrajinské armádě a naopak vyvolalo chaos a zděšení v té ruské.
Je to ale také zpráva pro západní spojence Ukrajiny, že Kyjev má ještě sílu na velké operace, je připraven riskovat i improvizovat a obavy ohledně jeho brzké porážky jsou značně předčasné. Naopak je schopen zasadit Kremlu bolestivé rány. Má také Západu, hlavně Američanům, implementovat nějakou páteř. Ve Washingtonu se bojí, že příliš zarputilá ukrajinská obrana by mohla vyprovokovat Rusko ke zbrklým krokům, třeba k použití taktických jaderných zbraní. Ukrajinci soustavně překračují ruské červené linie – a žádná zběsilá reakce nepřichází. Západ by to mohlo podnítit k uvolnění pravidel pro používání zbraní jím dodaných.
Operace u Kurska ještě zdaleka nekončí a nevíme, jak se vyvinou, ale možná se jedná o ukrajinskou ofenzivu Tet. Tato operace severovietnamské armády v roce 1968 byla vojenským neúspěchem. Severovietnamci infiltrovali města na jihu, aby na ně koordinovaně zaútočili. Doufali tím vyvolat všeobecné povstání proti jihovietnamské vládě a Američanům. Selhali a byli poraženi. Jednalo se ale o politické vítězství. Boje uprostřed Saigonu včetně dvora americké ambasády byly důkazem, že Severní Vietnam rozhodně není na pokraji porážky. Nejdůležitějším výsledkem ofenzivy tak byla změna veřejného mínění v USA. Do té doby Američané válku ve Vietnamu podporovali, ofenziva Tet ale byla přelomem: podpora války začala klesat, jelikož Američané došli k názoru, že ji nelze vyhrát.
V minulém týdnu se objevila ještě jedna zpráva související s Ukrajinou. Podle deníku The Wall Street Journal stojí za sabotáží plynovodu Nord Stream Kyjev. Ten byl vždy, vedle Moskvy a Washingtonu, jedním z hlavních podezřelých. Uvidíme, jestli se ze strany Ukrajiny jednalo o politicky moudré rozhodnutí. Podle ukrajinských představitelů, s nimiž Wall Street Journal mluvil, šlo o legitimní cil; Němci, které Nord Stream s Ruskem spojoval, ale příliš nadšení nejsou. Ukazuje to ovšem leccos o přístupu k válce.
Osobně jsem byl vždy skeptický k obviněním, že za sabotáží stojí Spojené státy. Podobné názory často stály hlavně na víře ve všemocnou a všehoschopnou CIA. Američtí zpravodajci ale již nejsou, co bývali. Dávno minulé jsou doby, kdy CIA organizovala antikomunistické převraty v Latinské Americe jen proto, že bylo pondělí. Naopak dnešní CIA, aspoň co můžeme dle náborových videí soudit, je posedlá diverzitou, plná „cisgender mileniálů s úzkostmi“. Máme věřit, že důstojnice CIA, jež „se dříve potýkala se syndromem podvodníka, ale ve svých 36 letech odmítá internalizovat mylné patriarchální představy o tom, jaká žena může nebo má být“, by byla schopná naplánovat útok proti Rusku?
Bidenova administrativa je posedlá řízenou eskalací. To v praxi znamená, že svým spojencům nikdy neposkytne dostatek zbraní, aby mohli zvítězit. Představa, že Bílý dům, odmítající povolit Ukrajincům útočit na ruském území, se pustí do takového dobrodružství, jako je Nord Stream, byla vždy bláhová. Potvrzují to i informace Wall Street Journalu, podle nichž se Washington snažil sabotáž na poslední chvíli zarazit.
Do takových akcí se spíš pustí země, která bojuje o holé přežití. Operace v Kurské oblasti i Nord Stream jsou důkazem, že Ukrajina je schopná pro vítězství udělat ještě mnohé – a neradno ji podceňovat.
ROZHOVOR
00:01
