Jak se Tucker Carlson vypravil do Kremlu za Vladimirem Putinem

Donald Trump Jr., syn bývalého amerického prezidenta, napsal loni 7. října, krátce po vpádu Hamásu do Izraele, na síti X: „Jak je možné, že jsem během pár hodin viděl víc videí z této války v Izraeli než z Ukrajiny za téměř dva roky?“ První, bezprostřední reakcí čtenáře může být, že takového idiota aby pohledal. Pokud se něčím ukrajinská válka vyznačuje, tak intenzivní saturací videí z bojiště. Od aktérů z místa, od nahodilých civilistů, od rozvědek a státních i nestátních propagandistů, z obou stran. To snad může nevidět jen slepý.

Jenže to je reakce diváka, který se o konflikt přiměřeně zajímá. A obtížně se vžívá do perspektivy člověka, který se o něj nezajímá. Dnes není nic samozřejmějšího než naordinovat si takovou mediální dietu, že zprávy, které vás nezajímají, se k vám nedostanou. Načež propukne válka v Izraeli, která je z pochopitelných důvodů Američanům bližší než Ukrajina, a i vaše informační kanály z ní začnou servírovat videa.

Ten nesoulad jste si vlastně způsobili sami, tím, že jste se uzavřeli do své informační bubliny. Ale zároveň máte pocit, že vám mainstreamová média neustále něco vnucují, něco vám zatajují a lžou vám, a tak z vás vypadne takový nesmysl jako z mladého Trumpa.

Stejně typickým fenoménem dnešní doby je rozhovor, který pořídil americký enfant terrible Tucker Carlson s ruským prezidentem Putinem. Je touto dobou poznamenán v mnoha ohledech – perspektivou, kterou Carlson do rozhovoru přináší, před pár lety nemyslitelnou skutečností, že ruský prezident poskytne rozhovor někomu, jehož platformou je primárně Twitter, i reakcí standardních novinářů. Ta se vyznačovala dnes již typickou kombinací – halasným pobouřením a zároveň snahou docílit toho, aby se rozhovoru nepřikládala důležitost.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.