Sametové rekviem za keltskou dobou v Arše

KOMENTÁŘ

Sametové rekviem za keltskou dobou v Arše
Když pak John Cale, tenhle veterán rockové historie dohrál, bylo to trochu jako když se dohraje rekviem. Rekviem za érou Archy, ale možná i rekviem za jednou érou, píše Jiří Peňás. (Ilustrační snímek) Foto: Divadlo Archa
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

John Cale, zakladatel The Velvet Underground, ale pak více než padesát let charismatický rocker s temným a přitom krásným hlasem, měl ve středu koncert v pražském Divadle Archa. Na tom by nebylo nic zas tak zvláštního, Cale se v Praze objevuje docela často, koncertoval tu po roce 1989 až asi desetkrát, má tu své publikum a dalo by se říct i zázemí, sám prý říká, že se tu cítí dobře, možná i proto, že jako Kelt z Walesu je tu mezi Bóji vlastně trochu mezi svými.

Nejvíc mezi svými byl vždycky právě v Arše. Byl to totiž on, kdo tohle divadlo tady v červnu 1994 otevíral, tedy nejen on, ale také japonský tanečník Min Tanaka. Oba dal dohromady ředitel a autor „ideje“ Archy Ondřej Hrab. Podle už legendárního podání měl nápad spojit tyhle dvě hvězdy alternativního umění dohromady právě na zahájení divadla.

 

Oni se sice do té doby osobně neznali, ale okamžitě na to slyšeli a říkali, že právě to samé by sami měli v úmyslu. Tak se také stalo a 5. června 1994 tihle dva mladí padesátníci otevírali na Poříčí nové divadlo, které se pak v příštích letech stalo nejvíce cool místem nejen v Praze, ale mělo zvuk i mimo zemi, vědělo se o něm v uměleckých kruzích v Berlíně nebo v Amsterdamu, střídala se tu jména, která byla opravdu v té době „in“, jezdila se aktuální špička divadla, tance, hudby, mělo to flair a glanc, divák se tu setkával s tím nejlepším a nejzajímavějším, co v oboru tehdy existovalo. A jednou začas se tu objevil John Cale, buď skoro sám s pianem, nebo s rockovou kapelou, nejdřív byl ještě černovlasý, měl typickou patku přes čelo, trčel mu orlí nos, vypadal jak drsný chlápek z NYC, pak pomalu šedivěl a kštici musel trochu načechrávat, ale pořád vypadal velmi dobře, tak, jak má pravý rock’n’roll hero vypadat.

Tak to bylo i ve středu, kdy ho v divadle uvítal ředitel Ondřej Hrab. Krátce se ti dva muži setkali na pódiu a možná si i leckdo z publika uvědomil, že je to symbolické, neboť oba Archu otevírali a teď se de facto s Archou loučí. Ondřej Hrab před časem oznámil, že po skoro třiceti letech v Arše končí, a s ním nejspíš i končí koncepce jeho divadla, tedy koncepce, do které patřil i John Cale. Když pak tenhle veterán rockové historie, kterému bude příští týden jednaosmdesát let, dohrál, bylo to trochu, jako když se dohraje rekviem. Rekviem za érou Archy, ale možná i rekviem za érou, na jejímž začátku stáli ostří mladíci v černých džínách a černých brýlích ze Sametového podzemí a na jejímž konci stojí krásný stařec s pevným hlasem, který zněl, jako by legenda měla pokračovat a vstoupit do nesmrtelnosti. Aspoň tak si to mohl někdo, kdo zažil oboje, začátek i konec, představovat.

Ještě k tomu Caleově keltství. Slyšel jsem právě od Ondřeje Hraba vypravovat, že když tehdy Cale přijel do Prahy, zajímal se o české keltství, tak ho Hrab vzal na oppidum na Závisti. Cale se procházel po pláni dávné akropole a říkal: Takhle byl kdysi náš New York… New York v zemi Bójů…

×

Podobné články