Česká republika jde jen do dílčích bitev. Aspoň něco

KOMENTÁŘ

Česká republika jde jen do dílčích bitev. Aspoň něco
V nynějším dohadování nepůjde o samotnou stavbu reaktorů a jejich zvýhodněné financování, jak o to šlo před rokem. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

K čemu je dobrý hokej

EDITORIAL

Finálový zápas mistrovství světa v hokeji připoutal k obrazovkám 3,74 milionu diváků, zaplnil hospody a řadu veřejných míst. Po dlouhé době se nějaká událost ...

00:01

A my naivové jsme si mysleli, že před rokem byla v EU rehabilitována jaderná elektrárna, když se úsilím Francie, České republiky a dalších zemí jádro dostalo v taxonomii mezi udržitelné zdroje. Jenže spor o jakousi celkovou přípustnost jádra rozhodnut nebyl, dnes se opět ocitá na stole. Tentokrát jde o návrh Evropské komise zvaný Net-Zero Industry Act, jak sjednotit podporu pro tzv. čisté technologie na unijní rovině. Opět se tvoří seznamy, tentokrát Komise vytvořila seznam žádoucích, „strategicky uhlíkově neutrálních technologií“, které by se měly těšit rychlejšímu schvalování žádostí o veřejnou podporu: jsou to fotovoltaika, větrníky, baterie k ukládání tzv. zelené energie, tepelná čerpadla, geotermální vrty, elektrolyzéry a palivové články, biometan, zachycování a skladování uhlíku (CCU A CCS).

 

V seznamu, jak ho načrtla Komise, nápadně chybí jaderná energie. Francie s pomocí obvyklých podezřelých, mezi nimi České republiky nebo Polska (a ještě například Maďarska či Rumunska), teď chce jádro na seznam dopsat. Proti jsou také obvyklí podezřelí: Dánsko, Španělsko, Rakousko... a především Německo. V dnešním dohadování nepůjde o samotnou stavbu reaktorů a jejich zvýhodněné financování, jak o to šlo před rokem. Prezident Emmanuel Macron má před sebou etapový cíl – širší definici zeleného vodíku. Zelený vodík v očích unijních plánovačů představuje hlavní úložiště pro elektřinu získanou ze slunce či větru. Francouzi, Češi a spol. navrhují, aby i vodík vyráběný z jaderné energie dostal zelenou etiketu. Německo, kde už za dva týdny navzdory čím dál nestabilnější energetické soustavě hrdě vypnou své poslední tři atomové elektrárny, takovou představu nesnese. Jádro by se stalo přímým a levnějším konkurentem vymodlených větrníků a solárů.

Německo a jeho spojenci demonstrují problém s logikou. Sice za zásadní ohrožení života na Zemi považují emise skleníkových plynů, hrůzné klimatologické scénáře s neobyvatelnou planetou se počítají k roku 2100. Avšak u dokonale bezemisního jádra tytéž lidi znervózňuje problematika jaderného odpadu s poločasem rozpadu 30 tisíc let a metodou ukládání, která zatím nezaznamenala problém.

Česká vláda tu stojí na straně rozumu. Současně je to jen dílčí bitva a případné vítězství v ní by nemělo zatemnit celkový směr, jímž EU jde a zrychluje, směr k bezuhlíkové dystopii. Net-Zero Industry Act přibližuje tzv. zelenou tranzici, z níž se stalo dogma, o jakém se už nediskutuje (prý tu možnost měl naposledy Andrej Babiš; jenže dějiny nikdy nekončí). Zadruhé si Evropská komise dotyčným nařízením pořizuje zbrusu nový nástroj, jímž bude členským státům zasahovat do jejich energetické a průmyslové politiky. V návrhu se ta platforma jmenuje Net-Zero Europe, bude prý z unijní úrovně s členskými státy koordinovat postup k čistým technologiím.

Nejlepší by teď bylo, kdyby nesoulad mezi francouzským a německým táborem vedl k odložení celého nařízení, které je venku sotva dva týdny. A – právě jsme překročili hranici k utopii – kdyby politici s celou tou zelenou tranzicí vnitřně neztotožnění, což je v případě České republiky nezanedbatelná část vlády, využili koupeného času ke zpochybnění celého Green Dealu. Česká republika však, a to je výmluvné, i tu dílčí bitvu o zařazení jádra na seznam výrobců zeleného vodíku vede v poloutajení.

×

Podobné články