Lidé explodovali, zavražděných bylo 130. Přeživší popsali hrůzu

KNIHA O ÚTOKU V BATACLANU

Lidé explodovali, zavražděných bylo 130. Přeživší popsali hrůzu
Den po masakru v Bataclanu uctívají Francouzi památku nevinných obětí teroristů. Paříž 14. listopadu 2015. Foto: Profimedia.cz
3
Týdeník
Tereza Matějčková
Sdílet:

„Postarejte se o živé,“ volali policisté na záchranáře. Zvláštní, že by zrovna na toto mělo být zapotřebí upozorňovat. Tu noc možná ano. Byl pátek třináctého roku 2015 a i zkušení záchranáři stanuli u vchodu do pařížského klubu Bataclan jako zkoprnělí. Uviděli masu bezvládných, zakrvácených, roztrhaných těl, v nichž vibrovaly telefony. Blízcí již nejspíš slyšeli o výbuších a chtěli se ujistit, že je vše v pořádku.

Kdo přežil, vděčil za to nejčastěji mrtvole, která jej ukryla. „Nebojte se šlapat po tělech a hledejte živé,“ opakovali prý policisté. Tři muži se tehdy odpálili jako lidské bomby a šest teroristů střílelo zbraněmi s ráží 7,62 mm. Právě tato ráže prý vysvětluje spoušť, kterou jedna přeživší popsala jako bahno z těl. Lidé explodovali. Zavražděných bylo sto třicet. Zapomenuti by však neměli být ti mnozí, kteří sice přežili, ale mohli se vrátit již jen ke scvrklé verzi svého života. Zůstali postiženi fyzicky nebo duševně, jejich vztahy se rozpadly a oni se ponořili do depresí a bezmoci. Takto poznamenaných lidí byly stovky, další stovky, možná tisíce, se musely vyrovnat s žalem nad ztrátou blízkého.

I proto trval soud nad teroristy, který začal 8. září 2022, takřka rok. Každá oběť měla nárok v půlhodině popsat svou verzi hrůzy. Sami pachatelé byli po smrti, soud zkoumal rozsah viny jejich pomocníků. Zvláštní postavení měl Salah Abdeslam. Sice byl opásán výbušninami, nakonec se však neodpálil. Prý z lidskosti. Anebo ze strachu, napadne pozorovatele. Jedním z četných pozorovatelů byl francouzský spisovatel Emmanuel Carrère, který pro francouzský týdeník L’Obs soud sledoval. Autor v úvodu reportáže, která vyšla minulý rok knižně, zmiňuje Hannah Arendtovou a její záznam procesu nad Adolfem Eichmannem. Knihám je společné, že se v nich na pozadí historických soudů zkoumá povaha hrdinství a bolesti, dobra a zla.

Filmy se nám občas snaží namluvit, že zlo je svůdné, chytré, jiskřivé, zatímco dobro je fádní, přitroublé, nudné. Soud sledovaný optikou Emmanuela Carrèra nám sděluje, že to bývá naopak.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Vládne nám sfinga

KOMENTÁŘ

Zítra, v úterý, bude Petr Fiala v Kramářově vile podávat večeři pro šest svých kolegů, od polského prezidenta po dosluhujícího nizozemského premiéra. Půjde v pr ...

00:01
×

Podobné články