Proč Češi zažívají největší propad platů v EU. Pravda o USA a japonském teroru

V Evropské unii ani v celém dalším vyspělém světě není země, kde by se reálné platy propadaly víc než v České republice. Nejnovější dostupná data za letošní první čtvrtletí mluví jasně. Zatímco lidé ve všech ostatních vyspělých zemích Západu bohatnou, my chudneme. Zároveň jsme přitom zemí s jednou z vůbec nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Odehrávají se tady trendy, které jsou ekonomicky stěží vysvětlitelné. Jeden zpravidla vylučuje druhý. Proč zažíváme největší pád životní úrovně v Evropě, se pokouší vysvětlit Lenka Zlámalová v novém vydání Týdeníku Echo.

Pravda o historii USA. Režisér Oppenheimera je reakcionář. Oppenheimerův příběh se dotýká hned několika témat, o nichž v Americe historická a společenská debata vlastně nikdy neskončila – morálnost vývoje jaderné zbraně a jejího použití proti Japonsku, komunistický vliv a boj s ním za studené války. Na všechna tato témata existuje standardní liberální názor, s nímž vzdělaní Američané několika generací vyrůstali: vývoj jaderné zbraně problematický, její použití problematické, idealistický příklon ke komunismu pochopitelný, antikomunistický „hon na čarodějnice“ špatný, ti, kdo si podrželi svou komunistickou víru, nevinné oběti. Síla režiséra Christophera Nolana je v tom, že všechna tato témata pojímá ne snad naruby, ale maximálně střídmě, zdrženlivě. Více o tom píše Martin Weiss.

Upalování zajatců, pitvy zaživa. Japonský teror byl ukrutný. V progresivní části politického spektra snímek Oppenheimer o vývoji jaderné bomby vyvolal pohoršení. Jeden hojně sdílený tweet si stěžoval, že první žena promluví teprve po 20 minutách a hned poté následuje sexuální scéna. Film prý také ignoruje těžkosti indiánů, na jejichž půdě byla výzkumná laboratoř Los Alamos postavena. Hlavně ale prý se dostatečně nesoustřeďuje na utrpení Japonců, kteří se stali oběťmi jaderných zbraní. Bombardování Hirošimy a Nagasaki nebyl jeden z mnoha zločinů, které progresivci tak rádi připisují Americe, ale poslední dějství války proti jednomu z nejhorších režimů v dějinách. Není pochyb, že USA stály na té správné straně. Více o tom v článku Ondřeje Šmigola.

„Němci se ruinují. CDU je v pasti, do které ji dostala Merkelová.“ V uplynulých dnech se na evropské politické mapě na chvíli vynořily obrysy jedné potenciální revoluce. Předseda opoziční CDU Friedrich Merz nevyloučil, že by jeho strana na komunální úrovni mohla začít volně spolupracovat s radikálně pravicovou Alternativou pro Německo. Ta byla dosud držena v izolaci. Merz vyvolal poprask a svoje slova odvolal. O siločarách mezi CDU, AfD, mezi AfD a zbytkem Německa a o náladách v této zemi mluvil Daniel Kaiser s předním odborníkem na pohyby vpravo od CDU, profesorem Wernerem Patzeltem z Drážďan.

„Rusové se nenechali zajmout, radši se sami zastřelili.“ Měla to být ohromující ukrajinská akce. Od března byla média plná náznaků, že už brzy Ukrajinci spustí obávanou jarní protiofenzivu. Nakonec se rozjela až v první půlce června a zatím její výsledky budí rozpaky, byť Ukrajinci osvobodili území větší, než Rusové dobyli za celý rok. Každý metr je však vykoupený těžkými boji. Situaci na ukrajinsko-ruské frontě popisuje reportérka Lenka Klicperová.

Důchody jsou nevyšší v historii. Fialova vláda prosadila zásah do penzí. V době, kdy v České republice padá životní úroveň nejrychleji v historii, to zní zvláštně a jde to hodně proti zprávám, které se na nás ze všech stran hrnou. Je to ale fakt. Důchody jsou ve srovnání s platy nejvyšší od roku 1989. Ještě nikdy nebyla kupní síla seniorů závislých na starobní penzi od státu ve srovnání s průměrným platem tak vysoká. Průměrný důchod po aktuální červnové valorizaci u nás dosahuje 20 216 korun. Průměrný hrubý plat podle posledních dat (za první čtvrtletí) je 41 256 korun. Náhradový poměr, tedy poměr mezi průměrným důchodem a průměrným platem, činí skoro 50 procent. Více v komentáři Lenky Zlámalové.

Co učit děti o komunismu. Hádka o učebnici, nebo o výklad dějin? Máloco z historie budí takové vášně jako debaty nad povahou komunistického režimu před rokem 1989. Tentokrát je rozbouřila kritika ze strany nového vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, které se ostře distancovalo od „vlastní“ učebnice soudobých dějin pro žáky devátých tříd. Ta vyšla v prvním vydání ještě za minulého vedení. Na autory, z velké části bývalé zaměstnance oddělení vzdělávání, se ze strany instituce snesly tvrdé odsudky za faktografické chyby a ideologicky podložené teze. Co a jak se mají vlastně děti učit o čtyřech zásadních dekádách našich dějin? Diskutovat do Salonu Echa o tom přišli hlavní autor učebnice, historik Jaroslav Pinkas, odborník na soudobé dějiny Pavel Mücke a učitel a doktorand Pedagogické fakulty UK Daniel Pražák. Salon vedl Záviš Dobiašovský.

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.