„Lidé budou stále více pracovat na stále stejný důchod.“ Jurečkův návrh je nespravedlivý, kritizuje demograf

Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) se podle odborníků chystá nastavit nespravedlivý a rozkolísaný systém, který má rozhodovat o odkládání důchodového věku. Demografové upozorňují, že bude tvořit výrazné rozdíly mezi podobně starými ročníky a přichází s vlastním návrhem. „Není důvod k tomu, aby měl o tři roky mladší člověk jiné podmínky než ten, kterému bylo v době covidu padesát,“ říká v rozhovoru s deníkem Echo24 demograf Tomáš Fiala působící na pražské VŠE.

V čem vidíte hlavní problémy návrhu ministerstva práce? Vidíte ho jako nespravedlivý?

Z hlediska mého i České demografické společnosti (ČDS) vidíme hlavní problém a nespravedlnost v tom, že by se měl důchodový věk určovat na základě úmrtnosti v jednom jediném roce. Tedy v tom, kdy ročník dosáhne padesáti let. To znamená, že když je v tom roce náhodou epidemie, důchodový věk se pro příslušný ročník nezvýší a o to více se zvyšuje pro ty další. Pokud máme určovat důchodový věk na základě doby pobírání důchodu, mělo by se to samozřejmě určovat ne na základě úmrtnosti v době, kdy ti lidé pracují, ale na základě prognózy úmrtnosti v době, kdy ti lidé budou v důchodu. Předpokládat, že úmrtnost bude dále klesat, čili využít takzvaných generačních úmrtnostních tabulek, kde naděje dožití skutečně charakterizuje dobu pobírání důchodu osob příslušného ročníku narození. Tam se ukazuje, že to roste prakticky lineárně, výkyvy se vyrovnávají.

Řídit bychom se tedy podle vás měli dobou dožití až v 65 letech.

Ano, ne nyní, ale v budoucnu, na základě prognózy. Doba dožití v 65 letech, až se toho věku ti lidé dožijí, bude o něco vyšší.

ČDS navrhuje posouvat bez ohledu na okolnosti u prvních ročníků věk odchodu o měsíc ročně. V 66 by tak šli do důchodu lidé narození na konci sedmdesátých let. Pro další ročníky se má vyjít ze zprávy o demografickém vývoji v roce 2028. Jak si představit tento postup? Jaké by tam byly varianty?

Náš návrh předpokládá, že by růst důchodového věku měl být co nejvíce rovnoměrný. Až by vyšla další zpráva o demografickém vývoji, určilo by se, jaký by měl být důchodový věk generací dalších pěti let. A to tak, aby doba pobírání důchodu na základě prognózy byla kolem 25 % života. Pak by se rozhodlo, jestli nadále zvyšovat pro každý ročník o jeden měsíc nebo to nějak upravit. Podle současných prognóz to vypadá, že zvyšování o jeden měsíc by dlouhodobě vedlo k pobírání důchodu právě zhruba po čtvrtinu života. Je tedy možné, že by se na základě další zprávy o demografickém vývoji konstatovalo, že zvyšování o jeden měsíc je optimální a zachovalo by se.

Tedy i ve vašem návrhu jsou možné jiné varianty růstu či jeho zastavení.

Ano, měsíční růst by byl jen do generace 1977, pak by se na základě té další prognózy vidělo, co dál. Pokud by se zjistilo, že se naděje dožití bude výrazněji prodlužovat, mohlo by se uvažovat o zvýšení mezigeneračního nárůstu na dva měsíce, nebo střídavě pro jednu generaci jeden měsíc, pro následující dva měsíce, zkrátka tak, aby to bylo rovnoměrné. Objevovaly se i návrhy, že by se důchodový věk mohl vyjadřovat v letech a týdnech.

Vámi navrhovaný měsíční růst má tedy především udržet hranici pobírání důchodu na čtvrtině života.

Ano, pro rok 1965 to vychází na 24,7 %, postupně by se tedy doba pobírání důchodu zvyšovala ke 25 % života. To nám připadá spravedlivější než konstantní, absolutní doba (ministr práce Jurečka mluví o průměrné době v důchodu v délce 21,5 roku – pozn. red.), protože ta bude znamenat, že budou lidé stále déle pracovat na stále stejný důchod.

Pokud bychom vzali příklad konkrétních ročníků, co by pro ně znamenal váš návrh oproti návrhu ministra Jurečky?

V návrhu ministerstva se předpokládá, že by ročník 65 odešel do důchodu v 65, následujícím dvěma generacím by to rostlo po dvou měsících, poté o jeden měsíc, pak opět o dva měsíce a najednou v důsledku covidu by to pro tři generace nerostlo vůbec. Dostali bychom se tak do roku 1972, kdy by to mělo být 65 let a 7 měsíců.

Nám připadá samozřejmě mnohem logičtější, když má za sedm generací vzrůst důchodový věk o sedm měsíců, aby pro každou generaci rostl o jeden měsíc. Jinak by byla velmi nerovnoměrná doba pobírání důchodu, zatímco generace 1965 by důchod pobírala zhruba 21,3 roku, tedy 24,7 % života, generace 1969 by už měla důchod jen 24,58 %, ročník 1972 by po třech letech stagnace měl důchod 24,9 %. Tedy ročník 1972 by pobíral důchod zhruba o čtyři měsíce déle, než ročník 1969. Jen kvůli epidemii covidu. Dělalo by to velké rozdíly. Není důvod, proč by ten, komu v době covidu bylo 50, měl mít jiné podmínky než člověk o tři roky mladší.

Ministerstvo to vidí opačně, tedy, že pokud stagnuje odhad délky dožití, neměl by se odchod do důchodu oddalovat. To vám nedává logiku?

Spravedlivé by to bylo, pokud by šlo o skutečnou, dlouhodobou stagnaci. Pokud by někdo předvídal – doufejme, že to nenastane – že teď za sebou třicet let přijde každý rok covidová nebo jiná epidemie, pak by to spravedlivé bylo. Toto nebyla žádná stagnace, to byl pokles naděje dožití během tří let, pak to opět vyskočilo nahoru, čili pro ty tři generace, které měly “štěstí”, se důchodový věk zvyšovat nebude, o to více se pak zvýší pro ty další. Připadá mi to nespravedlivé a nemá rozhodně smysl kvůli jednoročnímu či několik jednotek let dlouhému poklesu měnit tempo růstu důchodového věku.

Předpokládá se, že doba pobírání důchodu nebude záviset na aktuálních výkyvech, ale na tom, jak to bude vypadat v budoucnu. Nejen podle úmrtnosti, jaká bude v roce, kdy odejdou do důchodu, ale i v dalších letech jeho pobírání. Všechny dosavadní prognózy ukazují, že tam je vývoj skutečně rovnoměrný, nejsou tam velké výkyvy, čím mladší generace, tím déle žije. A rozdíl je mezi jednotlivými generacemi zhruba stejný.

Systém navrhovaný MPSV by nezvyšoval věk odchodu do důchodu stabilně, bavíme se ale o rozdílech v rámci jednotek měsíců – je to z praktického hlediska takový problém? Nebo je pro vás problém zejména v té nestabilitě, rozkolísanosti mezi ročníky?

Především si myslím, že i pro veřejnost bude přijatelnější lineární růst. Přijmou spíše, že to každému ročníku roste stejně, než aby se vedly diskuze, proč támhletěm to roste o dva měsíce a těmhle o nic. Mohlo by to hrát roli i při prosazování, vysvětlování reformy.

Druhý problém v ministerském návrhu spočívá v tom, že zvyšuje důchod na základě aktuálního růstu úmrtnosti, ale přitom doba pobírání důchodu bude záviset na vývoji úmrtnosti o patnáct let později, až ti lidé půjdou do důchodu. Předpokládá se pokračování růstu délky života, ale bude se zpomalovat. Když jsme dělali výpočty na základě poslední prognózy pro generaci 2000, ukazovalo se, že naděje dožití v 50 letech by byla třeba o pět let a tři měsíce vyšší, než u ročníku 1965. Podle návrhu MPSV by tak tato generace šla do důchodu v 70 letech a třech měsících, přitom vzhledem ke zpomalování nárůstu délky života v dalších letech by tato generace sice o pět let a tři měsíce déle pracovala, ale přitom o pět měsíců kratší dobu pobírala důchod než ročník 1965. Pokud budou déle pracovat, měli by důchod pobírat třeba o rok déle, ne o pět měsíců méně.