„Objednat penicilin je stále problém.“ Lékárník kritizuje lékovou politiku v Česku

V lékárnách chybějí různá léčiva, táhne se to už přes rok. Premiér Petr Fiala minulý týden ve sněmovně krizovou situaci připustil, ovšem jen pro některá místa republiky. Celorepublikově je prý u nás léků dost. Šli jsme se zeptat předsedy Grémia majitelů lékáren Marka Hampla. „Objednat penicilin tak, jak jsme byli celá léta zvyklí, pořád nejde,“ říká muž, který zastupuje 950 lékáren, tedy asi 40 procent v zemi. Výpadky penicilinu jsou podle něj extrém, na kterém je možné dobře ukázat, že léková politika se v Česku dlouhodobě neřeší. „Systém je u nás vychýlen směrem k farmaceutickému průmyslu,“ dodává.

Premiér i ministr zdravotnictví tvrdí, že situace s léky je v zásadě vyřešena. Za ten lokální nedostatek prý mohou lékárny na jiných místech republiky, které se v panice předzásobovaly. Je to už s léky, hlavně s penicilinem, v pořádku?

Začnu druhou otázkou. Penicilinu teď dorazily do republiky jednotky tisíc balení. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv, SÚKL, u nás potřeba penicilinu kolísá mezi 45 a 75 tisíci balení měsíčně. Pokud teď přijde 130 tisíc balení, bude to fajn. Ale penicilin v sirupové formě, pro malé dětí, není už rok, a to trvá. A objednat penicilin tak, jak jsme byli celá léta zvyklí, pořád nejde. On je postupně rozvážen podle předem daných kvót, které nám přidělí distributor. A co je zásadní: rozvoz léků není plynulý ani rovnoměrný. Jsou upřednostňovány především lékárny nemocniční, ty mají vysoutěženo na základě zákona o veřejných zakázkách. Dále je upřednostňován velkoobchod, který má zároveň svou síť lékáren. My na periferii – a já zastupuji 950 lékáren, což je nějakých 40 procent všech lékáren v zemi – přicházíme zkrátka. Dnes jsem do lékárny ve Vrbně pod Pradědem dostal penicilinu v tabletách celá tři balení. S týdenním zpožděním. Na malém městě potřebujete v tuto roční dobu tak dvanáct, patnáct balení na tři týdny. Co zažívám já, se týká prakticky všech nezávislých lékáren: penicilin se značným zpožděním a jen pár kusů. Takže ano, potud má pan premiér pravdu: léky někde jsou a někde ne.

Československo bylo penicilinová velmoc. Proč už nejsme soběstační?

Jako Československo jsme v penicilinu byli naprosto soběstační. Ale po revoluci se SPOFA (Spojené farmaceutické závody – pozn. red.) rozpadla, a výroba penicilinu zůstala na Slovensku. Taky nám teď Slovensko pomáhá překlenout nejhorší období. Obecně řečeno je výroba penicilinu energeticky náročná, přitom se u nás za něj platí málo, byť nově se má platit trošku víc. V České republice máme nejnižší cenu a nejnižší úhradu za penicilin v celé EU. Proto se k nám v dobách nouze výrobci zrovna nehrnou. A když pak firmy raději přeruší výrobu, český kontrolní orgán pokrčí rameny, že na ně nemůže.

Nedostatek penicilinu je mediálně vděčný úkaz. Ale je penicilin jen špička ledovce?

Výpadky penicilinu jsou extrém, na kterém můžeme dobře ukázat, že léková politika u nás se dlouhodobě neřeší. V cenové politice nejsou nastaveny standardní mechanismy. V systému máme tři entity: výrobce, distribuci a lékárnu. Především u výrobců stát povinnosti nevymáhá, a to dlouhá léta. Systém je u nás vychýlen směrem k farmaceutickému průmyslu.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.