„Podcast je chráněná dílna. Nejsvobodnější prostor v médiích“

Podcast je zvukový záznam umístěný na internet a zároveň je to magické slovo dneška. Pro stále víc lidí je to nejoblíbenější a nejvyhledávanější mediální žánr, který u mnohých už pomalu vytlačil tzv. tradiční média, o těch tištěných ani nemluvě. V čem je přitažlivost podcastu, co je za jeho úspěchem, proč se mu tak daří – a jaké sklony člověka uspokojuje, o tom jsme vedli naši debatu, nyní již v paralelní podcastové podobě, tedy audio i video. Účastnili se jí podcasterky Zuzana Fuksová a Lenka Kabrhelová, podcaster Jindřich Šídlo a mediální odborníci Martin Charvát a Ondřej Aust.

Celý záznam salonu v audio i videoverzi najdete ZDE.

Milí kolegové, pozval jsem vás sem na takovou veřejnou tajnou poradu, takový brainstorming, jehož účelem je vytvořit dokonalý podcast. Ten já pak budu provozovat, čímž se konečně stanu slavným. – Teď byste se mohli zasmát, což neděláte, čímž narušujete poněkud moji koncepci: já si totiž pár podcastů pustil a usoudil, že to má být hlavně zábavné a že se tam hodně lidé smějí a taky mluví rychle… Takže vlastně po vás tady chci, abyste mi řekli všechno, co o podcastu víte a co by se mi mohlo hodit – mně jako člověku, který celý život psal nějaké články, a teď je postaven před výzvu: Měj podcast! Každý už má přece podcast. Bez podcastu ani ránu! – Tak co tedy dělat? Jak vyzrát na podcast a přežít dobu podcastovou?

Kabrhelová: Nevím, jestli ta definice platí, tedy na mě úplně ne… Já dělám podcasty, kde se zas tak moc nesmějeme, a pak taky tedy nevím, jestli jsem se tím stala slavnou. Myslím, že o to tam až tak moc nejde.

Fuksová: Taky bych to neomezila jen na ten smích.

Aust: Nedávno vyšel důkladný a seriózní výzkum Českého rozhlasu o tom, jak česká veřejnost vnímá podcasty, možná na něj bude ještě čas, ale když jste začal takhle, tak ano, platí, že podcast má být především zábavný a musí lidi bavit. Ne asi, že by se u toho člověk popadal za břicho a běhal na dvůr a zpět, jak praví klasik, ale musí to být zábava, která něčím chytí. Není to převyprávěný článek, je to úplně jiná disciplína, je potřeba tam přidat něco navíc, je třeba to nějak zabalit, nějak ozvláštnit. Nebo třeba místo audia přidat video, jako to udělalo Echo… I tohle může zafungovat.

Charvát: Když se ptáte, jak udělat úspěšný podcast a být slavný, byť tedy v uvozovkách, tak předpokladem je celá řada faktorů. A ty nejsou úplně závislé na obsahu. Vy přece musíte mít nějaký předchůdný sociální kapitál: někdo vás musí znát, můžeme spekulovat, do jaké úrovně a míry. Musíte mít nějaký technický kapitál, nejenže máte mikrofon, ale měl byste mít k dispozici nějakou infrastrukturu, která vám to zajišťuje. Musíte mít nějaký typ intelektuálního kapitálu, tedy schopnost o nějakém tématu pokud možno souvisle hovořit, a nejen to, taky je to otázka profesního kapitálu. Vy to musíte umět, nebo se to naučit nějakým způsobem podat. Tohle jsou vůbec základní předpoklady, aby nějaký podcast byl úspěšný.

Ano, děkuji, to jsem si víceméně myslel.

Aust: Na rozdíl od psaní, jež jste zmiňoval, je podcast komplexní disciplína. Je tam obsah, zabalení, distribuce, někdy i monetizace.

Šídlo: Mám definici, že podcast je rozhlasový pořad, který dělají ti, které by v normálním rozhlase nikdy nenechali rozhlasový pořad dělat. Já jsem možná typický příklad… Na druhé straně je to asi nejsvobodnější prostor, v jakém jsem se během třiceti let, co jsem v českých médiích, ocitl. Taky jsem si myslel, že budu celý život hlavně psát články, ale život přináší různá překvapení. Uznávám, že všechno, o čem mluvil pan Charvát, je pravda. Nás taky někdo už trochu znal, měli jsme nějaké technické zázemí, měli jsme tedy jakýsi „kapitál“. Ale ten způsob, jak to udělat, aby to někdo poslouchal a mělo to úspěch, to už je něco jiného, to se musí nějak přihodit. Ondřej Aust říkal, že to lidi musí bavit. Když to člověk slyší, tak se vždycky poněkud lekne. Ale je to tak. A pak: podcast je ohromně demokratický žánr! Může se dělat v nejvymazlenějším studiu se všemi možnými efekty, ale můžou ho dělat taky dva lidi, kteří si povídají v kuchyni, a může to mít úspěch. Obojí může najít své publikum. To považuju za skvělé. A pak ještě malou poznámku: poprvé jsem o podcastu slyšel asi v roce 2008, když Respekt začal dělat nahrávky článků, pak to jakoby zmizelo a hrozně se to rozjelo, když výrazně zlevnila bezdrátová sluchátka. To byl i můj případ. Začal jsem podcasty poslouchat při dlouhých procházkách.

Celý záznam salonu v audio i videoverzi najdete ZDE. Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.