„Mainstream se nebezpečně zužuje. Systém staví zeď a vylučuje podvratné síly“

Letošní volby do Poslanecké sněmovny jsou často rámovány i jako existenční zápas o národní identitu. Nápadný je výrazný morální náboj politické komunikace, například slýcháme, že „teď jde o všechno“ či „o Česko“ – které musíme bránit před ruskými kolaboranty a extremisty. Zdá se také, že se vytrácí věcná debata o plánovaných reformách, kterou nahrazuje apel na emoce a odkazování se k velkým narativům. O změnách ve veřejné diskusi, vlivu mytických příběhů, pravdivosti pocitů či o nebezpečném zužování mainstreamu, které může vytlačovat část veřejnosti do „antisystému“, jsme hovořili s českým religionistou Radkem Chlupem, docentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Předloni jsem viděl vaši přednášku, kde jste zmínil, že do veřejného života a politiky čím dál více proniká role tzv. charismatické autority. Teď v kontextu předvolebního klání mi to přišlo až prorocké. Kampaně jsou bezobsažné a v jádru stojí právě apel na charisma. Vnímáte to taky?

V přednášce jsem se opíral o pojetí autority Maxe Webera, jenž tvrdil, že moderní stát stojí na typu autority, kterou nazývá legálně-racionální. Ta je založená na víře v platnost nadosobních zákonů a v řádné fungování institucí – úřadů, soudů, škol, médií. Byl přesvědčen, že tento typ autority bude v moderní době stále expandovat, že instituce budou fungovat racionálněji a efektivněji. Vedle toho popsal i existenci charismatické autority, která stojí na schopnosti někoho okouzlit, nadchnout, vyvolat emoce. Podle něj ale tato autorita neměla schopnost dlouhodobě udržet politický řád – mohla přivodit revoluci, ale měla rychle vyprchat. To dlouho platilo, ale dnes už to tak není. První zlom přišel na konci 60. let, kdy se kulturní důraz přesunul od následování konformních společenských vzorců k hledání vlastní autentické životní cesty. Nejprve to přinesla kontrakultura, hnutí hippies a podobně, ale brzy to převzal kapitalismus, přizpůsobil tomu marketing a nakonec to dovedly k dokonalosti sociální sítě, které celé stojí na autenticitě a charismatu. A to se promítá i do politiky.

S tím souvisí i krize tradičních politických stran, které stavěly na legálně-racionální autoritě. Měly svou identitu vybudovanou na stabilních programech i skupinách voličů – podnikatelé volili jednu stranu, dělníci druhou. To ale dnes přestává platit. Stále významnější je právě charisma. V politickém soupeření proto častěji vítězí nová hnutí bez vnitřních legálně-racionálních mechanismů, což jim umožňuje lépe se přizpůsobovat autentickým pocitům voličů. A i tradiční strany na to reagují. Programy ustupují do pozadí a mnohem důležitější je komunikace na sociálních sítích – nejen před volbami, ale průběžně. Volební kampaně byly vždy vyhrocené, ale dnes je i každodenní politika postavená na silných sdílených příbězích, které okamžitě získávají lajky, nebo naopak rozhořčené komentáře. Dřív existovala mnohem větší vzdálenost mezi vysokou politikou a obyčejnými lidmi, kteří měli možnost vyjádřit se jen při volbách.

Hrají zde tedy ústřední roli sociální sítě, jak se mnohdy tvrdí, anebo jde o dlouhodobější trend?

Sociální sítě jsou spíše projevem tohoto vývoje, než že by ho uvedly do chodu. Je fascinující si číst teoretiky, kteří toto reflektovali v 90. letech a dokázali velmi dobře předpovědět zmíněné účinky ještě před vznikem sociálních sítí. Tam lze vidět, že to bylo už jaksi nachystané ve společenské dynamice a ta sama pak formovala i sociální sítě. Když Zuckerberg zakládal Facebook, tak neměl tušení, co se z toho jednou vyklube – původní představy byly úplně jiné.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.