Televizní krize po polsku. Jak se u sousedů přebírá moc

Poláci rádi jednají ode zdi ke zdi. Změna vlády není jen výměnou lidí na nejvyšších pozicích, ale příležitostí k hluboké a široké čistce na všech úrovních státního aparátu. Svým způsobem to dává smysl. Nominálně nezávislá stálá byrokracie může efektivně sabotovat vládní počiny. Dobrým příkladem je Británie, kde se nehybnost státní služby stala předmětem skvělého seriálu Jistě, pane ministře/premiére. Všechny vyházet a dosadit na jejich místa své lidí se může zdát jako logický postup. Na druhou stranu to často znamená ztrátu kontinuity a přeměnu každých voleb v téměř existenční souboj. Prohra totiž znamená ztrátu zaměstnání pro tisíce lidí. Možná je to jeden z důvodů, proč je polská politika neobvykle drsná.

Znovu se to projevilo koncem prosince. V Polsku jsou veřejnoprávní média podřízena přímo vládě. Je to dílo strany Právo a spravedlnost (PiS). V roce 2015 provedla obsáhlou reformu, aby toho dosáhla, i když pod vládní vliv média spadala již předtím. Národní rada pro vysílání (KRRiT, Krajowa Rada Radiofonii i Telewizji) kontrolovala personální změny ve veřejných médiích. Členové KRRiT byli voleni parlamentem na šest let, zatímco poslanci pouze na čtyři. Výměna KRRiT a tím ovládnutí veřejnoprávní televize a rádia bylo zdlouhavé, a pokud se špatně sešla volební období, ani k tomu vláda nemusela dostat příležitost. Navíc část volila dolní komora, část horní komora a některé dosazoval prezident. Brzy po pádu komunismu se začala objevovat nařčení z nahrávání jedné straně. V roce 1993 vyhrál parlamentní volby postkomunistický Svaz demokratické levice a o dva roky později se prezidentem stal její kandidát Aleksander Kwaśniewski, společně obsadili KRRiT svými lidmi a polská televize získala prolevicový nádech.

Když v roce 2015 PiS vyhrála volby, rozhodla se nezdržovat se složitým přeobsazováním KRRiT a prostě zákonem jí odebrala personální pravomoc. Nově o vedení Polské televize (TVP), Polského rádia a Polské tiskové kanceláře (PAP) měla rozhodovat rovnou vláda. Tedy konkrétně ministerstvo státní pokladny, původně zřízené jako správce státního majetku a pro provedení privatizace. Toto ministerstvo zaniklo v roce 2016 a akcie veřejnoprávních médií přešly na ministerstvo kultury.

Opozice tehdy mluvila o konci svobodných médií v Polsku, hlasitě ji podporovali nejrůznější spojenci ze zahraničí.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.