Sotva zaschly podpisy na společném prohlášení o celní dohodě mezi Evropskou unií a Spojenými státy, prezident Donald Trump pohrozil jejím zrušením. V pondělí ...
Spojené státy byly vždy považovány za baštu kapitalismu. Za zemi, která má přirozený odpor ke státním zásahům do ekonomiky. Pokud někdy v minulosti nastaly, jednalo se o dočasné kroky v extrémní hospodářské tísni. Typický Američan je individualista, který hlavně chce, aby ho vláda nechala na pokoji. To obzvlášť platí o příznivcích Republikánské strany. Koneckonců prezident Ronald Reagan, republikánská modla, prohlásil, že „nejděsivější slova v anglickém jazyce jsou: jsem od vlády a přišel jsem vám pomoci“. Tyto staré jistoty ale rychle mizí. Nynější prezident Donald Trump by nejraději řídil celou ekonomiku z Bílého domu.
Minulý pátek Trump oznámil, že americká vláda převzala 10% podíl ve společnosti Intel a stala se tak největším akcionářem. I když představa, že americká vláda do ekonomiky nezasahuje, je trochu mýtus. Ve 30. a 40. letech převzala kontrolu nad velkými částmi hospodářství, v případě potřeby dokázala ovládnout banky nebo automobilky – vždy se jednalo o dočasný krok v nouzi. Převzetí podílu v Intelu do této kategorie nespadá. Intel má sice problémy, ale ty neohrožují celé segmenty ekonomiky. Bílý dům také ani nepředstírá, že by mělo jít o dočasné řešení.
Navíc vláda získala podíl za pomoci až mafiánských praktik. Dne 7. srpna Trump vyzval šéfa Intelu Lip-Bu Tana k rezignaci. Hodnota Intelu na trzích se propadla, vedení firmy zpanikařilo a Tan se dvakrát sešel s Trumpem. Výsledkem je dohoda, kdy vláda převezme 10 % společnosti. Oficiálním zdůvodněním jsou dotace, jež Intel obdržel za administrativy Joea Bidena na základě zákona CHIPS. Ten mimo jiné rozdal 39 miliard dolarů na podporu domácí výroby čipů, Intel z toho obdržel zhruba 8,5 miliardy. Právě výměnou za tyto peníze vláda obdržela akcie firmy.
Není to ale zdaleka první případ, kdy se Trump snaží řídit ekonomiku. Trumpem uvalená cla jsou obřím zásahem do hospodářství, kdy jedním z oficiálních cílů je donutit firmy přesunout produkci zpět do USA. Administrativa schválila převzetí americké ocelářské společnosti US Steel japonskou firmou Nippon Steel výměnou za získání „zlaté akcie“, která jí dává možnost ovlivňovat chod konglomerátu. Trump také souhlasil s vývozem některých čipů do Číny výměnou za to, že vláda obdrží od výrobců NVidie a AMD 15 % z prodeje. Prezident navíc donutil Apple přislíbit 600 miliard investic v USA. Vláda zvažuje založení státního investičního fondu.
Tím to ale zdaleka nekončí. Vláda naznačuje, že své akcie by měly předat i ostatní technologické firmy, které získaly dotace na základě zákona CHIPS. Výrobce čipů TSMC prý zvažuje, že tyto peníze raději vrátí, než aby se potýkal s tlakem Trumpovy administrativy. Ministr obchodu Howard Lutnick již veřejně spekuloval o tom, že vláda by mohla získat podíly ve firmách Lockheed Martin, Palantir nebo Boeing.
Přidejme k tomu Trumpovy snahy o ovlivňování centrální banky Fed. Prezident se nijak netají, že je krajně nespokojený s jejím šéfem Jeromem Powellem (kterého do funkce sám jmenoval během prvního mandátu), jelikož ten odmítá snížit úrokové sazby. K jeho odvolání se ale zatím neodhodlal. Není jasné, zda k tomu má pravomoc a bojí se chaosu, jaký by to vyvolalo na trzích. Nicméně před pár dny odvolal členku správní rady Lisu Cookovou ve snaze prosadit ve Fedu svou. Cooková oznámila, že odvolání neuznává a bude se bránit u soudu. Podle zákona prezident může odvolat členy správní rady Fedu jen ze závažných důvodů. Trump tvrdí, že Cooková před lety podváděla při žádosti o hypotéku, a to tuto podmínku splňuje.
Celkově se tedy americká administrativa nijak netají svým přáním řídit a ovlivňovat ekonomiku. Zastánci volného trhu jsou zděšeni. Hlavní ekonomický komentátor The Wall Street Journal Greg Ip to nazval „státním kapitalismem s americkými charakteristikami“. Trump podle něj imituje čínskou komunistickou stranu. „Na to, když vláda vlastní výrobní prostředky, samozřejmě existuje slovo: socialismus,“ napsal na svém blogu ekonom Ryan Bourne. „Pokud socialismus je vlastnictví výrobních prostředků vládou, nebylo by vlastnictví části společnosti Intel vládou krokem směrem k socialismu? Děsivý nápad,“ stěžoval si na Twitteru republikánský senátor Paul Ryan, známý svou obhajobou svobody podnikání. Naopak senátor Bernie Sanders, který se považuje za demokratického socialistu, převzetí části Intelu přivítal. Demokraté k těmto Trumpovým krokům převážně mlčí. Ekonomicky byli vždy více vlevo než republikáni. Nesmíme zapomínat, že Trump byl dlouho demokrat. Jeho ekonomické názory v podstatě kopírují ty Demokratické strany z 80. let.
Ip přiznává, že k úplnému socialismu či státnímu kapitalismu je ještě dlouhá cesta. Ale státy, kde vlády s oblibou zasahují do ekonomiky, například v Brazílii, Rusku nebo občas ve Francii, mají historicky horší ekonomické výsledky než ty bez státních zásahů. I v Číně podle Ipa jde většina nedávných ekonomických úspěchů za soukromým sektorem. Snaha Pekingu na hospodářství dohlížet mu spíše škodí.
Trumpovy snahy o řízení ekonomiky minimálně povedou k tomu, že firmy se budou soustředit na dobré vztahy s vládou místo na optimální strategii růstu. Budou se muset ohlížet na politické tlaky. Navíc republikáni nebudou u moci věčně. Demokraté pak takto získaný vliv na ekonomiku mohou využít ve svůj prospěch a k prosazení svých priorit.
Bylo by dobré, kdyby v USA aspoň jedna strana bojovala za volný trh a kapitalismus. Momentálně to vypadá, že tam žádná taková není.
00:02
