Konec odnímatelných víček je cesta do pekel

KOMENTÁŘ

Konec odnímatelných víček je cesta do pekel
Konec odnímatelných víček. Člověk by rád viděl nějaká data, jak moc velké zlepšení recyklace si vlastně EU slibuje. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Echo bylo jedním z prvních médií, která se rezolutně postavila na barikády a varovala před zhůvěřilostí, kterou představují papírová brčka. Nyní, když se ukazuje, že tyto rozmočené, nechutné a rozpadající se papírové trubky jsou nejspíše méně ekologické než plastové alternativy a nejspíše obsahují škodlivé chemikálie, nastal čas vyhlásit vítězství a vyrazit na zteč proti jinému nesmyslu. Na mysli samozřejmě máme neodnímatelná víčka u PET lahví.

V Česku jako první zavedla neodnímatelná víčka společnost Coca-Cola. Že se jedná o vysoce problematické rozhodnutí, ukazuje webová stránka firmy vysvětlující údajné nedozírné benefity této inovace. Vyvrací s tím spojené mýty, například „Neodnímatelné víčko brání pohodlné konzumaci nápoje a není bezpečné“. Opravdu užitečné inovace většinou zákazníci přijmou sami od sebe a nepotřebují vysvětlovací brožurku, proč se mýlí.

 

Ve skutečnosti si Coca-Cola nejspíše uvědomuje, že se jedná o nepraktickou blbost, jinak by se ji chystala zavést i mimo státy EU. Nejde totiž o výmysl Coca-Coly, ale o nařízení Evropské unie. Společnost ho jen plní s předstihem, demonstruje tak klasický úprk vpřed, kdy firmy samy přijmou nějaké chystané nařízení ve snaze potěšit regulátora a vyhnout se dalším omezením. Neodnímatelná víčka budou dle nařízení EU povinná od 3. července 2024.

Brusel si od toho slibuje udržení všech částí nápojového obalu pohromadě, což má zásadně usnadnit recyklaci. Již nyní je jasné, že plán se naprosto mine účinkem. Neodnímatelné víčko zásadně omezuje pohodlí při pití. Pokud člověk tekutinu rozlévá, snižuje to nalévací prostor. Pravé peklo se ale dostaví při pití z lahve. Buď člověka poškrábe na tváři víčko, nebo ho naštvaně odtrhne. Pak hrozí, že mu vypíchne oko plastový cancour a zároveň celá věc naprosto ztratí smysl.

Člověk by rád viděl nějaká data, jak moc velké zlepšení recyklace si vlastně EU slibuje. Lze totiž narazit na mnoho nadšených prohlášení, jak to pomůže životnímu prostředí, ale žádné kvantifikovatelné údaje. Je dost možné, že pomoc přírodě bude minimální. Osobní zkušenost je, že lidé vyhazují lahve s přišroubovanými víčky, a plán EU již tak dávno plní.

Třeba to není pravda a problém samostatně vyhazovaných víček je opravdu závažný. V tom případě je potřeba se ptát, zda neexistují jiné způsoby, jak zajistit společné vyhazování víček i s lahví. Například zavedením zálohy na lahve, která by byla vratná jen v případě odevzdání s víčkem. Jistě, je to další byrokracie, ale aspoň by se z těch lahví dalo pít.

Neodnímatelná víčka jsou symptomem hlubšího problému EU. Brusel se v honbě za splněním zelených cílů naváží do věcí, které fungují a ještě dlouho by fungovaly, a činí je o poznání horšími. Často není jasné, zda to aspoň splní ony ekologické cíle. Zmiňovaný konec papírových brček je jedním příkladem. Tlak na konec spalovacích motorů dalším. Nejenže tím EU nejspíše zničí evropský autoprůmysl, ale elektroauta musí také někde brát elektřinu, často ne ze zrovna ekologických zdrojů. Nemluvě o tom, že těžba materiálů potřebných do baterií sama často plundruje přírodu a dochází při ní k porušování lidských práv.

EU tak praktikuje jakýsi umírněný degrowth, tedy konec růstu. Ten prosazují ekologičtí aktivisté ve víře, že je to jediný způsob, jak zachránit planetu. V jejich představách to znamená zelenou totalitu a úpadek životní úrovně někam aspoň k Severní Koreji, ne-li rovnou do středověku. Brusel tak daleko ve svém uvažování ještě nedospěl, jen se snaží učinit nejrůznější oblasti lidského života o něco méně příjemné.

Úspěšné společnosti se však vždy snažily ze svých problémů se dostat pomocí inovací a technologického pokroku. Brusel regulací a nařízeními toto úspěšně dusí. Zatímco tak v USA ohlašují průlomy při výrobě fúzního reaktoru, což by naprosto změnilo světovou energetiku, a Čína se pomalu a jistě stává lídrem v oblasti elektromobilů a solárních panelů, v Evropě vymýšlíme, jak zregulovat víčka.

×

Podobné články