Pláč a skřípění zubů

KOMENTÁŘ

Pláč a skřípění zubů
Proč vznikl tak šílený poplach, jako by šlo o život? Co řekl na mnichovské konferenci o bezpečnosti americký viceprezident J. D. Vance tak strašného? Foto: Mnichovská bezpečnostní konference
1
Komentáře
Alexander Tomský
Sdílet:

Hlavní zprávy

Trump vs. Ukrajina a Evropa v slzách. Šípová prodává ledvinu a Pekarová končí

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Proč vznikl tak šílený poplach, jako by šlo o život? Co řekl na mnichovské konferenci o bezpečnosti americký viceprezident J. D. Vance tak strašného? Čím evropské „mandaríny“, jak kariérní diplomaty, poradce, experty fór, komisí a panelů celé té nomenklatury eurounijního provozu nazval Jiří Peňás v Echu, tak vyděsil, že organizátor zasedání nebyl na závěr mocen slova a měl slzy v očích?

Někteří delegáti se nad jeho slovy o společných euroamerických zásadách svobody a demokracie, jež spojil s obranou Evropy jako kdysi Ronald Reagan a Margaret Thatcherová, zašklebili nebo uchechtli.

 

Vance jim totiž s americkou přímočarostí vynadal. „Hodně jsem tu slyšel, čemu všemu musíme zabránit. Není mi ale jasné, co chcete obhajovat. Jakou máte představu našeho spojenectví? (…) Vidím, že se obáváte názorů a svědomí svých vlastních lidí. Jestliže utíkáte před svými voliči, pak jste si na krizi zadělali sami – a Amerika vám nepomůže. (…) Také jsme měli vládu, jež umlčovala nevhodné názory, ale ve Washingtonu je nový šerif a teď to bude naopak. (…) Nedávno v Rumunsku zrušili výsledek voleb kvůli podezření z ruské dezinformace. Ani mně se nelíbí, když se nám vměšují do politiky, ale je snad ta vaše demokracie tak slabá, že nevydrží reklamu za pár set tisíc dolarů? Jeden váš komisař to přivítal a pohrozil ostatním. (…) Nám za oceánem se zdá, že se za tím skrývají nějaké zájmy, už ten výraz dezinformace ze sovětské éry cosi vyzrazuje. (…) Víte proč Sověti prohráli? Bez svobody nic nevymyslíte, nenapravíte své chyby, nezískáte inovace. Nemůžete lidem nařídit kreativitu. Víru nelze vnutit ani určovat, jak mají myslet. (…) Při pohledu na dnešní Evropu mám podivný pocit, co se to s vítězi studené války vlastně stalo. Komisaři EU plánují v případě krize uzavřít sociální média. (…) Bez demokratického mandátu ničeho dobrého nedosáhnou.“

Vance také zopakoval svou výhrůžku po amerických volbách – pokusí-li se EU cenzurovat americká sociální média, Spojené státy vystoupí z NATO.

Jak napsal jeden z nejbystřejších liberálních komentátorů Wolfgang Münchau: „Evropským centristickým vládám v boji proti pravici docházejí argumenty. Svobodu slova považují za existenční hrozbu evropské integrace. EU ovšem nikdy nebyla demokratický projekt, nemá podporu zdola. Při životě ji udržují mainstreamová média, akademici, dotované nadace a think tanky, jež nepřímo kontrolují, o čem se má mluvit a co se má zveřejňovat. V německých novinách nenajdete úvodník na podporu Alternativy pro Německo, přestože jí fandí nejméně 20 % občanů. Němci nesouhlasili ani se zavedením eura. A protože nové pravicové strany komunikují na sociálních sítích, hodlá je EU cenzurovat. Rozmnožily se rovněž úřady pro kontrolu faktů v médiích, ale levicové servery je nezajímají.“

Američané dnes opět hájí čirou svobodu neslučitelnou s plánovači, kteří ve jménu historické zákonitosti potlačují svobodu a demokracii národních států. Eurokraté sice mluví o svobodě, lidských právech i demokracii, ale vše podřizují své vizi dějin, kterou považují za zjevenou. O neudržitelném demokratickém deficitu Unie se ještě před 15 lety občas mluvilo a existovaly nápady, jak Komisi podřídit europarlamentu. Vše však zůstalo při starém, mandaríni nehodlali omezit svou moc. A tak Evropu konkurenčních národů, jež vytvářely blahobyt, nakonec svými regulacemi dotlačili na okraj hospodářské propasti, a nádavkem zalidnili cizími neslučitelnými národy. A vzbouřenci se už šikují.

Je to už dávno, co básník Jiří Gruša napsal: „Budují novou identitu a pašují dějinami své kolektivní já, vtlačují se do ní, ztotožňují ji s tím, co už mají, a tvrdí tautologicky, co nejsme my, neexistuje, ba co hůř, ani být nesmí.“

 

×

Podobné články