Dubaj nad Vltavou. Co nám nový Máj říká o politice

Jen před pár týdny proběhla kontroverze o spitfiry-motýly Davida Černého na fasádě obchodního domu Máj. Nehledě na konfrontační excesy byly názory stojící proti sobě celkem srozumitelné. Na jedné straně jednak památkáři, jednak milovníci této jedné z nejúspěšnějších staveb své doby, na jejíž plášť se Černého postmoderní motýli nehodí ani stylem, ani barevně. Na druhé straně ti, kteří tyto hodnoty třeba ani nezatracují, ale do velkoměsta podle nich nějaký ten „mashup“ patří.

A pak byly zveřejněny fotografie nově rekonstruovaného interiéru. A bylo to, jako by se někde chataři pohádali, jestli si děti smí postavit na potůčku hráz z kamenů, načež přišla povodeň.

Při hledání příměrů bylo těžké přehánět vzhledem k tomu, že sami autoři nového interiéru se pochlubili, že se inspirovali mimo jiné v kasinu na Rozvadově a na benzinové pumpě. Ale kdo hledal vlastní slova, tak pokud rovnou neřekl, že to tam vypadá jako v bordelu, často zmínil Dubaj.