„Země Východu jsme přiměli k podpisu,“ řekl premiér Francie. Proč je evropská demokracie nereálná

Koncem května francouzský premiér Daniel Attal v předvolební debatě s Jordanem Bardellou, lídrem strany Marine Le Penové, jež se dnes jmenuje Rassemblement national (RN), obhajoval migrační pakt. Začal různými jeho výhodami, jež zmiňují i naši politici. Ale pak pokračoval: „A na přijímání migrantů máme solidaritu. Ale není to, jak říkáte, francouzská vesnice, které se bude týkat především. Jsou to země, které dnes odmítají vítat žadatele o azyl. Země Východu. Uvědomujete si, že se nám podařilo přimět je k podpisu dohody, kde říkají: Buď je vítáme jako Francie, Španělsko nebo Itálie, nebo finančně přispíváme na ochranu vnějších hranic?“

Říkal tedy Francouzům právě to, o čem nás Vít Rakušan ujišťoval, že není pravda. To ovšem ukazuje víc než jen pofidérnost migračního paktu. Ukazuje to, že volby, jimž se zkráceně říká evropské, vůbec evropské nejsou, jsou to národní volby ve 27 zemích zároveň.

Příznivci stále těsnější integrace mají ve zvyku ušklíbat se nad konzervativní námitkou, že evropská demokracie je nereálná, protože neexistuje evropský démos, lid. Asi jim to přijde archaické nebo naivní (zpravidla to nevysvětlují a spokojí se s tím úšklebkem). Tato epizoda ilustruje, jak skutečný ten problém je. Politici mluví ke svým voličům o jejich zájmech, ve významovém rámci jejich společností, zcela bez ohledu na to, jak by to chápali v jiných společnostech. Oni to voliči zpravidla neuslyší. My bychom to asi taky neslyšeli, kdyby si toho nevšiml a nepřeložil Robert Kotzian, ale média se toho nechytla, neučinila z toho u nás předmět debaty, na který by politici museli reagovat.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.