Průmysl pokračuje v úpadku

V poslední době se na tomto místě často pozastavuji nad makroekonomickými daty. Pozastavuji se nad spotřebitelskou inflací, která oficiálně vypadá lépe – tedy nižší –, než jak ji na vlastní kůži cítíme. A pozastavuji se nad HDP, který se naopak jeví poněkud vyšší, než jak bychom pocitově vnímali růst skutečného blahobytu a životní úrovně. A tento týden byl zveřejněn další údaj, který dokresluje tento obrázek ekonomiky, která sice statisticky na tom není zase tak špatně, ale pocitově se její výkon chronicky zmenšuje.

Dozvěděli jsme se totiž, že průmyslová produkce má dál záporné znaménko. Konkrétně v dubnu meziročně reálně klesla o 0,4 %. Přitom ekonomové v průměru odhadovali, že průmysl se už z poklesu vymaní a bude alespoň stagnovat. Jenomže to se nevyplnilo. Průmysl se dál zmenšuje neboli naše země přestává být průmyslová tak výrazně, jak v minulosti byla.

A přesně tak, jak jsme už v minulosti uváděli, na vině je především Green Deal, což můžeme dokumentovat takto: Green Deal potlačuje především energetiku, od energetiky se pak kaskádovitě odvíjí vše ostatní. A skutečně statistici potvrdili, že za aktuálním poklesem průmyslu stála hlavně nižší produkce v energetice: ta propadla o desetinu.

To je tak výrazný pokles, že je potřeba si jej rozebrat. Projevila se kombinace plánovaných odstávek v elektrárnách, nižší spotřeba plynu způsobená teplým počasím a pokračující pokles výroby v uhelných elektrárnách. Do toho těžba uhlí meziročně poklesla o více než pětinu. Zatímco plánované odstávky byly plánované a teplé počasí je náhodný faktor, vše ostatní je důsledkem Green Dealu. Tlak zelené politiky bude sílit, a proto toto těžařské odvětví bude pod stále větším tlakem. Pokud se nestane politický zázrak, nakonec odvětví v Česku skončí úplně.

Ale mluvila jsem o navazující kaskádě. I to máme zdokumentované. Pokračoval totiž pokles ve výrobě strojů a zařízení, pokračoval i pokles v hutnictví a slévárenství. To je právě ta druhá úroveň navazující na energetiku – zde je největší energetická náročnost. Průmyslu ublížila i výroba motorových vozidel s poklesem o necelé procento. I z toho je patrné, že průmysl postupně přišel o svůj stabilizační prvek z minulých čtvrtletí, který představovaly automobilky. Toto odvětví bychom mohli označit za jakýsi třetí pomyslný stupínek kaskády rozlévání vlivů Green Dealu. Na posledním místě pak stojí potravinářství.

Abychom však byli objektivní, jistá naděje tu je. Hodnota nových zakázek ve sledovaných odvětvích totiž meziročně vzrostla o 3,6 %. To dává naději na mírné zlepšení kondice průmyslu v příštích měsících. Nicméně s optimismem opatrně:

Nové zakázky totiž rozhodně nejsou rozděleny rovnoměrně napříč všemi průmyslovými obory. Růst hodnoty nových zakázek nejvíc přifoukla výroba aut, a to díky zakázkám ze zahraničí. Na druhé straně o téměř pětinu nižší byla hodnota nových zakázek ve výrobě základních kovů, hutnictví a slévárenství, tedy v energeticky náročných oborech, kde celá kaskáda pomalého rozpadu průmyslu začíná. Ostatně burzovní cena elektřiny znovu začíná růst a tlak Green Dealu stále zesiluje.

Za této situace není překvapením, že průmysl propouští – průměrný evidenční počet zaměstnanců v průmyslu se v dubnu meziročně snížil o 1,9 %. A to v situaci, kdy ve zbytku ekonomiky podniky hlásí chybějící zaměstnance!

A tím to nekončí. Také stavebnictví, podobně jako průmysl, pokračuje v poklesu. Stavební produkce v dubnu meziročně klesla o 0,3 %, přičemž produkce v pozemním stavitelství se meziročně snížila rovnou o 2,0 %. Budeme rádi, když za celý rok 2024 se bude výsledek stavebnictví držet kolem nuly.

Je mi líto, že dnes nemohu přinést lepší zprávy. Nicméně tato čísla potvrzují domněnku, že aktuální chátrání české ekonomiky již skutečně nemá nic společného s hospodářským cyklem, ale je důsledkem greendealové přestavby evropské ekonomiky, jejímž oficiálním cílem má být nárůst podílu evropské populace závislé na sociálních dávkách z důvodu energetické chudoby.