Evropská levice, ochotní přitápěči pod kotly

KOMENTÁŘ

Evropská levice, ochotní přitápěči pod kotly
Nové je, že bojové linie už nevedou jenom písečnými cestami Blízkého východu, ale jsou namalovány na náměstích a ulicích evropských měst. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kde se to zase tady vzalo? Jak to, že tady v Evropě opět máme antisemitismus? A to antisemitismus ne někde ve skrytu temných doupat, ale na náměstích, při mnohatisícových manifestacích, na fotbalových stadionech, ve výzvách na sociálních sítích, kde se to maskuje útlocitnými výlevy nad utrpením nevinných Palestinců, kteří jsou oběťmi židovského útlaku, bezohlednosti, ba vraždění.

Volají Svobodná Palestina! a myslí tím konec Izraele. A to přece nemůže být nic jiného než antisemitismus, neboť Izrael je stát Židů, jejich útočiště a vlast.

 

Zbavit je státu, znemožnit jeho existenci v prvé řádě zpochybněním práva na obranu je antisemitismus. Jinak se tomu říkat nedá. A oni to vědí a čím dál méně to popírají. Z antisemitismu skrytého a zastíraného přecházíme do antisemitismu s odkrytou tváří.

Kde se to tady vzalo? diví se naivní mysl a doufá, že je to nějaký omyl, nedorozumění a že se to dá ještě potlačit. A že když Izrael bude hodný a rozumný, že to zmizí. Jenže ono to nezmizí a potlačit to půjde velmi těžko. Po vzniku a udržení Státu Izraele je muslimský antisemitismus realita asi stejná jako zemská gravitace. Stát Izrael je v muslimském a arabském světě považován za univerzální příčinu všeho zla, za neodpustitelnou poskvrnu na té části zemského povrchu, kde má mít místo jen a jen islám.

Izrael přitom představuje zcela zanedbatelnou část světa a v arabském prostoru tvoří jen malinký ostrůvek, a přesto nebude mít svět islámu nikdy pokoj, dokud se ho nezbaví. To je důvod, proč nikdy Palestinci nebyli ochotni přistoupit na jakékoli návrhy, protože proč by na ně přistupovali, když ten stát dřív nebo později zmizí? Musí zmizet.

Je fakt, že arabský antisemitismus je poněkud jiný, než byl ten klasický evropský. Nevyrůstá ani tak z rasistických nebo teologických důvodů, nevyčítá Židům kapitalismus ani kosmopolitismus, jako to bylo ve staré Evropě. Tradiční muslimské společnosti s Židy jakžtakž vycházely, i když je považovaly samozřejmě za méněcenné, druhořadé, dhimmi: museli platit daň, což je na druhé straně zbavovalo tlaku na přestup k islámu. Tradiční muslimský stereotyp Žida byl, že jsou zbabělí, nebojovní, bojácní… O to větší potupa, když je ve válkách od roku 1948 tito „zbabělci“ poráželi. Islám je bojovné a agresivní náboženství, expanzi má za povinnost, tím spíš je pro muslimy nesnesitelné, že se mu nedaří s Izraelem konečně zatočit. Jednou k tomu ale musí dojít, jednou se to musí podařit.

Lze se obávat, že v to doufá velká část muslimského světa a že je zázrak, že se ten malý stát stále udržel – a má se natolik k světu, že s tou touhou ho zničit budou mít jeho nepřátelé ještě hodně práce.

Nové je, že bojové linie už nevedou jenom písečnými cestami Blízkého východu, ale jsou namalovány na náměstích a ulicích evropských měst. Do západní Evropy si Evropané tyto předsunuté bojovníky přivezli nejdříve po desetitisících, pak po statisících, pak po milionech. Vytvořili si dobrovolně, z pohodlnosti a z pocitu snad jakési humanity a odpovědnosti nálož, která už desítky let tiká a nyní se ocitla na pokraji výbuchu. Se statisíci, možná miliony antisemitů nelze úplně polemizovat běžnými prostředky, to je fronta, která se stala reálnou armádou uprostřed týlu otevřené arabsko-židovské války.

Má tady navíc vlivného domácího spojence. Evropskou levici, zvláště její intelektuální a uvědomělou část. Už před lety psala s údivem slavná italská novinářka Oriana Fallaci, jak je možné, že levice, která přece má stát na straně pokroku, sekularismu, lidských práv a individualismu, fandí nejšílenějším fanatikům a tmářům. Kdysi levice milovala Chomejního, pak Saddáma Husajna či Arafata. Měla sympatie s Usámou bin Ládinem. Nyní má pochopení pro Hamás, i když to maskuje soucitem s palestinským lidem. Žije v bludu, že stojí na straně slabých a utlačovaných, a téhle stupidní iluzi je ochotna zaprodat svůj rozum a cit. Neváhá stát se ochotným přitápěčem pod kotlem, kde se vaří voda i pro ni samu. Nejdřív ovšem pro Židy, kteří to odnášejí jak známo jako první.

 

×

Podobné články