Menší podnikání se výrazně zdražuje. Jak jsou na tom OSVČ vs. zaměstnanci

Odvody živnostníků a to zejména těch drobných rekordně narůstají a dál porostou. Zatímco možná překvapivě vláda vedená ODS vidí ve zvyšování odvodů narovnávání „nespravedlnosti“ mezi odvody zaměstnanců a OSVČ, někteří kritici vnímají situaci jako potrestání menších podnikatelů za díru v rozpočtu způsobenou zrušením superhrubé mzdy a tedy výrazným snížením daní naopak pro zaměstnance. Z pohledu podnikatelů zůstává podstatným argumentem to, že je kvůli konsolidačnímu balíčku podnikání výrazně dražší, zatímco všechny nejistoty a rizika zůstávají.

Odvody živnostníkům narůstají dlouhodobě, zatímco v předchozích letech se však růst „načítal“ spíše po nižších stokorunách ročně, nyní už nabral tempo po tisícovkách. Při porovnání minimálních záloh zdravotního a sociálního pojištění OSVČ před deseti lety a nyní lze mluvit o rozdílu čtyř tisíc měsíčně a tedy desítek tisíc ročně.

Stojí za tím opatření zavedená vládním konsolidačním balíčkem. Jak ukazují modelové příklady poradenské společnosti Grant Thornton, například zaměstnanec vydělávající 600 tisíc korun ročně ušetří v porovnání s rokem 2020 přes 30 tisíc korun, oproti tomu podobně vydělávající živnostník musí odvádět o desítky tisíc ročně víc než v porovnávaném roce 2021.

I podle Grant Thornton je pak zřetelný dopad zvýšení odvodů na sociální pojištění především na menší podnikatele. „Podnikatel s relativně nízkými příjmy má tak v důsledku tohoto navýšení povinnost odvést sociální pojistné z daleko vyššího vyměřovacího základu, než je jeho skutečný vyměřovací základ. Skokový nárůst průměrné mzdy v letech 2021-2022 a 2023-2024 navíc zapříčinil zvýšení základny pro výpočet minimálního vyměřovacího základu i pro odvod zdravotního pojištění. To má dopad zejména na roční příjmy v úrovni do 600 tisíc korun, kde minimální vyměřovací základ na zdravotní pojištění nutí podnikatele odvádět mnohdy z vyšší základny, než je jejich skutečný příjem,“ uvádí poradenská společnost.

Zatímco podle některých hlasů je správné, že se odvody živnostníků začínají „sbližovat“ s těmi zaměstnaneckými, řada zástupců podnikatelů i samotní podnikatelé navyšování odvodů dlouhodobě kritizují. Při pohledu do minulosti je patrné, že v posledních letech růst odvodů nabírá závratné tempo.

Mohou za to úpravy obsažené v tzv. konsolidačním balíčku. V letech 2024 až 2026 vzrůstá postupně minimální vyměřovací základ pojistného na sociální pojištění OSVČ z 25 procent na 40 procent průměrné mzdy, tj. o pět procentních bodů ročně, čímž se přiblíží minimální vyměřovací základ na úroveň minimální mzdy. Zároveň mají platit OSVČ pojistné nejméně z 55 procent namísto původních 50 procent základu daně.

A tak zatímco odvody rekordně rostou, jeden z hlavních argumentů podnikatelů vůči „srovnávání“ zaměstnanců s živnostníky zůstává. Zatímco zaměstnanci jsou v řadě ohledů „opečovávaní" zákoníkem práce a dalšími předpisy, s podnikáním se pojí celá řada rizik a nejistot.

Zaměstnanci jsou kupříkladu chránění zákoníkem práce, při úrazu či nemoci mají právo na odškodnění, sociální dávky, dovolenou či nemocenskou (na níž mají živnostníci nárok až od patnáctého dne nemoci a musí si na ni zvlášť připlácet). Složitější postup čeká živnostníky například i v otázce peněžního příspěvku v mateřství. Na ten mají podnikatelé nárok jen za připlacené nemocenské pojištění, splňovat však musí i další, přísnější podmínky než zaměstnanec, účastnit se pojištění alespoň zhruba 6 měsíců v posledním roce a zároveň 9 měsíců během posledních dvou let přede dnem nástupu na mateřskou. Mezi dalšími pak živnostník nemá zaručenou minimální mzdu, zaměstnanci oproti nim mají například omezenou odpovědnost za škody.

Podobně jsou pak zaměstnanci krytí například v otázce maximální délky pracovní doby, dostávají příplatky za přesčasy, práci o víkendech, svátcích, mají zákonem chráněný určitý výplatní termín. Výhodou zaměstnanců je pak také třeba menší administrativní zátěž, živnostník se musí o vyřizování daní, odvodů či dalších záležitostí starat sám, případně platit odborníkovi za vyřízení. Zaměstnanec „přenáší“ odpovědnost na zaměstnavatele.