Washington uznává, že existuje pouze jedna Čína, jejíž součástí je pevnina i Tchaj-wan a vláda v Pekingu je jediná legitimní čínská vláda. Zároveň neuznává suverenitu Pekingu nad Tchaj-wanem.
Foto: Shutterstock
1
Premiér Petr Fiala opět pochválil svoji vládu. V posledních dnech se stal terčem silné kritiky i posměchu, když mluvil o tom, že Česká republika může v příštích ...
Občas se ze zpravodajství zdá, že válka mezi Spojenými státy a Čínou je na spadnutí, dokonce je nevyhnutelná. USA jsou dosavadní světový hegemon, zmítaný vnitřními problémy a nezvládající závazky po celém světě. Čína se hlásí o své místo, neustále rostoucí ekonomika jednou jistě předstihne Ameriku, Peking masivně zbrojí. Čína a Amerika se budou muset porvat o první místo ve světovém řádu. Spouštěčem bude nejspíše Tchaj-wan, který Peking považuje za své území a rád by ho dostal pod kontrolu. Tuto dynamiku si uvědomují i ve Washingtonu. V pondělí ministr zahraničí USA Anthony Blinken dorazil na návštěvu říše středu a pronesl tam pro někoho tato překvapivá slova: „Nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu.“ Rozhodli se Američané předem kapitulovat?
Blinkenova návštěva je součástí snahy Bílého domu deeskalovat v posledních letech narůstající napětí. Je to první návštěva amerického ministra zahraničí od roku 2018. Blinken měl původně přijet již na začátku roku, ale překazil to incident s čínským špionážním balonem, jenž se vznášel nad Spojenými státy a Američané ho sestřelili.
Republikáni návštěvu kritizují. Považují ji za legitimizaci nepřátelského komunistického režimu. Vyhrožují, že si Blinkena předvolají, aby své činy vysvětlil Kongresu. Mnohým také neušlo, že Američané přijeli do Pekingu, a ne Číňané do Washingtonu, což naznačuje jisté podřízené postavení. Na druhou stranu se s Blinkenem setkal čínský prezident Si Ťin-pching, přestože je pouhým ministrem. A i když díky Blinkenově návštěvě se USA a Čína spolu zase baví, nezdá se, že USA by příliš ustupovaly.
Blinkenovo prohlášení o neuznávání samostatnosti Tchaj-wanu je tak potřeba vnímat v širším kontextu. USA nezávislost Tchaj-wanu nikdy neuznávaly a v podstatě ji neuznává nikdo na světě, včetně samotných Tchaj-wanců. Všichni se drží politiky „jedné Číny“, kdy oficiálně tvrdí, že existuje pouze jeden čínský stát a Tchaj-wan je jeho součástí. To uznává i Tchaj-wan, jehož oficiální název je Čínská republika, považuje se za legitimního nástupce Čínské republiky, jež vznikla v roce 1912 a měla suverénní kontrolu nad celým územím pevninské Číny. Uznává však, že momentálně vykonává jurisdikci pouze na ostrově Tchaj-wan.
Čínská lidová republika považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a v podstatě se tváří, že se jedná o speciální administrativní region, což je status, který má třeba Hongkong nebo Makao. Reálně však nad Tchaj-wanem žádnou kontrolu nemá.
Americká politika „jedné Číny“ je nejkomplexnější. Washington uznává, že existuje pouze jedna Čína, jejíž součástí je pevnina i Tchaj-wan, a vláda v Pekingu je jediná legitimní čínská vláda. Zároveň neuznává suverenitu Pekingu nad Tchaj-wanem, udržuje s ostrovem neoficiální vztahy a praktikuje politiku „strategické nejednoznačnosti“, kdy nevyvrací ani nepotvrzuje, že je připraven Tchaj-wan bránit v případě čínského pokusu získat nad ostrovem vojensky plnou kontrolu. Všeobecně se však očekává, že by USA Tchaj-wan bránily.
Celý Blinkenův citát zní: „Nepodporujeme samostatnost Tchaj-wanu. Dali jsme jasně najevo, že jsme proti jakékoli jednostranné změně statu quo kterékoli strany. V naší politice jsme zřetelní a konzistentní.“ To je zároveň varování Pekingu, aby se o nic nepokoušel. Blinken zároveň odsoudil „provokativní kroky“ Číny v Tchajwanské úžině.
V americké administrativě rozhodně existuje frakce, jenž chce sblížení s Čínou. Jejím nejprominentnějším členem je John Kerry, Bidenův zvláštní vyslanec pro klima. Ten doufá v nějakou velkou dohodu s říší středu, jež by omezila světové emise CO2. Zároveň v Bílém domě je řada jestřábů preferujících více konfrontační přístup. Jedním z nich je možná sám prezident Biden. Ten párkrát veřejně prohlásil, že USA jsou připraveny Tchaj-wan vojensky bránit. Jenže pak Bílý dům urychleně přispěchal s upřesněním, že na politice strategické nejednoznačnosti se nic nemění. To je jeden z problémů, když vládu vede osmdesátník, u kterého si nemůžete být jisti, zda ví, co říká. Vaše úmyslně nejednoznačná politika je pak nejednoznačná i neúmyslně.
Washington se tak snaží o vyváženou politiku, kdy Peking nebude příliš provokovat, ale zároveň mu dává jasně najevo, že existují hranice, za které nesmí zajít.
Z dlouhodobého hlediska je to správná politika. Všeobecně se předpokládá, že čas hraje pro Čínu. USA pomalu upadají, zatímco Čína sílí. Pekingu tak stačí počkat a Američané místo jediné velmoci nakonec uvolní sami.
Je tu však ještě jeden výklad, kdy čas naopak hraje do karet Američanům. Čínský vzestup pohání rostoucí HDP a rostoucí obyvatelstvo. Jenže Čína se řítí do demografické krize. Politika jednoho dítěte způsobila, že počet lidí v produktivním věku se bude smrskávat, stejně tak počet Číňanů. Populační pokles již započal. Loni Čína zaznamenala první za šedesát let. Tehdy byl důvodem Mao Ce-tungem způsobený hladomor. Nyní se prostě narodilo málo Číňanů. K tomu čínská ekonomika zpomaluje, loni vyrostla zhruba o 3 %. Což je méně než cílených 5,5 % a o hodně méně než nějakých 8–15 % ročního růstu, na které si Čína zvykla od osmdesátých let až někdy do roku 2012. Trh s realitami je ve vleklé krizi a z říše středu odchází investoři, které vylekala politika nulového covidu, utužování politických kontrol a lákají je lepší podmínky v zemích, jako je Vietnam nebo Malajsie. Přes masivní zbrojení Čína není ve stavu, kdy by se mohla přímo utkat s USA. Hlavní roli v takové válce bude hrát námořnictvo, a hlavně letadlové lodě. Čína má tři, z toho u dvou se nedávno objevily záhadné praskliny. USA jich má jedenáct.
Přes všechny problémy jsou USA stále nesmírně dynamická společnost, jež láká ty nejlepší a nejambicióznější přistěhovalce. Silicon Valley po letech stagnace průlomem v oblasti umělé inteligence ukazuje, že je stále na technologické špici. Zákaz vývozu těch nejsofistikovanějších čipů do Číny, jenž oslabuje tamější průmysl, je důkazem amerických industriálních svalů.
Možná tak čínsko-americká studená válka skončí stejně jako ta sovětsko-americká. Bude to komunistický stát, jenž se zhroutí pod tíhou vnitřních rozporů a problémů.
00:02
