Viděla jsem Sněhurku, abyste vy nemuseli

KOMENTÁŘ

Viděla jsem Sněhurku, abyste vy nemuseli
Představitelka Sněhurky Rachel Zeglerová. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Proti čemu bojujeme, když svádíme boj s dezinformacemi?

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Je woke Sněhurka skutečně „urážkou stříbrného plátna“ a „zločinem proti lidskosti“, jak píší krvelačné hyeny na ČSFD? Dokonce i Guardian, který loví své čtenáře nalevo od Marxe, označil Sněhurku za „zcela vyčerpávajícím způsobem příšernou“.
My budeme pozitivní: režisér Marc Webb velice pěkně sjednotil atomizované publikum napříč politickým spektrem i zeměkoulí a líné kritiky vybičoval k nebývalé kreativitě, aby Sněhurku zhanobili jinak než kolega. Tím obohatil veřejný prostor o nové a ještě rafinovanější invektivy.

 

Tak jak to tedy je? Vypadnou vám po zhlédnutí Rachel Zeglerové bossující digitální trpajzlíky čočky z očí? Odpadne vám noha?
Sněhurka z roku 1937 je pohádka klasická. Pátrání po ekvivalentu pro Sněhurku letošní mě dovedlo k úvaze, že ačkoli rozhodně je moderní s tolika „post“, kolik jen jich lze modernitě vytknout, tak jí baumanovskou „tekutost“ nelze připsat ani při nejlepší vůli.
V postavě revoluční vůdkyně dělníků a rolníků, procitnuvší exburžoustky bojující za utopický komunismus, což je to, co Webb se Sněhurkou provedl, totiž marně hledat aspoň kapičku toho, co bylo po staletí vnímáno jako přirozený projev feminity: přizpůsobivost, vláčnost, měkkou poddajnost, schopnost nechat věci plynout jako voda s vědomím, že proti vodnímu proudu neobstojí ani ten nejtvrdší kámen.

Že remake vidí ženskou sílu trochu jinak, bylo zřejmé od asi dva roky starého virálního videa s opravdu mimořádně protivnou Rachel Zeglerovou posmívající se originálu a avizující, že její hrdinka „nebude snít o lásce, ale že bude lídryní“. To bylo takové první varování. Nebo naopak trailer, podle toho, jak moc je kdo zlomyslný. O další se postaraly záběry z natáčení, lákající na bandu genderově, rasově a zdravotně přepestrých typů, které bylo lze až do premiéry mylně považovat za trpaslíky. Na tomto místě ovládnu pokušení rozebrat na součástky to, co již bylo na součástky rozebráno kdekoli jinde, a zaměřím se na dvě nejproblematičtější místa snímku: na feministickou linku a na propagaci komunismu. Vlastně jsou vrostlá jedno do druhého.

Disney se před dvěma dekádami oficiálně rozhodl zbořit škodlivé pohádkové stereotypy, které reflektují fakt, že se věci většinou dějí nějakým obvyklým způsobem, a nahradit je letální injekcí progresivismu. Olivová Sněhurka (něco jako plešatá Locika) anebo evropský středověk rasově pestřejší než centrální Londýn jsou prkotina v porovnání s girlbossovstvím chudinky deformované hlavní hrdinky.

Rachel Zeglerová je ovšem coby girlboss skvělá volba. Z jejího X („she, her, hers“) nebo mírumilovného přání, aby „Trumpovi podporovatelé nikdy nenašli klid“, je vidět, že se jí to hrálo samo. Toxický feminismus zničí základní poselství pohádky, že má smysl obětovat se pro něco, co nás přesahuje, a že nejvyšší meta je láska. Možná základní smysl celého našeho pinožení tady?

Sněhurka se sice v teorii zasazuje za společnou dělbu práce, v reálu je ale na všechno sama. Je na to sama, protože na to sama být chce. Kromě typických domácích prací – zjevně! Sněhurka 1937 trpaslíkům uklízí a vaří z vděku a na oplátku za jejich ochranu. Girlboss 2025 chlapům po generálsku rozdělí košťata. To mají muži nesmírně rádi. Samozřejmě se nenechá nikým zachraňovat, nebo minimálně sama musí někoho zachránit první. I to mají muži moc rádi, prý to zvedá testosteron. My z bývalého Ostblocku pak oceníme linku sugerující, že komunismus funguje.

Království, než se ho zmocní zlá královna, je alegorií rovnostářského ráje. Úroda zde doslova „náleží všem, kdo o ni pečovali“ – pamatujete? Dojde i na verzi „kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu“ (zbojníci), jistěže až poté, co zlá královna provede nepřátelské převzetí ideálního zřízení a začne soudruhy „kapitalisticky“ vykořisťovat a vyvlastňovat. Tvůrcům akorát uniklo, že to přesně udělal komunismus, ne ten utopický, ale reálný.

×

Podobné články