„Dřív nebo později se bez zvýšení daní neobejdeme.“ Ekonomové nastiňují budoucnost

Zvyšující se výdaje na obranu, dekarbonizace, valorizované důchody, platby za státní pojištěnce či platy učitelů, ale také třeba každoročně avizované „rekordní investice“. To je výčet některých priorit, které extrémně zatěžují a ještě v budoucnu zatíží státní rozpočet. Politické strany až na některé výjimky odmítají, že by chtěly zvyšovat daně, ale najít dostatečné škrty se také nedaří. Ekonomové oslovení deníkem Echo24 se shodují, že politické strany si spíše netroufnou jít politicky nepříjemnou cestou omezování výdajů a bez zvýšení daní se tak státní pokladna za nějakou dobu neobejde.

Podle hlavního ekonoma společnosti Investika Víta Hradila jednoduše není možné všechny priority bez zvýšení daní ufinancovat. „Již nyní dosahuje strukturální schodek českých veřejných financí zhruba 2 procent HDP, což je samo o sobě dlouhodobě neudržitelné. Pokud bychom k tomu v příštích letech přidali ještě 1,5 až 3 procenta HDP dodatečných výdajů na obranu, byli bychom na cestě k rychlému státnímu bankrotu. Existuje samozřejmě možnost snížení jiných výdajů, nicméně realisticky si to nelze dost dobře představit,“ řekl pro Echo24 Hradil.

Česko na daních momentálně vybírá asi 34 procent HDP, tedy výrazně méně, než je evropský průměr (40 %). „Pokud bychom chtěli nezvyšovat daně, posílit výdaje na obranu a dostat se na udržitelné hodnoty deficitu, znamenalo by to snížení ostatních výdajů státu pod 30 % HDP, čímž bychom se stali evropskou raritou. Ekonomicky to možné je, ale politicky spíše nikoliv. Češi by se totiž museli spokojit s výrazně nižší úrovní veřejných služeb, jako je školství, zdravotnictví či důchody než zbytek Evropy,“ vysvětlil Hradil s tím, že Česku ale znějí mnohem silněji volání po veřejných službách lepších a rozsáhlejších.

„Politici pochopitelně nemají zájem slibovat zvýšení daní, obzvláště ne před volbami. Nezbývá než doufat, že se po volbách tváří v tvář realitě chytí za nos a přiznají, že není možné mít zároveň pravicově nízké daně a levicově bohaté veřejné služby,“ řekl Hradil s tím, že do očí bijící je například stále nulová spotřební daň z tichého vína a relativně nízké zdanění alkoholu obecně.

„Zapotřebí ovšem nakonec budou podstatně vyšší částky než jaké lze vybrat na spotřebních daních, a bude tedy zřejmě nutné se zaměřit na větší oblasti. Tedy na daň z příjmu fyzických osob, právnických osob, majetku nebo DPH. S největší pravděpodobností se nakonec bude jednat o nějakou kombinaci všech zmíněných,“ míní Hradil.

Podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky sice je možné financovat všechny priority včetně obrany, dekarbonizace, investic do infrastruktury a další priority jednotlivých politických stran bez zvyšování daní. „Jen je to velmi nepravděpodobné. Česká ekonomika by musela zázračně růst, aby daňový systém v současném nastavení generoval podstatně vyšší příjmy,“ uvedl pro Echo24 Peterka.

Vzhledem k výši dodatečných výdajů spojených s aktuálními prioritami by česká ekonomika podle něj musela růst o více než 5 % ročně v reálném vyjádření. „Tedy zhruba třikrát rychleji než jsou současné odhady růstu pro letošní rok. Tato úroveň růstu by musela být navíc dlouhodobá. Obecně jsem optimistou, ale taková očekávání sahají až za hranice zdravého rozumu. I kdyby došlo na optimistický scénář uklidnění obchodních válek, tak si neumím růst okolo 5 % představit,“ dodal Peterka.

Alternativou financování daných priorit bez růstu daní je podle něj opět financování na dluh a ohrožení dlouhodobé stability veřejných financí České republiky. „Navíc by tomu tak bylo v průběhu kritického období nejen nejistot na globálním trhu. Načasování dalšího zadlužování není nyní vhodné i z pohledu výhledu penzijního systému, který se dostane v dalších dekádách do výrazného deficitu. Zvyšovat schodek rozpočtu místo přípravy na tento scénář vnímám jako krajně nezodpovědné,“ míní Peterka.

Pokud se tedy mají zvyšovat výdaje, pak je podle něj třeba hledat škrty jinde a v tom horším případě zvyšovat daně. „Bavit se můžeme o velmi nízkém zdanění nemovitostí a celé řadě daňových výjimek od odpočtů úroků z hypoték přes výjimku pro tiché víno až po osvobození zaměstnaneckých benefitů. Těch oblastí daňového systému k revizi bude spousta vzhledem k rozpočtové náročnosti plánovaných výdajů,“ doplnil Peterka.

Pomohou budoucí daňoví poplatníci?

Hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek pro Echo24 řekl, že už při prvním pohledu na státní rozpočet je jasné, že každá další indexace výdajů jeho problémy jen dál prohloubí. „Obávám se, že dřív nebo později se zvýšení daní neobejdeme. Až vypadne daň z tzv. mimořádných zisků, bude to ještě horší,“ míní Dufek.

„Můžeme se utěšovat relativně nízkou zadluženosti, ale rozhodně ne navždy. A zvyšovat závislost na dluhu rozhodně není dlouhodobou cestou. Prostor pro zvýšení daní samozřejmě existuje, ale rozhodně se nikomu líbit nebude. Ať už půjde o daně z příjmu nebo DPH. Mantra majetkových daní v tomto případě rozhodně nezafunguje. Musely by se zmnohonásobit, aby byl jejich efekt vůbec vidět,“ dodal Dufek s tím, že ČR se spolu s ostatními zeměmi EU komplexní byrokratizaci a také „díky“ zvolené dekarbonizaci vydala na cestu dlouhodobě nízkého růstu a ztráty postavení ve světové ekonomice i politice.

Předseda výboru pro rozpočtové prognózy a analytik České spořitelny Michal Skořepa Echu řekl, že ta část výdajů na nové nebo posílené vládní priority, která se týká investic, může, a dokonce by měla být financována na dluh, protože tím se úhrada nákladů na tyto investice přenese na budoucí daňové poplatníky, kteří budou profitovat z výnosů těchto investic – samozřejmě za předpokladu, že jde o investice skutečně výnosné. „Zbylá část by měla být hrazena ze současných rozpočtových příjmů. Vytvořit prostor v rozpočtu pro pokrytí tohoto navýšení výdajů lze mnoha způsoby, přičemž volba mezi nimi je převážně politická věc – každý z nás by navrhoval šetření nebo změnu zatížení někde jinde,“ řekl Skořepa.

Z jeho pohledu by ideální bylo snížení rozpočtových schodků o desítky miliard korun zrušením snížených sazeb DPH a namísto toho posílením adresné pomoci sociálně slabším skrze dávkový systém. „Menší, nicméně nezanedbatelný efekt by bylo možno očekávat od dalšího navýšení daně z nemovitostí, od navýšení odvodů OSVČ na úroveň férovou ve srovnání s odvody zaměstnanců, od snížení hranice pro plátcovství DPH nebo od pokroku v oblasti automatizace podnikatelské administrativy umožňujícího zrušení paušální daně,“ dodal Skořepa.