Ukrajinský nůž a romská hudba u přehrady

KOMENTÁŘ

Ukrajinský nůž a romská hudba u přehrady
"U Brněnské přehrady se minulou sobotu se konal ohňostroj." Těmito slovy začíná Jiří Peňás komentář o vzedmutí vášní po násilné smrti Roma. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Deset let od skoku Ivety Bartošové

KOMENTÁŘ

V pondělí 29. dubna uplyne přesně dekáda od chvíle, kdy zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Kdy nedaleko svého domu skočila pod vlak, a kdy se tak završil jeden ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

U Brněnské přehrady se minulou sobotu konal ohňostroj. Zůstal po něm mrtvý mladý Rom s ránou v hrudi. Pobodal ho (zřejmě) Ukrajinec. Záminkou měla být hlasitá hudba, kterou si skupina Romů pouštěla v tramvaji z mobilu. Vznikla polemika, pak hádka, nakonec rvačka s nožem. Ukrajinec, který měl nůž (a podle některých verzí byl první napaden, a tak se bránil), byl dopaden, mladý život se již nevrátí.

Tragédie se okamžitě přenesla na sociální sítě, které rozhodně nejsou Romům odepřeny, ba jsou jimi užívány v podobě a míře, kterou by si nikdo v době klasického tisku nedovedl představit. Vzestup vzdělanosti Romů nepochybně přinesl efekt, že jim jsou široce dostupné informace a kanály, u kterých by bylo lepší, aby k nim nikdy nepřišly: což samozřejmě neplatí jen pro Romy… Na sociálních sítích incident okamžitě nabobtnal a nabral emoce. Dřív by se možná do věci vložili vajdové nebo nějaká cikánská rada starších, která by se snad situaci snažila uklidnit, tady se inciativy chopila mladá influencerka, která svolala protiukrajinskou demonstraci, na kterou se dle očekávání nabalily různé známé firmy. Desítky tisíc zhlédnutí má také emocionální výzva mladé romské zpěvačky, která obvinila vládu, že má na rukou krev Romů: tím, že do země pustila Ukrajince. Vraždí naše lidi, my si to nesmíme nechat líbit, sděluje na „influencerském“ videu rozhořčeně mladé děvče v outfitu, jehož přitažlivost je součástí sdělení.

 

Korektní komentátoři si především všímají prý zvláštní koalice, která tím okamžitě vznikla, tedy Romů a tzv. dezolátní scény. Podle jejich logiky by Romové, sami prý oběti útlaku a xenofobních či přímo rasistických útoků, měli být a priori na straně slabých, tedy Ukrajinců, když oni jsou také jako menšina a uprchlíci slabí. Jak je možné, že se Romové spojují s těmi, kteří dříve na ně útočili, ptá se udiveně moderátorka romského aktivisty. Ten jí odpovídá, že je to jen část Romů, ti méně vzdělaní, kterých je ovšem velká většina. I to je však plod útlaku, neboť Romům byl odpírán přístup ke vzdělání, ergo příčinou romsko-ukrajinského napětí je opět majorita. S tím lze souhlasit, ovšem s námitkou, že hlavní zločin majority byl, že Romy zbavila především jejich způsobu života, toho, ve kterém by náš způsob vzdělaní vůbec nepotřebovali. Ale tady pozdě bycha honit.

Lze doufat, že případ se uklidní a že snad ani ono romské nepřátelství k Ukrajincům nebude tak žhavé a že se opravdu netýká všech Romů: lze se ale obávat, že nejvíc se týká těch, kteří mají největší vliv. Kdyby na to měli tzv. sociální vědci odvahu, jako že ji mít nebudou, je to výborná příležitost pro příkladovou studii, jak se v době sociálních sítí mobilizují emoce v prostředí etnické menšiny, které tím prožívá jakousi negativní emancipaci. Podobně jako před pár lety v případě policií zabitého narkomana v Teplicích, nešťastná smrt jejich příslušníka vzedme povědomí o jejich utlačované identitě a prohloubí se představa o tom, že jsou oběti zvláštního zacházení, tedy útlaku, ba pomalu genocidy. Stačí pak docela málo. Nejsme naštěstí ve Rwandě, kde výzvy dýdžejů v tranzistoráku vyvolaly genocidu, ale za pozornost tyhle mechanismy stojí.

Soužití nějakým způsobem narušených menšin, a to jsou Romové i Ukrajinci v cizí zemi, bývá vždy nějak konfliktní a vždy existují důvody nedůvěry. Většinoví Češi (gádžové) tyto citlivosti buď ignorují, nebo na to hledí růžovými brýlemi mámení. Romská organizace Romea realisticky přiznala, že mezi Romy nejsou Ukrajinci oblíbení a jejich masový příchod nebyl a není vítaný. Lze vznést hypotézu, že to není kvůli tomu, jak říkají romští aktivisté, že Ukrajinci početně posilují bílou majoritu a Romové jsou tím ještě více utlačováni, nýbrž tím, že s Ukrajinci přichází konkurenční minorita. Romové nechtějí přijít o postavení nejdůležitější menšiny v zemi a tím i o možnost tohoto „kapitálu“ využívat.

Z hlediska jakéhosi řešení romské otázky, tedy skutečné emancipace a schopnosti postavit se na vlastní nohy, by to bylo jen k jejich prospěchu. Z hlediska permanentního stavění se do role oběti je to pochopitelné: navíc je v tom mnozí utvrzují. K jejich škodě. I ke škodě bílé většiny: se kterou to přitom taky není právě jednoduché. To si přiznejme.

×

Podobné články