„Příliš jsme naslouchali kapitánům průmyslu.“ Co se děje na vysokých školách?

Poslední týdny poznamenaly rozvášněné debaty o nedostatku míst na středních školách. České školství ale trpí problémy i na jiných místech. Vysoké školy jsou podfinancované, už za pár let je čeká velký nápor studentů, tedy silných ročníků dětí snažících se nyní dostat na gymnázia, a mnoho fakult není schopno svým zaměstnancům zaplatit důstojnou mzdu.

V debatě o tom, proč chybějí peníze, kde je hlavní problém a jak ho řešit, se sešli rektor Masarykovy univerzity v Brně a zároveň předseda České konference rektorů Martin Bareš, vrchní ředitelka sekce vysokého školství, vědy a výzkumu na ministerstvu školství Radka Wildová a předseda Vysokoškolského odborového svazu Petr Baierl.

Proč vysokým školám chybějí peníze? V čem je ten hlavní problém?

Wildová: Musíme zdůraznit, že vysoké školy jsou podfinancované dlouhodobě. Podíl peněz ze státního rozpočtu od roku 2009 klesá. To je první věc. Dalším problémem je to, že na univerzity v příštích letech nastoupí velká kohorta současných středoškolských studentů, na což musí být vysoké školy připraveny.

Takže ten náraz nastane v roce 2027, až se na vysoké školy začnou hlásit děti, které mají v současnosti potíže dostat se na střední školy.

Wildová: Přesně tak. Na univerzity tedy čekají velké demografické výzvy a k tomu mnohé další. Očekává se zkvalitnění vzdělávání, progrese oborů, o které by měl být větší zájem a které by měly víc konvenovat poptávce průmyslu a společnosti obecně. Roste také význam internacionalizace jako jednoho z kritérií pro zlepšování kvality, roste význam třetí role vysokých škol, protože se ukázaly jako nezastupitelné svým vědeckým potenciálem, ale také kapacitami řešit krizové situace, například vše, co se dělo kolem covidu nebo nyní ukrajinské krize. Za poslední roky se toho tedy nakumulovalo dost, rozpočet však neroste. Co se týče výdajů na vysoké školy v poměru k HDP, z 0,66 procenta v roce 2009 jsme v roce 2023 na 0,42 procenta. Když se podíváme na konkrétní objem financí, v roce 2008 šlo o 21 miliard korun, pak jsme postupně klesali až k 18,8 miliardy a letos jsme sice překročili magickou hranici 30 miliard, mezitím ovšem abnormálně narostla inflace a ceny energií. Výdaje rozpočtu na vysoké školy se tedy snižují. Pozitivní je však to, že jsme i tak udrželi nárůst počtu studentů. Tím se ukazuje, že vysoké školy jdou až na dno svých možností. Dlouhodobě ale financování opravdu fungovat nemůže.

A jak se na vysokém školství v tomto stavu projeví ten stále vzrůstající počet dětí, které se na ně budou hlásit?

Bareš: Vzrůstající demografickou křivku nelze číst jen nominálně. V roce 2018 jsme měli kolem 90 tisíc devatenáctiletých a v roce 2027 jich bude až 125 tisíc. Musíme si ale uvědomit ještě jeden zásadní fakt. Jsou to děti tzv. generace X, chcete-li, tak tedy tzv. Husákových dětí, a mají mnohem větší míru vzdělanosti, než měly generace předchozí. A to je třeba nějak zohlednit. Někdo by mohl říct, že si tu jen tak akademicky povídáme, ale není to tak. Máme před očima jasnou pilotní studii: minimálně dva roky po sobě nyní sledujeme enormní zájem o všeobecné vzdělávání na středních školách. Chceme přece být vzdělanostní ekonomikou a společností. Míra vysokoškolsky vzdělaných má vliv například na to, jak se lidé rozhodují ve volbách či jaká je míra platební neschopnosti nebo nezaměstnanosti v jednotlivých regionech. A ještě chci říct něco, za co od určitých skupin nesklidím pozitivní reakce. Představa, že se máme mladou generaci snažit za každou cenu dostat do učňovských a specializovaných odborných škol, je naprosto chybná. Ani děti, ani jejich rodiče to nechtějí a nebudou chtít, což nyní vidíme v přímém přenosu. A my se tomu musíme přizpůsobit. To je důležitější než to, zda vysoké školy dostanou například přidáno deset miliard do rozpočtu – především vzdělávací oblast vysokoškolského sektoru je podfinancována. Uvedená částka představuje hrubý odhad toho, co by systému pomohlo. Ovšem ve spojení s dalšími kroky. Primárně je však nutné změnit středoškolský systém, zaměřit se na všeobecné vzdělávání, na výuku jazyků, a mít tak větší flexibilitu ve výběru povolání.

Celý Salon si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.