Zakázaná kamna a Green Deal v Třineckých železárnách

KOMENTÁŘ

Zakázaná kamna a Green Deal v Třineckých železárnách
V zájmu dekarbonizace ocelářství děláme z energeticky náročného odvětví ještě náročnější. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Markéta Malá
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Inflace se vrací k normálu. Inflační tlaky ale pořád jsou a už zůstanou. Kromě potravin jsou nebezpečným faktorem ceny energií. To, co se děje, inflaci přirozeně pohání, protože si výrobu elektřiny uměle zdražujeme. Kvůli vysokým nákladům energeticky náročných podniků se v průmyslu propouští, lidé přicházejí o práci. Průmysl se v loňském roce opět propadl o 1,4 procenta. Nezaměstnanost je zase podle prosincových čísel nad čtyřmi procenty a vývoj v průmyslu riziko zvyšuje. Sbíhá se tu tedy několik protichůdných faktorů, které ale všechny vedou k dalšímu úpadku v zájmu dekarbonizace.

Cena emisních povolenek, které jsou oním (zcela netransparentním) nástrojem umělého zdražování a takovou alfou a omegou celé cenotvorby elektřiny, opět vzrostla. Aktuálně se prodávají za více než 81 eur za tunu emisí CO2. Protože poptávka po nich roste.

 

Pokud bude dle plánu zaveden nový systém obchodování s povolenkami, které se mají od roku 2027 vztahovat přímo na domácnosti kvůli jejich promítnutí do cen pohonných hmot a vytápění domů, inflaci to bude dál roztáčet. A není pravda, že tyto nové povolenky budou mít dlouhodobě nějaký strop, jak Evropská komise nyní slibuje. Opět platí, že tím, jak poroste poptávka po nich, poroste i jejich cena. A co si budeme povídat, benzin, nafta a topení uhlím mají zdražit ideálně tak, aby na to lidé neměli, respektive aby se jim to nevyplatilo. A aby raději přešli na požadovanou, „zelenější“ alternativu. O tom to celé je. Proto s avizovaným zdražením litru benzinu o zhruba dvě koruny (a i to je dost) nelze moc počítat.

Ještě k tomu přidejme zavádění uhlíkového cla, které EU plánuje naplno uvalit od příštího roku na dovozce ze třetích zemí, a je to kompletní. Vyvezeme „naše“ povolenky do celého světa, aby se tamější vlády nemusely namáhat a zavádět si je samy.

Dochází k naprostým absurdnostem. O jedné z nich například mluvil nedávno generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide. Jde o to, jak z ocelářství jakožto energeticky náročného odvětví děláme ještě náročnější. Železárny totiž „v souladu s požadavky Green Dealu“ investují do elektrické obloukové pece, která má ocel produkovat ze šrotu. Jenže to znamená nutnost zajištění stabilních dodávek elektřiny. Takže obří spotřebu elektřiny. V čem je tedy to zlepšení a to ozeleňování, když to celé vede k ještě většímu spotřebovávání a žádným úsporám? „Zaměřili jsme se na CO2 a tomu podřizujeme všechno. S nedostatkem elektřiny podnikáme kroky k tomu, jak ten nedostatek ještě zvýšit,“ shrnuje kroky Evropy Heide.

Na podobné úrovni je zatím neformální návrh Evropské komise, který ve svém důsledku znemožní topit dřevem v kamnech a krbech, aniž by byla připojena k elektřině. A to proto, aby bylo možné regulovat spalování a snížit limity uhlíkových částic. Kde je ten smysl toho všeho? Zabránit lidem autonomně topit dřevem a zvýšit spotřebu elektřiny? Nehledě na další inflační tlaky, protože pro výrobce by to znamenalo obří zvýšení nákladů, které by do ceny produktu promítli. Točíme se v kruhu.

 

×

Podobné články