Osamělý nový svět. Proč se nerodí děti
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
47. PREZIDENT USA
Nerodí se dost dětí. V Česku, v Chile, v Číně, ve Spojených arabských emirátech, v Kanadě, v Rusku, na Ukrajině, v Turecku, v Argentině. V každé té zemi pro to mají nějaké vysvětlení. U nás vysoké ceny nemovitostí, v Americe vysoké školné, ve Španělsku vysokou nezaměstnanost, v Argentině vysokou inflaci. Někdo také podezřívá mikroplasty nebo vakcíny proti covidu-19.
Zásadní problém všech těchto vysvětlení je, že jsou strašně lokální. Tatáž věc, která v místě A má údajně moci za propad porodnosti, se v místě B vůbec nevyskytuje, a přitom poměry v porodnicích jsou tam i onde stejně tristní.
(Například v Číně se neočkovalo pomocí mRNA vakcín, a porodnost je tam strašlivě nízká.) Trend zasahuje všechny možné civilizace – postmoderní Evropu, věřící Latinskou Ameriku, bohatší islámské země, Indii, konfuciánské říše Dálného východu. Jediná oblast, která má aspoň zatím výjimku, je subsaharská Afrika.
Doktorka Alice Evansová z King’s College v Londýně má jinou teorii a podkládá ji grafy, které vypadají poměrně přesvědčivě. Podle ní je propad způsoben tím, že se přestaly tvořit páry. Daleko více mladých lidí prostě nemá přítele nebo přítelkyni, a tím pádem časem ani stálého partnera. A bez stálého partnera si jen málokdo pořídí dítě. Korelace není kauzalita, to ví každý vzdělaný člověk, ale grafy Evansové jsou korelovány až fantasticky přesně. Křivky poklesu tvoření párů a poklesu porodnosti vypadají prakticky stejně – v Evropě, v Americe, na Blízkém východě i jinde. Mimochodem, ten Blízký východ prý je obzvlášť těžce postižený.
Evansová má pro celý jev i vysvětlení – a je jím „smartphonová revoluce“. Ta vedla k poklesu kontaktů v reálném světě a ztrátě schopností navazovat hlubší vztahy tváří v tvář; Tinder a podobné aplikace to neumějí nahradit, tam jde hlavně o krátké sexuální kontakty, ze kterých nebývají delší vztahy. Covid pak sehrál roli prudkého akcelerantu, protože tehdy se v rámci lockdownů přestěhovaly všechny důležité služby do online prostoru, takže dnes můžete žít, pracovat, komunikovat s úřady a nakupovat nezbytnosti, aniž byste vylezli z domu. Počet hodin strávených týdně s přáteli a ve společnosti jiných lidí prý drasticky poklesl a už se nevrátil na původní úroveň – i k tomu má doktorka Evansová grafy.
Toto je zajímavá teorie, která by mohla vysvětlovat globální charakter celého problému. Politicky není moc líbivá – moralisté v ní nenajdou možnost kázat o sobeckosti dnešní mládeže s tím, že oni byli jiní, a socialisté ji nemůžou snadno použít coby odrazový můstek k výzvě: „poberte byty a banky boháčům“. Ale byla by „actionable“ – dalo by se na jejím základě něco dělat a pozorovat, zda se poměry změní.
Něco každopádně budeme muset dělat. Vývoj posledních let není banální, naopak je to sešup do pekel. Neplodné páry byly vždycky, těm ani moderní zdravotní technika nemusí pomoci. Ale aby každý žil mezi svými čtyřmi stěnami sám a přes den i v noci upřeně hleděl na studeně zářící obrazovku mobilu, který je jeho jedinou branou do světa, to je hodně dystopická samovazba. Kdyby podobné stavy vyvolávala nějaká chemikálie, dávno by byla na seznamech věcí, které se nemají volně prodávat.
Mobily nejde zakázat, jsou užitečné. Ale pokud duševně sežerou mladší generaci zaživa, vymřeme rychlostí blesku. Časem se totiž nepochybně rozšíří i v té subsaharské Africe a ušetřeno zůstane jen pár komunit amišů a mennonitů, kde se moderní technika nepoužívá.
PŘIHLÁŠKY NA STŘEDNÍ ŠKOLY