Faustovský příběh Vítězslava Nezvala

Postava Vítězslava Nezvala je v historii české literatury nepřehlédnutelná. Pro mnohé to byl geniální talent, básník tvořící s nesmírnou lehkostí, schopný opanovat jakýkoli žánr, pro jiné člověk rozporuplného charakteru, neostýchající se své dílo zpoplatnit době, oportunista, na něhož je třeba nahlížet obezřetně. Publicistka Krystyna Wanatowiczová se Nezvalem zabývala několik let a své poznatky přetavila do obsáhlé knihy, která nyní vychází pod názvem Nezval / Básník a jeho syn.

S jakou ambicí jste se do rekonstrukce života a díla jedné z výrazných literárních postav minulého století pustila?

Chtěla jsem představit ojedinělý příběh muže, který neuměl zkrotit vlastní výjimečnost. Od jejího mocného působení pak nestihl ochránit ani svého potomka. Upřesním, že moje knížka není klasický životopis, který by si Nezval rozhodně zasloužil. Jde spíš o sondu, v níž jsem se snažila popsat, jak se z geniálního umělce stává zdatný propagandista, vzletněji řečeno, jak se homo poeticus mění v homo politicus. S tím také souvisí nešťastný osud básníkova syna Roberta, o němž existovalo jen málo veřejně dostupných informací. I proto jsem chtěla, aby kniha byla nejen o Nezvalovi, ale také o Robertovi, který by letos oslavil sedmdesáté narozeniny.

Jde tedy o politický a osobní portrét?

Ano, největší pozornost věnuji éře po roce 1945, která je dodnes někdy nepřesně vnímána jako ještě svobodná doba. Nebylo to tak. Nezval tehdy působil na ministerstvu informací, které vedl jeho velký ochránce a asi nejvlivnější ideolog Václav Kopecký. On a další tehdejší vedoucí komunisté byli mistři v manipulaci. Umělci jako Nezval, Olbracht, Drda a další pak hned od května 1945 na jejich pokyn poslušně papouškovali pro masy pohádku o budování nového světa, s nímž nám pomůže veliký a moudrý vůdce Stalin.

Nezval žil a tvořil v době, kdy básníci patřili mezi respektované osobnosti republiky. O to víc byl pod drobnohledem – nejen jeho přerod z avantgardního básníka v autora budovatelské poezie, ale i osobní patálie. Jaký byl jeho obraz v dobovém tisku?

Přestože za první republiky nefungoval bulvár v takové míře jako dnes, o Nezvalově bouřlivé povaze a jeho vřelém vztahu k alkoholu se dobře vědělo. Jakmile přišel zkraje dvacátých let z Brna do hlavního města a spřátelil se s lidmi kolem Devětsilu, nešlo si jej nevšimnout. On nepatřil mezi introverzní intelektuály. Byl nesmírně ješitný, rád budil pozornost a také moc rád nahlas recitoval vlastní verše. Vladislav Vančura o něm tehdy prohlásil, že vypadá jako vesnický dacan a básní jako anděl. Nezval byl nezkrotný a temperamentní, často flámoval až do rána v pražských barech a jeho eskapády se dostaly i do novin.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.