Válka, ve které se Rusko a Západ navzájem podcenily

Válka na Ukrajině začala před třemi roky, 24. února 2022. Po ruském vpádu, počátečních neúspěších a ukrajinské protiofenzivě, jež toho moc nepřinesla, se podoba konfliktu ustálila ve vyčerpávající a zdlouhavou „opotřebovávací válku“, v níž Rusko velmi zvolna a za cenu značných obětí postupuje. Na diplomatické frontě ale vývoj prudce akceleroval, když nový americký prezident Donald Trump prohlašuje, že konflikt chce co nejrychleji ukončit. Evropu zároveň ale znejišťuje tím, že ji v jednáních s Vladimirem Putinem odstrkuje na vedlejší kolej, a vůči Ukrajině a jejímu prezidentu Volodymyru Zelenskému vystupuje výrazně kritičtěji než jeho předchůdce.

O aktuální situaci i historii konfliktu jsme v Salonu Echa debatovali s diplomatem dnes působícím v Centru transatlantických vztahů CEVRO Michaelem Žantovským, armádním generálem ve výslužbě Jiřím Šedivým, ředitelem Institutu Václava Klause Jiřím Weiglem, redaktorem Hospodářských novin a spoluautorem podcastu o dění v postsovětském prostoru Ondřejem Soukupem a politologem Jiřím Justem, který už řadu let žije v Moskvě. Sešli se krátce poté, co spor mezi Trumpem a Zelenským začal, a předtím, než vygradoval do současné podoby.

Americký prezident Trump vytkl Zelenskému, že válku „neměl začínat“. Jak ta slova vnímáte? Co v nich slyšíte?

Žantovský: Pokud se někdo vzdaluje od reality, vypovídá to především o něm. A tahle slova se při všem pochopení pro určitou licenci nedají hodnotit jinak než jako v rozporu s realitou.

Weigl: Ten výrok mi přišel jako vždycky trochu posunutý, padl v nějakém kontextu. Ta slova nezněla takhle tvrdě, pochopil jsem jejich význam tak, že si Ukrajina zvolila tu konfrontaci.

Žantovský: Jako někdejší mluvčí prezidenta vím o vytrhávání slov z kontextu svoje. Tahle ale, bohužel, zazněla, jak zazněla.

Šedivý: Trump řekl něco, co říci neměl nebo to měl formulovat jinak. Můžeme se bavit o tom, kdo za co může, ale s agresí přišlo Rusko.

Vyjádření amerických činitelů jsou dnes velmi bedlivě zkoumána, někdy přitom mohou působit až rozporným dojmem. Někdy jsou popisována jako součást širšího plánu, který nová administrativa sleduje. Vidíte za nimi plánovitost? A pokud nějaký takový plán je, tak co o něm víme?

Soukup: Nějaký plán existuje, informovala o něm agentura Bloomberg a ještě před ní ukrajinský web Strana. Předpokládá zmrazení konfliktu, po něm prezidentské volby na Ukrajině a pak dosažení nějaké mírové dohody. Netušíme ovšem, co všechno se na tom plánu ještě může změnit, jak ho přijímá ruská strana a kam je ochotna ustoupit.

Pane Juste, co by v současné situaci Rusko považovalo za vítězství nebo přinejmenším za stav, který se jako vítězství dá prezentovat?

Just: Nejlepší pro Rusko by byla absolutní kapitulace Ukrajiny a absolutní kapitulace Západu v tom smyslu, že by přistoupil na všechny podmínky Ruska. Ale souhlasil bych s tím, že v tuto chvíli nevíme, jaká je ta hranice přijatelného pro Rusko, ať už v rámci války, nebo mírových jednání. Můžeme se na základě Putinových slov domýšlet, že Rusko chce čtyři oblasti Ukrajiny a chce mít v Kyjevě reprezentaci, již bude schopno kontrolovat, nebo aby Ukrajina přijala zákony, které budou ruské zájmy nějak kodifikovat. Ale to všechno se může změnit, třeba se může stát, že Rusko bude chtít ještě Oděskou oblast. Nic v tuhle chvíli nevíme, ne proto, že je Putin geniální hráč, ale protože Rusko není transparentní partner.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.