Rusko je středověký stát, říká Mark Galeotti

Když vůdce ruské žoldnéřské wagnerovské skupiny Jevgenij Prigožin ohlásil pochod na Moskvu s cílem sesadit ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, vypadalo to na zásadní krizi ruského státu. Pak ale vzpoura skončila stejně náhle, jako začala. Podle dohody, kterou údajně vyjednal běloruský prezident Alexandr Lukašenko, wagnerovci dostali imunitu za vzpouru a za to se mohli stáhnout do Běloruska. Svět si mezitím lámal hlavu, co se vlastně stalo. Pro Týdeník Echo se to pokouší aspoň částečně objasnit Mark Galeotti, jeden z nejuznávanějších expertů na současné Rusko.

Vzpoura wagnerovců byla nesmírně podivná událost. Co se podle vás vlastně stalo?

Je to podivná událost z perspektivy Evropanů 21. století. Pokud se na to ale díváte z pohledu středověku nebo novověku, tak to vůbec není divné. Je to připomínka toho, že Rusko je moderní stát s byrokratickými institucemi, nad kterým se tyčí středověký dvůr. Nebyl to pokus svrhnout Putina nebo se chopit moci. Byl to spor jednoho barona s druhým baronem. Monarcha se přidal k tomu druhému, tak si ten první řekl, že je čas povolat své jednotky a ukázat, že jsem silný. Ukáže to, že mě lidé podporují, a donutí to krále změnit politiku. Sice to nefungovalo, ale v podstatě to byl případ nátlakového vyjednávání. Byl to pokus donutit Putina změnit názor.

Takže od časů cara se Rusko moc nezměnilo?

Putin obnovil politiku carského dvora. Ale musíme si uvědomit, že i když to, co Prigožin udělal, je výjimečné, zapadá to do toho, co jsme pod Putinem viděli. V Čečensku vládne Ramzan Kadyrov jako ve vlastním království. Má soukromou armádu. Pokaždé, když se ho Moskva pokusí zkrotit nebo začne přemýšlet o tom, že mu pošle méně peněz, 90 % čečenského rozpočtu jde z Moskvy, tak Kadyrov začne dělat trable. Začne vyhrožovat, že rezignuje nebo zaútočí na jinou severokavkazskou republiku, a dostane, co chce. Takže pokud v Rusku máte soukromou armádu, máte i mocenské páky.

Během povstání wagnerovců se šířila videa z jimi obsazeného Rostova na Donu, zdálo se, že je lidé na ulicích vítají. Nakolik je to vytržené z kontextu?

Těch videí bylo hodně a nešířila je jen Prigožinova média. Viděli jsme hodně záběrů davů, které tleskaly wagnerovcům. Nebylo to svědectví o wagnerovcích nebo přímo o Prigožinovi. Spíš o tom, že se tu objevil někdo, kdo je ochotný mluvit o věcech tak, jak doopravdy jsou, a upozorňovat na korupci, neschopnost, byrokracii v srdci státu. To muselo Kreml vyděsit. Ukázalo to, že je tu hodně lidí, kteří sice nepodporují Prigožina jako člověka, ale rádi podpoří někoho, kdo se prostě postaví Kremlu. To je důvod, proč je Prigožin stále pro Moskvu nebezpečný. Demonstruje, že pod povrchem je dnes v Rusku hodně nespokojenosti.

Co říká o ruském státu to, že Prigožinovi je po jeho povstání dovoleno volně pobíhat po Moskvě a Petrohradě a to nejhorší, co se mu zatím stalo, byl únik fotografií jeho bytu a jeho samého v nejrůznějších převlecích?

Ty bizarní fotky mohou být pravé, ale také upravené. Ukazuje to, že ať už byla uzavřena jakákoli dohoda, tak je stále možná její novelizace. Prigožin není v Minsku a jeho bojovníci se nehlásí do jiných bojových formací. Tisíce bojovníků jsou na svých základnách. Ministerstvo obrany jim zabavilo tanky a těžké dělostřelectvo, ale stále mají své zbraně. Z pohledu Kremlu je Prigožin příliš nebezpečný na to, aby byl zatčen nebo něco horšího, ale zároveň je tak nebezpečný, že je tu nutnost ho zdiskreditovat. Fotografie miliard rublů v hotovosti, opulentního a nevkusného sídla, skříň plná paruk a jeho fotografie v bizarních převlecích, to vše má podkopat jeho moc. Snaží se ho zneškodnit jako potenciální politické riziko.

Nakolik jsou loajální ostatní bezpečnostní síly? Během své jízdy na Moskvu wagnerovci nenarazili na velký odpor. Je to znak neschopnosti, nebo širšího spiknutí?

Pro Kreml to bylo alarmující, protože i když mnoho příslušníků bezpečnostních sil se k wagnerovcům nepřidalo, Prigožin sám řekl, že očekával, že se k němu přidá půlka armády, na druhou stranu se nikdo příliš nesnažil wagnerovce zastavit. Nejlíp to bylo vidět v Rostově na Donu. Tam je velká vojenská posádka. Přítomná je také národní garda. Ti i oni zůstali v kasárnách. Nechtěli se nijak zapojovat. To Kreml děsí. Mysleli jsme si, že ať lze říct o Putinovi cokoli, měl silnou podporu bezpečnostního aparátu. Toto byl první opravdový test za dlouhou dobu a ukazuje se, že bezpečnostní aparát si není Putinem až tak jistý. Nepůjde proti němu, ale také ho nebude podporovat. Bude čekat, jak se věcí vyvinou. Připomíná mi to první den puče ze srpna 1991, kdy komunističtí hardlineři uzavřeli Gorbačova v jeho dače a snažili se vrátit čas před jeho reformu. Tehdy si rekordní počet sovětských policistů vzal nemocenskou, protože nechtěli puč podpořit, ale také nechtěli riskovat tím, že se mu otevřeně postaví. Takže předstírali nemoc a čekali, co se stane. Nyní to bylo údajně podobné. Velitel národní gardy generál Zolotov se v sobotu 24. června zoufale snažil kontaktovat polní velitele a donutit je postavit se wagnerovcům. Zdá se, že polní velitelé vyvinuli veškerou snahu, aby nemohli být kontaktováni. Nechtěli přímý rozkaz, který by museli buď vykonat, nebo odmítnout. Raději byli nedosažitelní, skrývali se za faktem, že neměli přímé rozkazy, a čekali, co se stane. Takže se ukazuje, že v řadách bezpečnostních složek zatím opozice vůči Putinovi není, ale zároveň tam má mnohem menší podporu, než všichni očekávali.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku nebo si jej můžete objednat zde.