„Chtěli jsme rychlejší výsledky. Z tohoto pohledu jsme bohužel nedosáhli požadovaných výsledků. To je fakt,“ přiznal neúspěch protiofenzívy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Foto: Kancelář prezidenta Ukrajiny
1
Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ...
Situace na Ukrajině nevypadá dobře. V posledních dnech a týdnech se množí veřejná prohlášení čelných představitelů naznačující, že Ukrajina nutně nevyhrává. „Chtěli jsme rychlejší výsledky. Z tohoto pohledu jsme bohužel nedosáhli požadovaných výsledků. To je fakt,“ přiznal neúspěch protiofenzivy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko řekl, že válka se dostala do patové situace. Podobně mluví generál ve výslužbě a bývalý šéf CIA David Petraeus. Uznal neúspěch ofenzivy a prohlásil, že „obě země se nachází v patové situaci“. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg přímo řekl, že je třeba se připravit na „špatné zprávy“.
V deníku The Washington Post vyšla obsáhlá analýza přípravy na protiofenzivu, která naznačuje, že za neúspěchem stojí přílišný optimismus, rozdíly v plánování mezi USA a Ukrajinci, kdy Kyjev nepřijal americký plán, a markantní zlepšení Rusů. Zelenskyj a Petraeus se domnívají, že za neúspěchem stojí nedostatečné dodávky západních zbraní. Ať je tomu jakkoli, úniky do médií a snahy svalit na sebe navzájem vinu také nesvědčí o nejlepší situaci.
Neméně důležitá bitva se odehrává v Kongresu. Ten musí schválit další balíček životně důležité pomoci Ukrajině. Pomoc Ukrajině je součástí složitého vyjednávání o financování federální vlády. Na jeho schválení je v Kongresu dost hlasů. Problém je, že by se kvůli tomu museli spojit republikáni s demokraty. Předchozí předseda Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy protlačil poslední navýšení peněz pro vládu jen díky hlasům demokratů, vyvolalo to rebelii u republikánů, kteří ho sesadili. Jeho nástupce Mike Johnson sice tvrdí, že je ochotný poslat další peníze Ukrajině, což ale neplatí o všech jeho spolustranících. Johnson evidentně nechce skončit jako McCarthy. Vyjednávání se tak protahují a Pentagon varoval, že do konce roku mu peníze pro Ukrajinu dojdou.
Je to ochutnávka, jak může vypadat americká politika, pokud vyhraje Donald Trump. Ukrajina nejspíše nerozhodne volby, většinu Američanů zahraniční politika nezajímá. Trump ale neskrývá, že se chce s Putinem rychle dohodnout. Opětovný nástup Trumpa by tak mohl znamenat veškeré zastavení pomoci, i když u něj člověk nikdy neví.
Pozornost Západu všeobecně upadá, nicméně to ještě akcelerovalo po vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem. Ukrajina se najednou ocitla ve zpravodajství na druhé koleji.
Jak se tedy válka na Ukrajině bude vyvíjet dál? Nabízejí se v podstatě čtyři scénáře.
První. Již několikrát jsme viděli, že nálada ohledně války na Ukrajině se pohybuje od bezbřehého pesimismu k hysterickému optimismu. Nyní se nacházíme v pesimistické fázi. Ale Ukrajina a Západ krizi zvládnou, poučí se ze svých chyb, dodávky zbraní neustanou a válka bude dál pokračovat. Projeví se strukturální problémy Ruska a to se sesype. Ukrajina osvobodí další rozsáhlá území, či dokonce Rusko úplně vytlačí.
Druhý. Pat a vyčerpání dotlačí obě dvě strany k vyjednávání. Rusko si ponechá dobytá území, ale Západ dá jasně najevo, že „svobodná“ Ukrajina je pod jeho ochrannou. Buď jako plnohodnotný člen NATO, či v podstatě mající stejné záruky jako člen NATO. Západ na Ukrajinu pohrne peníze a rozvojovou pomoc, aby z ní udělal výkladní skříň, která bude kontrastovat s mizerií na východě, po vzoru Západního Německa či Jižní Koreje.
Třetí scénář začíná stejně jako druhý, Západ ale odmítne poskytnout jakékoli garance Kyjevu. V tom případě se Rusko na chvíli stáhne, načerpá síly a za pár let je tu nová válka, tentokrát ze strany Moskvy lépe připravená.
Čtvrtý scénář je nejčernější. Západ Ukrajinu v podstatě opustí, ukrajinská obrana se zhroutí a Rusko dosáhne svých cílů z února 2022, tedy minimálně kompletního ovládnutí východního břehu Dněpru a vytvoření loutkového státu na západním břehu.
Jak jsou pravděpodobné? Zprávy, že průměrný věk ukrajinského vojáka je 43 let, a neschopnost Západu nastartovat zbrojní výrobu v dostatečné míře nedává příliš naděje na naplnění prvního scénáře. Bylo by potřeba opětovné vzedmutí morálky a podpory nejen na Ukrajině, ale i na Západě. V historii precedenty existují, například když revoluční Francie se zdála na kolenou, masové odvody a odhodlání situaci dokázaly zvrátit. Ale jednalo by se o menší zázrak.
Scénáře dva a tři jsou nejspíše nejpravděpodobnější. Vytlačit Rusko bude nesmírně složité. Zároveň se zdá, že donutit Ukrajinu se podrobit je mimo možnosti Moskvy. Momentálně vrhá kanónenfutr do útoku u Avdijivky za cenu minimálního postupu. Pokud Ukrajinci opevní své pozice a spokojí se pouze s obrannými operacemi, obrana je jednodušší než útok, můžou vydržet dlouho. Výsledek bude záviset hlavně na Američanech a jejich ochotě garantovat bezpečnost Ukrajiny.
Při volání o příměří je však třeba mít na paměti, že k němu musí svolit oba. Trvání na tom, aby Ukrajina usedla k jednání, aniž by Rusko dávalo najevo, že o to stojí, je volání po kapitulaci Kyjeva. V takovém případě by se scénář dva a tři přesunul rovnou do kategorie čtyři.
Nejčernější scénář momentálně vypadá o něco pravděpodobněji než nejoptimističtější. Pro náhlé opuštění spojenců Američany existují precedenty. V roce 1973 nechali Jižní Vietnam napospas severnímu. Trump vydal Kurdy na milost Turkům. Joe Biden se stáhl z Afghánistánu, který záhy padl do rukou Tálibánu. Tento scénář by byl katastrofou nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu a možná i svět. Pád Ukrajiny by vyvolal další obří uprchlickou krizi s potenciálem destabilizovat ostatní země. Ruský úspěch by podnítil Putinovy expanzivní choutky. Již nyní hrozí Lotyšsku „neštěstím“. Jacek Siewiera, šéf polského Úřadu pro národní bezpečnost, varoval, že východní křídlo NATO má jen tři roky na přípravu proti ruskému útoku. Zvláště pokud v Bílém domě bude Donald Trump, pokušení otestovat sílu článku 5 by mohlo být v Kremlu velké.
A nejen v Kremlu. Současný světový mír je udržován hlavně díky policejním, i když nedokonalým, snahám USA. Pád Kyjeva by byl signál, že expanze má zelenou. Rozhodně by to hrálo roli v kalkulacích Pekingu, zda se pustit do tchajwanského dobrodružství. Ale nejen tam. Momentálně američtí vojenští velitelé jsou naštvaní, že nemohou odpovědět na íránské provokace v regionu. Možná se schyluje k válce mezi Venezuelou a Guyanou. Balkán nepřestal být sudem prachu. Vládců s imperiálními choutkami je po světě řada. Konec Ukrajiny by znamenal i konec amerického světového řádu. A i když k němu můžeme mít mnoho výhrad, všechny ostatní alternativy jsou jen horší.
00:02
