Fialova vláda pokračuje v babišovském populismu, říká Kalousek

Blíží se chvíle, kdy vláda Petra Fialy konečně představí svůj plán, jak řešit hluboký problém s neudržitelností státního hospodaření. Stejně tak musí přijít s kroky, kterými zamezí tvrdému demografickému nárazu po roce 2030, kdy do důchodu začnou odcházet populačně nejsilnější ročníky. Vede se tedy stěžejní debata o to, kdo vybrání ostré zatáčky zaplatí. Jak radikálně by měl první pobabišovský kabinet konat, v Salonu Echa rozebírali exministr financí Miroslav Kalousek, člen Národní ekonomické rady vlády Aleš Rod a finančník Ondřej Jonáš.

Když jsme spolu, pane Kalousku, mluvili naposledy, kritizoval jste vládu za to, že nemá odvahu přepsat své programové prohlášení. To mezitím udělala.

Kalousek: Udělala, ale největší problém je stále stejný. Je to vysoký strukturální deficit a jeho nedostatečná konsolidace. To, co se zatím děje a co od vlády slyším, mě nenaplňuje velkou nadějí. Pětikoalice se na ničem neshodla, ministr financí chce představit nějaký konsolidační balíček, do toho STAN přichází se svým balíčkem, stejně tak Piráti. To je nejlepší cesta k tomu, aby se nakonec neudělalo nic. Četl jsem například výroky místopředsedy Starostů pana Vlčka. Jistě to myslí dobře, ale je to jen pohled z žabí perspektivy jedné profesní skupiny, v tomto případě starostů. Ti samozřejmě chtějí, aby jim nastavení státního rozpočtu vyhovovalo. Takhle se ale hospodařit nedá. Od nikoho jsem neslyšel skutečný plán, jak tempem 70 miliard ročně (o tolik chce ministr Stanjura deficit ztenčit – pozn. red.) snižovat strukturální schodek. V tom, co vláda říká, nikde neslyším to slovo „ročně“. A to nejpodstatnější, vláda od příštího roku zvýší mandatorní výdaje minimálně o 70 miliard. Jde o výdaje na obranu, platy učitelů a mimořádné valorizace důchodů. Slibujeme tedy konsolidační balíček a zároveň víme, že povinné výdaje o stejnou částku dál vzrostou. Nula od nuly pojde. Pokud chce vláda svoje sliby naplnit, musela by konsolidace odpovídat minimálně 140 miliardám korun. Každý rok. A aktuálně pro to nevidím politickou sílu ani vůli, proto jsem skeptický.

Vláda si pohrává s některými návrhy, které jí doporučila Národní ekonomická rada vlády (NERV). Hlavně s těmi, které mají navýšit příjem rozpočtu, tedy zvyšovat daně. Neměli bychom ale od Fialova kabinetu slyšet víc o tom, kde bude šetřit a škrtat?

Rod: Ano, pohrává si, to je zatím poměrně výstižné.

Kalousek: Patřím k těm, kteří říkají, že problém už je tak velký, že ho jen po výdajové stránce nevyřešíme. Znovu musím připomenout neodpovědný daňový balíček z podzimu 2020. To byl pro rozpočet příliš velký zářez, který se teď určitým navýšením daní vyrovnat musí. Ale určitě by nebylo fér tím začínat. Zásadní problém je na výdajové straně rozpočtu. To znamená, že je nutné škrtat a zastropovat. Teprve když lidem tyto kroky vysvětlíte a provedete je, je legitimní navázat zvýšením daní. Ideální je poměr opatření dvě ku jedné na výdajové a příjmové straně. Ale už se začínám modlit i za jedna ku jedné, například když slyším, že za úspory vláda považuje škrtnutí daňových výjimek. To opravdu nejsou úspory, je to pouze zvýšení daní pro určitou část společnosti. Takže ano, chci, aby se začalo od úspor, až poté je oprávněné sáhnout na daně.

Rod: V NERVu jsme dospěli k tomu, že rozpočtová opatření opravdu musí být kombinací na výdajové i příjmové straně. Není příliš reálné výrazně snižovat strukturální schodek 240 miliard jen tím, že škrtneme některé státní úředníky a policisty. Ve veřejné debatě se vyskytuje několik chyb, z nichž jedna je ta, že lidé neznají poměry jednotlivých příjmových a výdajových položek ve veřejných financích. Je nutné pochopit, že výdaje na důchody a zdravotnictví dnes tvoří víc než jeden bilion korun. Když se budeme bavit o nápravě daňových výjimek a některých dalších jednorázových opatření, jejich efektivita opravdu nebude dlouhodobá. Typicky zmrazení platů: zůstanou zmrazené dva roky a třetí rok vyskočí nahoru nakumulované nezvyšováním v předchozích letech. Je to jen odsouvání výdajů do budoucna za horizont volebního období současné vlády. Jak se u nás vede debata, se teď dobře ukázalo na důchodovém valorizačním schématu. Každý se na to díval prizmatem, co se s důchodci stane v červnu, kdy má dojít k mimořádné valorizaci. Ekonom zabývající se fiskální politikou ale sleduje, co současné nastavení valorizací způsobí v dalších pěti až deseti letech, kam celý náš systém dospěje. Souhlasím s tím, že je třeba hledat škrty, je nutné kombinovat opatření na výdajové a příjmové stránce, ale měli bychom se oprostit od hledání zásahů, které rozpočet ovlivní zcela marginálně. To je zbytečné.

Tím se dostáváme k důchodové reformě.

Kalousek: Někteří profesionální politici žijí v naději, že nějaká důchodová reforma jim vyřeší strukturální deficit. Rovnou si řekněme, že nevyřeší. Žádná sebelepší reforma důchodů ve střednědobém horizontu problém s deficitem nevyřeší a neochrání nás před demografickým nárazem po roce 2030. Náraz změkčí jen velmi nepopulární parametrické změny. To znamená nižší valorizace, nižší důchody a posunutí věku odchodu do důchodu. Na reformu je pozdě. Nemluvíme ale o tom, že od zítra všichni půjdou do důchodu až v 68 letech. Ještě v roce 2014 fungovala automatická valorizace, systém, o kterém jsme věděli, že je neudržitelný. Náhradový poměr (poměr penze k průměrné mzdě, ten nyní činí téměř 50 procent – pozn. red.) se pohyboval kolem 40 procent a věk odchodu do důchodu se automaticky prodlužoval každý rok o tři měsíce. A takhle to svým způsobem běží dodnes. Vláda ANO a sociálních demokratů však řekla, že jakmile se překročí hranice 65 let, automatické prodlužování nepokračuje. Pokud tedy dnes hovoříme věkové hranici 68 let, muselo by dojít k odstranění stropu na 65 letech. To znamená, že zhruba v roce 2035 by někteří pětašedesátníci pokračovali pár měsíců v práci.

Celý salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.