„Znám lidi, kteří Echo skoro zbožňují, ale i ty, kteří je nesnáší. Vydržte,“ říká Baxa

Echo si o tomto víkendu připomíná 10 let existence. Při této příležitosti oslovila redakce osobnosti společenského života s anketní otázkou K čemu je dobré Echo? Dnes přinášíme první díl odpovědí. Všechny příspěvky si můžete přečíst ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo.

Josef Baxa
předseda Ústavního soudu

K čemu je dobré Echo? Ke čtení, k přemýšlení, k debatě s těmi, kteří jej čtou, i s těmi, kteří nikoli, ač by měli. Osobně to mám přesně tak. Snažím se Echo pravidelně číst, ne vždy se mi to daří, ale ono to vlastně vůbec nevadí. K Echu je totiž možné (a potřebné) se vracet. Echo není prvoplánové, těkavé, mělké. Echo nepíše o všem, ale o všem důležitém ano. Echo nabízí, ale nepodbízí se. Echo je vytrvalé, někdy protivně, jindy příjemně. V Echu nenajdu všechno, co mě zajímá, ale všechno, co nabízí, čtu. A přemýšlím o tom. Znám lidi, kteří Echo skoro zbožňují, ale i ty, kteří je nesnáší. Nepatřím ani k jedněm, ale vím, že Echo nepřestanu číst, i když občas zapomenu obnovit předplatné. Tak vzhůru do další desetiletky, vážené Echo, vydržte a buďte ještě lepší.

Veronika Kuchyňová Šmigolová
velvyslankyně v Izraeli

Echo jsem na samém začátku začala číst kvůli ethosu jeho vzniku. Skutečnost, že si skupina novinářů, kterým se nelíbilo směřování jejich novin pod novým majitelem, založila vlastní web a týdeník, byla ukázkou občanské odvahy (a pravým opakem moderního „woke“ chování). Echo se rychle ukázalo být zajímavým časopisem, který prezentuje celé spektrum názorů na důležitá témata, nebojí se diskuse a vždy se v něm něco zajímavého dozvím. Napravo od středu žádné jiné takové médium neexistuje, proto je Echo v tuto chvíli nenahraditelné.

Jiří Bartoška
herec a ředitel MFF Karlovy Vary

Čtu Echo, protože už deset let dává prostor k diskusi, má kvalitní tým novinářů a na rozdíl od jiných periodik mám pocit, že dělají novinařinu a nejsou aktivisti.

Miroslav Singer
bývalý guvernér ČNB, hlavní ekonom Generali CEE Holding

Základní funkcí Echa v mém životě je vyplnit mi zhruba dvě až tři nejčastěji víkendové hodiny, typicky večerní a podvečerní. Ale má i další role. Kulturní rubrika, děkuji moc za návrat Ondřeje Štindla, mi dává tipy. Bez něj a Echa bych třeba neobjevil Townese Van Zandta a jeho Nothin’ nebo Big Country Blues, už to by mi i za 10 let ke spokojenosti stačilo. Nevšiml bych si spousty koncertů, neviděl pár hodně dobrých divadelních kousků, Veřejné nepřátele v Divadle Na Zábradlí třeba… a tak. Nepřečetl bych si spoustu zajímavých věcí o architektuře, zahradničení nebo různých městech, děkuji, Jiří Peňási. Nezamyslel bych se, nepřitakal či nenaštval bych se nad komentáři (dále striktně abecední pořadí) Dalibora Balšínka, Daniela Kaisera, Martina Weisse, Lenky Zlámalové, nedověděl bych se od Terezy Matějčkové už vlastně docela dost o filozofii (a neměl bych její dvě knížky). Tak, asi stačí.

David Feltl
ředitel VFN v Praze

Čteme, abychom věděli, že nejsme sami, napsal C. S. Lewis. Takže já čtu Echo, abych věděl, že se svým konzervativním světonázorem nejsem v téhle zemi sám. Vzhledem k tomu, jak pekelně se za poslední dekádu posunulo Overtonovo okno směrem doleva, stává se z Echa čím dál vzácnější přístav seriózního pravicového myšlení, za což jsem vděčný. Já vím, že každé přirovnání kulhá, ale jste pro mě takový Tichys Einblick v češtině. Snad vám to přijde jako kompliment, protože to tak myslím. Doufám, že se dočkám doby, kdy tyhle názory zase poputují blíž mainstreamu, ale vidím to na dlouhatánský běh se spoustou zatáček a překážek. Je fajn, že působíte normálně, civilně. Není nic horšího než časopis plný nadutých novinářů – polobohů v čele s morálním majákem, šéfredaktorem. Prosím, hlídejte si, ať to tak zůstane. Ale jdou vám moc hezky i ty nepolitické věci, aby bylo jasno. Občas úplně žasnu, co se dozvím. Třeba to, že pan Peňás v 70.–80. letech stejně jako já fandil německým fotbalistům, ještě když neměli copánky, ale pořádné kníry a kotlety. To mě úplně dostalo. Tak k tomu všemu je dobré Echo.

Aleš Najbrt
grafický designér

Echo je pro mě důležité pro tříbení mého pohledu nejen na politiku, ale také různá sociální a společenská témata. Navíc do Echa píší o kulturních tématech moji oblíbenci Ondřej Štindl a Jiří Peňás. V Poradě Echa mě občas rozčilovala Lenka Zlámalová svým neustálým skákáním do řeči, ale teď mi tam paradoxně chybí její jasné názory. No a také se snažím trochu vzdělávat díky textům a podcastu Terezy Matějčkové.

Petr Orság
vedoucí Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého

Kdyby pan Dalibor zůstal v Odrách, možná by tam založil časopis Echo z Oder. Ba možná by tam s ním dosáhl jisté proslulosti. Přesáhla by ta proslulost hranice regionu? Nevíme. Víme ale, že pan Dalibor podlehl vábení Prahy, odešel do ní a proslul v ní jako mediální manažer v několika vydavatelstvích. Založení Echa bylo ale přece jen něco jiného, žádalo si krom neotřelého nápadu a šikovnosti i velkou kuráž a výdrž. Díky tomu Echo ustálo jak úvodní střet s lodivodem českého politického populismu, tak posléze i s investory. Intelektuálně podnětná nika české žurnalistiky žije dál. Blahopřeji.

Blanka Čermáková
ředitelka výstavní síně Trafo Gallery

Echo pro mě není jen ozvěna názorů, převažujících ve společnosti, ale často upřímné až radikální tvrzení, které se mnozí bojí vyslovit nahlas. Cením si zahraničních rozhovorů, jako první obvykle čtu texty Terezy Matějčkové, pak Ondřeje Štindla, Lukáše Novosada a Jiřího Peňáse. Jsem ráda, že se v poslední době redakce výrazněji omladila, jen mi pořád chybí větší důraz na kulturní přesahy do výtvarného umění, hudby a literatury. Vyhovuje mi i týdenní formát a obsažnost článků, kde jejich hloubka tématu dostává svůj prostor a vyznění. Echo tříbí názory, nebojí se diskutovat a nahlížet problematiku z více úhlů.

Vladimír Mlynář
bývalý novinář a politik, donedávna člen vedení PPF

Echo umí psát o světě jinak než ostatní tuzemská média. Nad jeho texty se musí přemýšlet. Je konzervativní, hájí principy normálního světa. A  protože naše současnost se vyznačuje neustálým zužováním toho, co je ještě ve veřejné debatě považováno za politický mainstream (a tím jsou lidé s originálními a provokativními názory vyháněni směr extrém), je zvlášť důležité a záslužné, že Echo na tohle vidění světa nepřistupuje. Existence Echa je tak dnes pro tuzemskou svobodnou a demokratickou diskusi mimořádně důležitá.

Alexander Tomský
politolog a překladatel

Týdeník Echo považuji za naprostý zázrak české publicistiky. Kritickým okem pátrají jeho pisatelé pod povrchem událostí, aniž by se ztráceli v pěně dní a nedokázali pojmenovat předsudky, omyly a ideologické šibolety naší zmatené doby. Vědí, že pravidlem solidní novinařiny je „padni komu padni!“ a zdravý rozum, jenž ze svého trůnu vyhlašuje zásady naší civilizace, dnes nalomené barbarstvím a opilým idealismem pomatenců. Kéž Hospodin dodá tvůrcům Echa nejen zdraví a dobrou náladu do dalších dlouhých let, ale především odvahu hlásat samozřejmosti.

Martina Vojtěchovská
šéfredaktorka Mediaguru.cz

K čemu je dobré Echo? Předně k přemýšlení, k přehledu, k uvědomění si překvapivých souvislostí. Autorské pojetí textů je nezaměnitelným rukopisem Echa, může vzbuzovat souznění, ale i vášně nebo nesouhlasné postoje, ale je to jeho devíza. Přes vnitřní názorovou pluralitu se na mediální scéně etablovalo jako zástupce konzervativních hodnot a dnes patří k nejsilnějšímu médiu tohoto proudu. Pro pestrost české mediální nabídky je svým pojetím nezastupitelné.

Marek Španěl a Slavomír Pavlíček
hlavní akcionáři Echo Media, a. s.

Proč je důležité mít Echo? Protože je to jedinečné české médium, které se drží zdravého rozumu a snaží se o rozumný pohled na čím dál zběsilejší svět okolo nás. Jeho redakce je složena z celé řady zajímavých a výrazných postav, ale co je ještě důležitější, dává prostor pestré škále českých i zahraničních osobností, které nás inspirují a vybízejí k zamyšlení. Echo potřebujeme ještě mnohem víc než před deseti lety, kdy se zdálo, že největším ohrožením pro naši zemi je Andrej Babiš. Ve skutečnosti největším nebezpečím jsou pro nás pokrytectví, zbabělost a hloupost, což jsou sice vlastnosti takřka věčné, ale v posledních letech se jim, zdá se, daří až nebývale dobře.

Zatímco nás výrobci hesel stále dokola učí, jak křičet ty jediné správné věty, jak měnit na svých skutečných či virtuálních klopách právě platné odznáčky, a politici se vyžívají v kladení věnců a jiných sebepotvrzujících kolektivních rituálech, Echo pokračuje ve své neúnavné práci a píše o světě ve všech jeho barvách, chutích a složitostech. Echo se naštěstí navíc, kromě české i světové politiky, věnuje i širším a důležitějším tématům, která lze obecně v širokém smyslu označit za kulturní. Přitom kultura není jen oblast umění, ale je to opravdu celé naše okolí, způsob života, nakonec i jazyk a myšlení. Proto je dobře, že Echo pomáhá rozšiřovat a snad i trochu kultivovat i jiné oblasti života, od architektury, krajiny, přírody, vědy až po ty nejdůležitější, kterými jsou vztahy mezi lidmi a nakonec i hledání smyslu našeho životního plachtění samotného. A tak snad jednou, až pěna našich dní z řeky života napořád zmizí, najdou naši vnuci či pravnuci Echo a bude pro ně ozvěnou z minulosti, která i jim bude mít co říct.

Všechny odpovědi v anketě si můžete přečíst ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo, které bude na stáncích ve čtvrtek 21. března (od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu). Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.