Jimmy Carter, prezident, který se snažil

KOMENTÁŘ

Jimmy Carter, prezident, který se snažil
Jimmi Carter - tento osobně hodný, čestný a morální člověk je důkazem, že tyto kvality nejsou nutné pro vykonávání nejmocnějšího úřadu na planetě, píše Ondřej Šmigol. Foto: Wikipedia.org
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jimmy Carter, který zemřel před třemi dny ve věku sta let, se stal synonymem pro neúspěšné prezidentství. Tento osobně hodný, čestný a morální člověk je důkazem, že tyto kvality nejsou nutné pro vykonávání nejmocnějšího úřadu na planetě. Naopak mohou být na škodu.

Původně pěstitel buráků z Georgie a učitel v nedělní škole vystoupal do Bílého domu, protože byl znechucen ze skandálů a z korupce, které provázely administrativu Richarda Nixona. Cartera Američané zvolili hlavně díky jeho slibu, že „vyčistí Washington“. Místo toho dorazila ekonomická krize, obří inflace, na vrcholu dosáhla 13,5 %, a energetický šok. Cena benzinu se zdvojnásobila.

 

Nepomohlo, že Carter měl neobvykle špatné vztahy s Kongresem, přestože byl ovládán jeho stranou, demokraty. Politika tak byla zablokovaná. Carter se nesnášel s předsedou Sněmovny reprezentantů Tipem O’Neillem, kterého urazil, když mu na pracovní snídani naservíroval sušenky s kávou místo vajec se šunkou. Bylo to projevem Carterova moralizování.

Neschopný najít řešení na stagflaci a další problémy vyzýval Američany k uskrovnění a změně životního stylu. Radil jim méně topit a navléct svetry. Sám šel příkladem, když zakázal servírování tvrdého alkoholu na recepcích a instaloval solární panely na střechu Bílého domu.

Vrcholem se stal jeho televizní projev 15. července 1979, který vešel do historie jako „malátná řeč“. V ní provedl sebekritiku. Zároveň ale prohlásil, že nynější problémy nemají jednoduchá řešení. Největším ohrožením americké demokracie dle něj byla „krize důvěry“. „Je to krize, která zasahuje samotné srdce, duši a ducha naší národní vůle. Tuto krizi můžeme vidět v rostoucích pochybnostech o smyslu vlastního života a ve ztrátě jednotného cíle našeho národa,“ prohlásil. Příliš s tím nepochodil.

I když bezprostředně po projevu jeho popularita stoupla, dlouhodobé naznačování, že USA již mají nejlepší časy za sebou, se ukázalo jako politická katastrofa. Nejdříve Cartera vyzval na souboj v primárkách demokratický senátor Ted Kennedy. „Nyní jsou lidé obviňováni ze všech národních nemocí, nadává se jim, že jsou chamtiví, marnotratní a že se utápějí v neduzích,“ kritizoval Cartera. Pak ho v hlavním klání rozdrtil Ronald Reagan. „Někteří lidé tvrdí, že naše energie je vyčerpána, že dny naší velikosti jsou u konce, že na nás dolehla velká národní nemoc. Říkají, že musíme omezit svá očekávání, šetřit a stáhnout se, že musíme svým dětem říct, aby nesnily tak, jako jsme kdysi snili my,“ nabídl optimistickou vizi Reagan. Ve volbách v roce 1980 vyhrál 44 států z 50.

V zahraniční politice si Carter nevedl o mnoho lépe. Pokračoval v politice détente ve slepé víře, že se Sovětským svazem se jde nějak dohodnout. Největší krizí jeho prezidentství se ale stali rukojmí v Íránu. V rámci íránské revoluce dav radikálů vnikl v listopadu 1979 na americkou ambasádu v Teheránu a zajal 66 rukojmích. Snaha je osvobodit ve speciální operaci žalostně selhala, stejně tak vyjednávání o jejich osvobození. V zajetí strávili 444 dní, íránský režim je propustil na začátku Reaganova prezidentství. Výsledkem byl obraz Cartera jako slabocha, na kterého si každý dovolí. Nepomohl tomu incident z Carterova rybaření doma v Georgii, kdy na něj zaútočil zajíc. Carterovo odhánění hlodavce pádlem jeho image moc nepřidalo.

Pár úspěchů lze ale Carterovi přiznat. Po sovětské invazi do Afghánistánu prozřel a započal tvrdý kurz a dekádu americké konfrontace s SSSR, jež pomohla pádu východního bloku. V domácí politice proslul jako velký deregulátor, jenž uvolnil pravidla ohledně letecké, nákladní a železniční dopravy, telekomunikací i piva.

Carter je tak považován za otce rozkvětu amerických minipivovarů a levných letů. Vyjednal dohody z Camp Davidu, které vedly k míru mezi Egyptem a Izraelem. Také jmenoval šéfem Fedu, americké centrální banky, Paula Volckera, který svým skokovým zvyšováním úrokových sazeb dokázal během Reaganovy administrativy konečně zkrotit inflaci.

Carter byl prezident, který to myslel dobře. Příliš úspěchů s tím ale neměl.

 

×

Podobné články